Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Foto © Archiv

AI a já

Jmenuje se umělá inteligence. Říká se o ní, že jí patří budoucnost. Není to pravda. Patří jí už současnost. Moderní civilizace bez ní není myslitelná. Díky ní nám teče teplá voda, funguje e-mail a létají letadla. Je za vším, kde používáme výpočetní techniku. Je možná největší nadějí lidstva. A taky největší hrozbou. Ač je tomu těžko uvěřit, základy umělé inteligence byly položeny před více než šedesáti lety a matematické vzorce pro její použití spatřily světlo světa v 70. a 80. letech minulého století.

„Nebojím se nadvlády robotů. Mnohem větším problémem je naše závislost na umělé inteligenci,“ odpovídá jeden z největších českých odborníků na umělou inteligenci (AI), profesor Michal Pěchouček na otázku, která zaměstnává fantazii lidstva už od dob Julese Vernea. Je dost možné, že díky umělé inteligenci procházíme další revolucí v historii lidstva. Americký matematik a vynálezce Danny Hillis o prudkém vývoji umělé inteligence řekl: „Jsme v bodě analogickém k tomu, kdy se jednobuněčné organismy staly mnohobuněčnými. Jsme améba a zaboha nemůžeme přijít na to, co je sakra ta věc, kterou právě tvoříme.“

Ale počkat! Co je to vlastně ta umělá inteligence? Podle Ondřeje Vlčka z antivirového gigantu Avast je umělá inteligence jakýkoliv systém, který pracuje autonomně a dělá sám rozhodnutí. Vezme objem dat a zpracuje je. Užívá schopnosti predikce, kterou získá ze zkušenosti. Je to v zásadě černá krabice, do které podobně jako do dětí naléváme informace. Rozdíl je ten, že dítěti stačí zhlédnout tři obrázky špaget a ví, že to jsou špagety. Současná umělá inteligence jich potřebuje třeba tisíc.

Jedna z předních světových odbornic na sociální důsledky AI Nell Watson z americké Singularity University v Sillicon Valley mi řekla: „Než nějakou technologii začneme běžně používat, je to umělá inteligence. Když si ji osvojíme, už na ni pohlížíme jako na pouhý nástroj.“

Dnes se dá napsat algoritmus, který se podívá na video a řekne vám, co se v něm děje.

„Na první přednášce v Edinburghu mi řekli, že AI nikdy nebude umět řídit auto,“ vzpomíná profesor Pěchouček na svá studia. Dnes na letišti v Paříži jezdí autonomní autobusy bez řidiče a umělá inteligence válcuje nejlepší hráče Go, nejsložitější hry, jakou člověk vymyslel. Nikdo nedokáže vývoj AI s určitostí předpovědět. „Stroje se dokázaly naučit mnohem komplexnější věci, než jsme si kdy mysleli, že budou schopny. A dokázaly to mnohem rychleji, než jsme předpovídali.“

V říjnu 2015 systém umělé inteligence AlphaGo šokoval veřejnost, když poprvé porazil hráče tisíce let staré čínské hry Go. Za necelý rok poté již dokázal porazit nejlepší hráče světa. A to jde o hru, kde úspěch záleží spíše na strategické intuici než brutální síle postupného vylučování jednotlivých tahů. Od té doby systém AlphaGo přišel i na to, že některé strategie, které lidé po tisíciletí vylučovali jako neproduktivní, mohou být v konečném výsledku úspěšné.

„Dnes se dá napsat algoritmus, který se podívá na video a řekne vám, co se v něm děje. Svatým grálem strojového učení kdysi bylo najít mezi milionem fotek tu s černou kočkou. Představte si, jaké analýzy pixelů a další výpočty musí proběhnout, aby se kočka dala najít. Dnes se neanalyzuje fotka, ale video, a nehledá se černá kočka, ale vytváří se sémantický model děje,“ přibližuj profesor Pěchouček.

Díky objemu dat, který je umělá inteligence schopna zvládnout, nám poskytne nové znalosti, jež by jinak zůstaly pro lidstvo nedosažitelné.

Bylo-nebylo, umělou inteligenci v Londýně nakrmili 11 000 nepublikovanými knihami a Deep Mind, AI společnost Googlu, napsala své první vlastní básně. Potrápila hráče pokeru a blufovala jako profík, vyvinula svou vlastní vědeckou teorii, složila hudbu a dokáže údajně provést právní rešerši či předpovědět výsledky rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva s přesností 79 % nebo pět dní dopředu odhadnout, zda dojde ke společenským nepokojům. Mnohé z nás hladce porazí v testu IQ a pozná, kdy se na ni zlobíte a kdy ji třeba chválíte. „Nemůžeme chtít vypnout umělou inteligenci, vypnuli bychom sami sebe a způsob, jakým naše společnost funguje,“ říká Pěchouček.

