Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Rudolf Křesťan

Fejeton: Společnice na cestách

Kdysi jsem si myslel, že lavičky jsou rozmístěny po naší vlasti proto, aby sloužily milencům k jejich vzájemnosti. Tehdy jsem ještě netušil, že slastné může být lavičkové sezení už samo o sobě. K tomuto poznatku jsem dospěl až vrstvením let.

Zvláště pak po operaci páteře a taky kolen. Tedy v životním období, kdy jsem seznal, že už nejsem jura, jestli jsem jím vůbec kdy byl, když se nejmenuju Jiří, nýbrž Rudolf. Kromě dobré ženy Magdy jsou mi na výletech i jiných cestách doprovodnou společnicí taky ony, tedy lavičky.

Není proto divu, že jsem s porozuměním ocenil například informaci, že město Frýdlant nechalo letos umístit nové lavičky (cituji) „na cestu mezi centrem města a nemocnicí. Mají sloužit k odpočinku především seniorům, pro které je tato vzdálenost už náročnější“. Posezení, byť třeba jen krátké, dokáže být nápomocné a vzpružující. Skoro bych řekl, že kdyby existovala navazující řada laviček až na vrcholek Mount Everestu, možná bych se tam takhle vydal. Při postupném usedání směrem vzhůru bych odpočíval a sbíral síly pro posun pokaždé k další a další do výšin. Cestou vzhůru bych si na nich užil svačinu a taky bych napsal několik pohlednic z té cesty lavička-sun-lavička.

Ovšemže jde o nadsázku, ale zároveň stojí za zmínku, že vím o jedné lavičce ve výšině 3500 metrů, a to bez nadsázky. Je jednou z nejvýše položených v Evropě a nachází se na vyhlídkové terase na lanovkové stanici Helbronner ve francouzských Alpách. Byla vyrobena z borovicového dřeva a pochází od nás. Firma Mmcité z Bílovic u Svitav vyhrála náročnou mezinárodní soutěž jak technickým provedením, tak designerským řešením.

Výběr zmíněné rozměrné alpské vysokohorské lavičky (spíše lavice) byl v rukou poroty. Jiná lavičková volba proběhla v Brně, kde se jí letos mohl zúčastnit kdokoliv z obyvatel moravské metropole. Tedy včetně seniorů, kteří patří k nejzasvěcenější uživatelům dotyčného sedativa. (Farmaceutický výraz si vypůjčuji proto, že je v něm obsaženo sezení. Ostatně sedativa jako taková taky slouží k uvolnění a k uklidnění).

Při zmíněné volbě bylo obyvatelům nabídnuto k posouzení jedenáct druhů, které si mohli cvičně „osedět“ a vyjádřit se k jejich vzhledu a provedení. Vznikl tak podklad pro pořizování nového mobiliáře pro městskou část Brno-střed. Teď jde ještě o to, v jaké hustotě budou ony lavičky rozmístěny v tamním veřejném prostoru. Možná by pro ten účel (a nejen v Brně) mohla být užitečná experimentální procházka skupiny seniorů coby test pro náležitou hustotu těchto sedativ.

Vloni ve Vídni jsem se dověděl právě o takové „inspekční cestě“, kterou se skupinou dříve narozených uspořádala tamní radnice proto, by zjistila, kde a v jakých vzdálenostech od sebe by lavičky měly být.

Takový přístup je moudrý už proto, aby nedocházelo k disproporcím mezi územími podlavičkovanými a přelavičkovanými, jak se to leckdy děje u nás. Na některých místech nenajde člověk dlouho žádnou. Někdy ani tam, kde nedávno ještě byla, ale kdosi ji ukradl. V takovém v případě je pak člověk vděčný i za improvizované posezení někde u zídky na jejím výčnělku. Opak – tedy přelavičkovanost – bývá k vidění jen velmi zřídka, ale jsou i takové případy.

Na jednom ze sídlišť v Mladé Boleslavi bylo u tří paneláků (ve vnitrobloku nedaleko Mládežnické ulice) instalováno 72 laviček. To by možná mohlo aspirovat na zmínku v Guinessově knize rekordů. Podobně kuriózním faktem jsou i speciální lavičky pro puberťáky, s nimiž v roce 2011 začali v Táboře. Byly tam instalovány na nábřeží Jordánu pod gymnázium. Jejich podoba byla odvozena z poznatku, že náctiletí rádi posedávají nahoře na lavičkové opěrce. Ta byla na oněch lavičkách tudíž vědomě rozšířena a uzpůsobena k takovému sezení. Inspirací se stal internetový obrázek z Německa. K inovacím ještě novějším patří v některých místech republiky experimentálně umisťované takzvané chytré lavičky se solární možností dobíjení mobilních telefonů.

O žádných speciálních lavičkách pro nás seniory jsem zatím neslyšel. Docela by se mi líbilo, kdyby někdo vymyslel nějakou, na níž by se dala dobíjet pohybová energie. Jsem však vděčný i za každou obyčejnou v dosahu. Nejraději pevnou, nerozviklanou, nepoškozenou, čistou, se spolehlivým opěradlem a pokud možno neobsazenou.

Jak známo, tak v čase, kdy přicházíme do let, bývají výhledy člověka někdy všelijaké. O to víc si vážím skutečnosti, že existují lavičky – zvláště v přírodě –, které nám dokážou nabídnout výhledy vskutku krásné.