Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
kapky sklo

Biopředpověď – jak si zaručeně zkazit den

Pozor! Biopředpověď hlásí “trojku”, nevycházejte z domu! Krásně tam mrzne, až praští, děti pod modrou oblohou ječí radostí a koulují se a vy radši dlíte “za kamny”. Jinému se zase nechce ven do nehybného parna − to když je za oknem dusno k nedýchání a město před počasím pospíchá k vodě.

Kdo počasí líp zvládá? Ani jeden přeci, nikdo není sériový klon sebraný z výrobní linky. A že by vás ani nenapadlo je soudit a ptáte se, proč o tom píšu? Rád bych připomenul, že existují snahy náš různorodý vztah k počasí manipulovat. Někdo, někde a hlavně neustále připravuje paušální rady a doporučení pro všechny, kterých se počasí týká. Z neznámé slonovinové věže nás varují denně: pro Čechy a Moravany platí stupeň 1, čili mírná zátěž, stupeň 2, čili střední zátěž a stupeň 3 – ta ze všech nejhorší − zátěž vysoká. Ano, hádáte správně, mluvím o pravidelném tvůrci ranní nálady: biopředpovědi. Slyším rádio a nejvíc lituji osoby s nemocemi dýchacího ústrojí a kardiaky, zejména s anginou pectoris. Jakmile se blíží přechodný výskyt bouřek, rovnou se bojím o astmatiky a psychicky labilní osoby. Naopak se mi uleví, když myslím na stovky tisíc spoluobčanů, jimž stupeň zátěže „umožňuje běžný denní režim bez omezení, pouze s přihlédnutím k aktuálnímu zdravotnímu stavu“.

Jsou to pozoruhodné postřehy. Kdyby aspoň varovali před bouřkami pro osoby s kovovými kloubními náhradami nebo obroučkami brýlí a na vítr upozorňovali bytosti s nižší tělesnou hmotností. Ani radši nemluvím o slunci a jeho vlivu na citlivější osoby, které snadno „roztají“. Vždy propadnu zmatku z toho, že si pod pojmem biozátěž nedokážu nic představit. Kdo ji měří, kde a na kom? Přemítám o počtu stupňů na stupnici, jaký je mezi nimi interval a zda opravdu platí „dvojka“ v centru Prahy i na vrcholu Sněžky, když před ní varují v rádiu. Na ulicích mezi chodci hledám zprůměrovaný genofond, ony tři modelové jedince trpící zmiňovanou biotíhou, kterými se biozátěž ohání. Mám vůbec šanci v nejtěžších dnech za panování „trojky“ přežít?

Zdaleka nejhorší je to při práci. Mám ve dnech „jedničky“ pracovat za čtyři, abych si vydělal na dny, kdy bude zátěž vysoká a já budu odsouzen k tomu, nevystrčit z domova ani nos? Že při vysoké zátěži mám zůstat bez hnutí v posteli a nenechat se donutit vstát ani manželkou, ani zaměstnavatelem? Co když to bude mít katastrofálnější následky, než samo působení biozátěže? Je docela určitě rozdíl, zda o počasí přemýšlí farmář před tím, než vyjede na pole, nebo úředník, než začne razítkovat spisy. Mladý sportovec před závodem, nebo babička před cestou na nákup. Štíhlá „osmnáctka“, nebo obézní „šedesátník“. Nicméně všem se vyplácí používat selský rozum: když bude horko, budou mít s větší pravděpodobností žízeň a budou se potit, a když se naopak ochladí, může jim být zima či se dokonce budou třást.

Hlavně se nebojte. Riziko nadměrné zátěže vaše tělo pozná i bez biopředpovědí. Zbytečný stres z jedniček, dvojek a trojek odložte stranou. Je totiž známo, že na základě autoritativního označení daného dne za den s vysokou biozátěží podlehne ochablosti a nervozitě i ranní ptáče, které vstává do slunného rána s úsměvem na tváři. Zlověstná informace jej bohužel umí přetvořit v zlomeného člověka, který nečeká nic jiného než příkoří a ústrky. Bude-li naopak věřit svému lékaři a sami sobě, začnete se velmi rychle biopředpovědím smát. Není nad přizpůsobení své denní aktivity přírodě. Jak říká už zmíněný selský rozum; sotva půjdu bruslit při třiceti nad nulou, do zamrzlého rybníka šipku také neskočím.

Jediná biopředpověď vhodná k zapamatování proto zní: „Nebude-li pršet, nezmoknem.“