Před středoškolskou učitelkou Jitkou Gabašovou stálo loni na jaře zásadní rozhodnutí. Zdravotní stav její maminky, o kterou několik let s rodinou pečovala, se zhoršil natolik, že potřebovala neustálou péči. Dlouho jsem s umístěním maminky do nějakého zařízení váhala. Pak jsem si ale uvědomila, že pokud to neudělám, zničím sama sebe, vzpomíná.
Po intenzivním hledání objevila Domov sv. Karla Boromejského, kde se pacientům dostávalo profesionální péče i důstojného přístupu. Snažíme se o to, aby starý a nemocný člověk u nás našel opravdové prostředí  domova. Naší prioritou je starost o to, aby se tu cítil obklopen nejen profesionální lékařskou a ošetřovatelskou péčí, ale zároveň přístupem hluboce lidským,” říká statutární zástupce Domova,  Sestra Konsoláta Mgr. Miroslava Frýdecká.

Bezmoc a apatie

Délka pobytu v pečovatelských zařízeních je však časově omezena, nejedná se tedy o dlouhodobější řešení. Po krátkém čase tak paní Gabašová musela hledat znovu. Našla nemocnici s oddělením následné péče, obklopenou krásným lesoparkem. Na webových stránkách byly uveřejněny informace o poskytovaných službách i o tom, jak zařízení pomáhá pacientům s návratem do přirozeného prostředí, zpátky k rodině. Myslela si, že je to přesně to, co maminka k rehabilitaci po zlomenině ruky potřebuje. Po několika návštěvách však zjistila, že to nebyla dobrá volba. Mnohokrát jsem byla svědkem toho, že ošetřující na pacienty křičeli, tykali jim, nasazovali pleny i u klientů, kteří nebyli inkontinentní. Maminka přitom byla zcela odkázána na pomoc okolí – třásly se jí ruce, špatně viděla, v nemocnici přestala i chodit. Na prosbu, zda by jí sestra nepodala noční košili, se dočkala odpovědi – nebuďte líná, paní, líčí své zážitky Jitka Gabašová. Po této zkušenosti se rozhodla maminku přemístit jinam. Zkoušela zajistit domácí péči, ale tato služba v její obci zcela chyběla. Během devíti měsíců takto vyzkoušela sedm různých zařízení. Až na výjimky to bylo všude stejné. Samotní pečovatelé, kteří pracují v psychicky náročných podmínkách, jsou přitom často obětí špatně nastaveného systému, který pacienty zatlačuje do pasivity a bezmocné apatie. Jediným možným řešením se tak zdálo být pečovatelské oddělení domova důchodců, kde je stále přítomen zdravotní personál a prostředí je přizpůsobeno i ležícím pacientům se zdravotními problémy.

Petice za důstojnost

Přestože Jitka Gabašová a její rodina maminku v  domově důchodců denně navštěvovali a na víkendy si ji brali domů, objevily se problémy. Maminka začala být psychicky labilní. V noci nespala, rušila své okolí, sestry i ostatní pacienti z ní byli vynervovaní. Nakonec musela být hospitalizována na psychiatrii. Geriatrické oddělení v Bohnicích, to je odvrácená strana naší zdravotní péče. Nelze však nic vyčítat personálu, sestrám a lékařům. Ti sami pracují v nedůstojných podmínkách a dělají, co mohou. Citelně však chybějí finance. Maminku jsem odtamtud odvezla po třech dnech, krátce poté, bohužel, zemřela, líčí. S nedostatky, se kterými se v sociálních i zdravotnických zařízeních setkala, se Jitka Gabašová nehodlá smířit. Sepsala proto petici, v níž žádá poslaneckou sněmovnu, ministerstva školství a zdravotnictví o podporu kvalitní péče o stárnoucí spoluobčany. Jde mi především o zavedení a dodržování standardů chování vůči starším lidem ve zdravotnictví a sociálních službách, o vybudování dostatečné sítě účinných sociálních a zdravotních služeb, o vytváření nových příležitostí pro aktivní trávení volného času seniorů. Pozornost by se měla obracet i k výchově mladých lékařů a zdravotního personálu a k zrovnoprávnění geriatrie s ostatními lékařskými obory. Mladí lidé by měli vědět, co stáří znamená a co přináší, shrnuje témata petice, na kterou již reagoval petiční výbor sněmovny výzvou k jednání.

Výhoda menších zařízení

Smutná zkušenost paní Gabašové volá po vymezení základních kritérií, která by měla kvalitní sociální či zdravotní zařízení pro seniory splňovat. Jak postupovat v situaci, kdy tam musíte člena rodiny umístit? Jistě byste chtěli mít jistotu, že poskytovaná péče je  kvalitní a přístup personálu profesionální. Tyto podmínky se daří realizovat v menších zařízeních, kde se lidé znají, personál je vlídný a respektuje důstojnost i soukromí klientů. Jedním z takových je Gerontocentrum v pražských  Kobylisích, které může fungovat díky finanční podpoře a pochopení Městské části Prahy 8. Nepřetržitě je zde přítomen kvalifikovaný personál. Za zcela zásadní považuji aktivizační program, který umožňuje individuální práci s klientem. Velmi důležité je také architektonické řešení prostoru, musí být přehledné a prosvětlené, vypočítává důležitá kritéria primářka MUDr. Iva Holmerová, která stojí také v čele České alzheimerovské společnosti. Ta má na svých internetových stránkách www.alzheimer.cz seznam kontaktních míst, na která se v jednotlivých krajích České republiky můžete obrátit s žádostí o radu.