Roboty všech forem, velikostí a schopností doslova zaplavily svět. Jezdí po polích, zručně navigují mezi regály, zdraví nás v hotelové recepci nebo se neznatelně pohybují v našem krevním řečišti. Jsou nositeli umělé inteligence a delegujeme na ně úkoly, které lidé svými fyzickými silami či mentální kapacitou zvládnout nedokážou. Demis Hassabis, britský odborník na umělou inteligenci, ji pro Financial Times označil za takový Hubbleův vesmírný dalekohled, kterým nahlížíme někam, kam bychom se jinak nepodívali. Díky objemu dat, který je umělá inteligence schopna zvládnout, nám poskytne nové znalosti, jež by jinak zůstaly pro lidstvo nedosažitelné.

Ač je tomu těžko uvěřit, základy umělé inteligence byly položeny před více než šedesáti lety a matematické vzorce pro její použití spatřily světlo světa v 70. a 80. letech minulého století. To, co až do dnešního dne chybělo, byl objem dat, který by umožnil jejich učení. Ta dnes produkujeme dobrovolně, zdarma a mnohdy s nadšením my všichni. Internet totiž slouží jako jedna velká sběrna informací, do kterých přes sociální sítě a další vymoženosti suneme tuny dat ze svých životů. A tato data pak firmy používají k programování AI.

Nadvlády robotů se nebojím, spíš se bojím naší závislosti na umělé inteligenci.

Jak tedy bude svět vypadat za pět, deset či padesát let? Kdy budou inteligentní stroje schopny zvládnout vše, co lidé? To nikdo neví a všichni hádáme z křišťálové koule. „Nedovedu si zatím představit dobu, kdy si umělá inteligence uvědomí sebe sama. Jádro AI není nic jiného než výpočty, je to super nekreativní materiál,“ říká Michal Pěchouček a souhlasí s ním i Ondřej Vlček, CTO Avast Antivirus. „Auta sice dnes mají technologii na to, aby jezdila sama, ale doba, kdy mě někdo nechá sednout na zadní sedadlo a číst si po cestě noviny, je ještě hodně daleko.“

Podle některých, mezi něž se počítá i proslulý britský vědec Stephen Hawking, stojíme na úsvitu éry, kdy se zrodí stroje, jejichž inteligence předčí tu naši. Pro BBC v roce 2014 dokonce řekl, že by rozvoj umělé inteligence mohl ukončit existenci lidské rasy. „Nadvlády robotů se nebojím, spíš se bojím naší závislosti na umělé inteligenci. Naše životy jsou ve velkém ohrožení, pokud by se do ní někdo naboural a využil toho, v čem jí důvěřujeme a potřebujeme ji. Už tam ale jsme a těžko tento vývoj zvrátíme,“ kontruje Michal Pěchouček. Podle něj je nezbytné, aby lidé začali rozlišovat mezi slabou a silnou umělou inteligencí. „Silná AI je pořád obor na pomezí technologie a filozofie. Jsou lidé, kteří na ni věří, ale i ti, kteří na ni nevěří. Byla by schopna sama zhodnotit, co je potřeba řešit, přicházela by s vlastními vynálezy. To všechno dnes jde z člověka a myslím si, že to je natolik obecné, že v tom člověka stroje nedokážou překonat.“ Zcela jiným odvětvím je ale slabá umělá inteligence, která nám dnes mění životy. Je to ta, která dokáže sama řídit, překládat, provádět lékařskou diagnostiku nebo mít podobu humanoidního robota, který nás ráno pozdraví při příchodu do práce. I když to, co předvádí, je velmi působivé, každá z jejích aplikací je ušitá na míru specifickému úkolu, jehož výzkum a následná konstrukce samotné aplikace spolkne roky práce. „Po slabé AI je obrovská poptávka v průmyslu, jde do ní neuvěřitelné množství prostředků a zažívá bezprecedentní rozvoj. Důvodem je to, že je nám užitečná. V určitém výseku dokáže lidskou inteligenci zrychlit, zefektivnit a uplatnit na mnohem širší škále,“ vysvětluje Pěchouček.

Budou jednak existovat lidé, kteří svou práci ztratí v přímé návaznosti na použití umělé inteligence a robotů. Jiná pracovní místa ale budou v důsledku použití AI a robotů vytvořena.

Podnikatel a vizionář Elon Musk šokoval svět svým tweetem, ve kterém označil umělou inteligenci za větší bezpečnostní hrozbu než Severní Korea a vyzval k její regulaci. Oponovala mu řada expertů v čele s Markem Zuckerbergem, kteří to považují za snahu regulovat matematiku a jistou cestu ke zbrzdění přínosného vývoje. Na otázku, jak zajistit, aby umělá inteligence byla skutečně bezpečná a dělala jen to, co člověk chce a způsobem, jakým chce, ale zatím nemá odpověď nikdo.

