Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑

Dobré čtení: O psaní a běhání

Občas dostávám otázku, jak dlouho mi trvalo napsat Starý kraj. Odpověď zní: padesát let. Celý můj život, vše, co jsem dělala předtím, mě připravovalo na tento román. Byl to velmi dlouhý rozběh. Studovala jsem jazyky, jejich strukturu, morfologii, hodně času jsem věnovala analýze slov a vět. Pracovala jsem jako reportérka pro časopisy i rozhlas, učila jsem se zblízka dívat na lidi a poslouchat, co říkají.

A polovinu života běhám. Začala jsem, když mi bylo pětadvacet, ve třiceti jsem běžela svůj první maraton. Jsem člověk na dlouhé tratě, žádný sprinter. V mnoha ohledech je psaní knihy podobné, jako když běžíte maraton: potřebujete dlouhý čas na přípravy, trénink a odvahu do začátku. Ale ze všeho nejvíc potřebujete silné odhodlání a tvrdohlavost, která vás provede klikatými cestami beznaděje. Protože ta zcela jistě přijde: vyčerpání, pochybnosti a zoufalství – zasáhnou vás, když to čekáte nejméně. Každý běžec na dlouhé tratě zná „muže s kladivem“, tu chvíli, když vaše tělo křičí: stop!, ale je tu i vaše mysl, která říká: pokračuj! Také každý spisovatel zná „muže s kladivem“, alespoň já si to myslím. Když cítím, že přichází, vzpomenu si na slova Samuela Becketta: „Nemůžu dál. Půjdu dál!“

Když jsem v Hamburku běžela svůj první maraton, byl tam i muž na kole, který běžce chvíli doprovázel. Měl na zádech pár velkých péřových křídel, a kdykoliv spatřil běžce, který se chystal vzdát, dojel ho a položil mu ruku na rameno: „Je to dobré, už jsi skoro tam.“ Někteří se tomu podivnému andělu na kole smáli, jiní ho proklínali a jeho ruku odstrkovali. Málem jsem na něj zapomněla – až jsem při psaní Starého kraje došla do místa, kdy jsem nevěděla, jak dál.

Nejsem si jistá, jestli věřím v anděly, ale psaní tohoto románu nebylo jen ukázkovým příkladem houževnatosti, ale také téměř duchovním zážitkem. Nepsala jsem knihu sama, její postavy se téměř zhmotňovaly a vyvíjely se způsobem, který jsem na začátku neměla v úmyslu.

Dálkoví běžci a spisovatelé zcela určitě potřebují mysl, která jim neustále říká: pokračuj! Ale anděl, tu a tam, není na škodu.


Dörte Hansen: Starý kraj
Přeložila Viktorie Hanišová
Počet stran 264, váz.
Host, 2016