Umělá inteligence nám může pomoci v boji s nemocemi, s chudobou či válkami a může se stát nejlepším vynálezem lidstva, který kdy spatřil světlo světa. To, co ale takový inteligentní systém, který se umí sám rozhodovat, udělá, zůstává záhadou a tedy i klíčovým problémem. Ondřej Vlček považuje za největší výzvu právě onu vysvětlitelnost. Proč se umělá inteligence rozhoduje způsobem, kterým se rozhoduje, proč upřednostní jedno řešení na úkor druhého? To nevíme. Stejně tak jako nevíme, jak se rozhodne dosáhnout zadaného cíle. Co když zadání bude znít bohulibě, například zachování vzácného druhu mořských želv a umělá inteligence se rozhodne srovnat se zemí vesnice na pobřeží, protože jí výpočty ukážou, že největší hrozbou jsou právě rybářské osady a odpadky, které vypouští do moře? Otázka tedy zní, jak zajistit, aby cíle a zejména způsob jejich dosažení, k němuž budeme používat umělou inteligenci, byly v souladu s našimi hodnotami a cíli?

Brzdou, která bude stát mezi námi, zběsile rychlým vývojem technologií a dobou, kdy by nás umělá inteligence ovládla, bude regulace. „Myslím, že regulace nás bude brzdit v dobrém i špatném smyslu slova,“ upřesňuje Michal Pěchouček. Elon Musk tlačí na to, abychom byli v regulaci umělé inteligence vepředu a již nyní vytvářeli rámec, ve kterém může fungovat. „Obvykle regulace funguje tak, že se stane řada špatných věcí, veřejnost je pobouřena, za několik let se na to zákonodárci podívají a v daném průmyslu začne platit omezení. Případ umělé inteligence je jeden z mála, kde musíme být s regulací vepředu. V okamžiku, kdy se staneme reaktivními, bude pozdě, protože naše civilizace v jejím případě čelí existenciální hrozbě,“ řekl Musk. Bohužel veřejný sektor zatím zaostává a povědomí o uplatnění a vlivu umělé inteligence je mizivé. Vědci proto apelují na vlády, aby se umělé inteligenci začaly věnovat a snažily se ji pochopit.

Pokrok technologií je exponenciální. A je až překvapivé, jak lehce jsme ochotni předat řadu každodenních individuálních rozhodnutí do rukou stále sofistikovanějších algoritmů. Americký novinář John Markoff píše: „Pro dnešní mladou generaci se svět převrátil naruby. Než by využívali počítačů k tomu, aby jim uvolnily čas pro velké myšlenky, pro rozvoj vztahů s přáteli a jejich vlastní individuality, kreativity a svobody, mají mladí lidé najednou takový hlad po vedení, že jsou ochotni odevzdat zodpovědnost za rozhodnutí umělé inteligenci v cloudu. To, co začalo jako internetové technologie, které umožnily, aby jednotlivci sdíleli své preference, se rapidně transformovalo do rostoucího zástupu algoritmů, které zrychlujícím se tempem tyto preference diktují.“

Nevyhnutelný je markantní dopad na trh práce. Budou jednak existovat lidé, kteří svou práci ztratí v přímé návaznosti na použití umělé inteligence a robotů. Jiná pracovní místa ale budou v důsledku použití AI a robotů vytvořena. Problém perspektivy dneška je ten, že to druhé si dokážeme jen těžko představit a predikce se různí či pokulhávají. Neméně závažná otázka je, kdo bude mít navrch. Experti z Univerzity ve Stanfordu dokonce o AI přemýšlejí jako o zcela novém mechanismu k vytváření světového bohatství, v němž by každý z nás měl právo na jeho část. Jak tedy sdílet ekonomické benefity umělé inteligence? Bill Gates kupříkladu zastává názor, že vlády by měly uvalit daně na společnosti používající roboty jako způsob dočasného zpomalení automatizace a financování vzniku jiných pracovních míst či rekvalifikace.

Otec počítačů, britský matematik Alan Turning, který vytvořil teoretický model obecného výpočetního stroje a dekódoval německé šifry, prohlásil, že počítače mohou získat jistou schopnost, aniž by jí porozuměly. Mohou například dokonale počítat, aniž by tušily, co to je aritmetika. Možná si to nechceme přiznat, ale v mnoha případech to je pravda i o lidech. A přesně to je past, které se musíme vyhnout. Jinými slovy, v době umělé inteligence musí člověk více než kdy dříve používat svou schopnost kreativně přemýšlet a tvořit. „Ano, umělá inteligence už napsala básničky, hudbu a zcela jistě bude schopna psát i ekonomické, sportovní a politické zpravodajství, ale nemyslím si, že bude kdy schopna napsat knihu. Takovou, která bude k lidem promlouvat, k níž si vytvoří vztah a nějak je ovlivní,“ věří Michal Pěchouček. „Je prostě potřeba přestat brát věci jako danost, nic není garantované a s největší pravděpodobností lidé nebudou žít tak, že vychodí školy, nastoupí do zaměstnání a z něj potom půjdou do důchodu,“ uzavírá profesor.

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.
Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru:

DMS ELPIDA 30  DMS ELPIDA 60  DMS ELPIDA 90

Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:

DMS TRV ELPIDA 30  DMS TRV ELPIDA 60  DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké. Děkujeme vám!