Vital O nás Podpořte Inzerce Archiv Kontakt Předplatné
Rudolf Křesťan

Fejeton: Ze životopisu jednoho vejce

Když čeští hokejisté hráli na zimní olympiádě s ruským týmem, jedna z pražských hospod (Pivnice U Sadu) nabízela svým hostům speciálně nachystaná ruská vejce. Mělo jít o vtipnou kombinaci, jenže televizním fandům v té restauraci nebylo výsledně moc do smíchu. Ne snad, že by servírovaná vejce nebyla chutná, příčinou rozladěnosti byla naše semifinálová prohra 0:3.

Zmíněný pokrm sice odkazuje na Rusko, ale ve skutečnosti s ním nemá přímou souvislost. Tedy na rozdíl například od ruské trojky, čili tamního tradičního trojspřežení (neplést si ovšem s tzv. švédskou trojkou, která je spřežením jiného druhu).

Ohledně vzniku ruského vejce se traduje, že jeho rodištěm byl pražský legendární automat Koruna na Václavském náměstí. V padesátých letech minulého století prý tamní provozní musel jednou řešit problém s plesnivou červenou řepou, s vejci s propadlou lhůtou a taky s „odcházejícími“ sledi. Dal proto šéfkuchaři pokyn k vytvoření příležitostné kombinace – a novorozeně bylo na světě.

Vzhledem k tehdejšímu politickému kontextu zvolil provozní automatu Koruna takový název údajně proto, aby nebyly se schvalováním novinky žádné problémy. Zmíněná legenda sice praví, že u kolébky nového pokrmu nestály zrovna čerstvé ingredience, ale z prvotního ošklivého káčátka vznikla labuť.

Zůstanu-li u zmíněných dohadů o vzniku tohoto pokrmu, musím pro úplnost poznamenat, že nejsou jediné. Existují ještě i jiné výklady. Co je však jisté, je fakt, že v časech svých studentských i pozdějších redaktorských let jsem si v Koruně na Václaváku pochutnával na nejednom takovém vejci. Souběžně jsem kvitoval i rychlé zahnání hladu, byť jsem tehdy ještě neznal výraz fast food.

Připomínám i skutečnost, že ruský chlapec Kolja ve stejnojmenném filmu byl vystaven nečekané konfrontaci s českou iluzí o původu tohoto názvu. Zdeněk Svěrák (coby František Louka) mu v dobré vůli řekl: „Podívej, co jsem ti koupil – ruský vejce!“ Jelikož šlo o film oscarový a hraný v řadě zemí, stal se termín bezděčně i exportním.

Dotyčný lahůdkářský výrobek vstoupil od padesátých let minulého století do tuzemské gastronomie, ale dodávám, že i v Rusku existuje vejce, které patří k tamní historii.

Mám na mysli klenoty ve vejčitém tvaru. Na sklonku 19. století je začala pro carskou rodinu vyrábět petrohradská firma Fabergé s určením pro velikonoční svátky. Záhy se tato „ruská vejce“ (uvnitř bývala různá cenná překvapení) stala celosvětovým klenotnickým pojmem a pýchou aristokratů. S jistou nadsázkou se dá říct, že šlo o jakási Kinder vejce bohatých.

Takové slávy jako „jajco Faberžé“ se ta naše zdejší ruská s majonézou sice nedočkala, ale pro některé z nás jsou součástí rozličných vzpomínek. Včetně těch bezprostředně po 21. srpnu 1968, kdy v souvislosti s potupnou okupací přestala některá lahůdkářství používat na čas výraz „ruský“ a docházelo aktuálně k různým příležitostným obměnám (např. Pražské vejce), byť samotný pokrm – navíc tuzemský – za nic nemohl.

Nejen dějinně, nýbrž i zcela soukromě má leckdo z nás k popisovaným vejcím nějaký vztah. Ať už kladný, nebo záporný (třeba kvůli zkušenosti se zkaženou majonézou). Je to zkrátka pokrm, který má své příznivce i odpírače. Možná by někdo z těch prvních i z těch druhých mohl napsat bestseller po vzoru Betty MacDonaldové: Ruské vejce a já.

Vzato kolem a dokola, jde o dosti jednoduché jídlo. Ostatně ani proslulé Kolumbovo vejce nebylo složité: stačilo naťuknout špičku – a stálo! Úspěch lahůdkářského ruského vejce spočíval (a spočívá) podle mého názoru nejen v jeho pohotovosti k snědku, ale i v jisté vyváženosti chutí.

V novodobé cechovní normě k jeho přípravě (z roku 2015) je uvedeno, že jde o „směsný výrobek s majonézovým salátem, šunkou a polovinou vejce, pokrytou bílým majonézovým přelivem a zeleninovým zdobením“.

Pro představu zmíním ještě aspoň jeden detail z té cechovní normy 2015-1016-0043: „Má obsahovat majonézový (bramborový, vlašský, pochoutkový nebo pařížský) salát, nejméně 14 procent vařeného vejce, šunku výběrové třídy, sterilizovanou okurku a papriku.“

Mistři studené kuchyně znají ovšem i jiné specifické postupy, takže zmíněná norma není bez možnosti obměn, doplňků a originalit. Vedle variant profesionálních existují i mnohé domácí – pro příležitostné rodinné události.

I když ruské vejce je konzumováno většinou sólově, odborně je vedeno v kategorii Předkrmy. Tato role vaječných pokrmů jako předehry byla známa už v dávném Římě, kde se říkalo, že jídlo má začít „ab ovo“ – tedy od vejce. Později se ten latinský výraz přenesl i do obecnějšího významu „od úplného začátku“.

Ruské vejce prošlo za svou poměrně krátkou existenci různými historickými zákrutami a má svůj příběh, který jsem se pokusil předestřít. V intencích Čelakovského Ohlasů písní ruských budiž tedy můj fejeton brán prosím jako Ohlas vajec ruských.

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.
Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru:

DMS ELPIDA 30  DMS ELPIDA 60  DMS ELPIDA 90

Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:

DMS TRV ELPIDA 30  DMS TRV ELPIDA 60  DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké. Děkujeme vám!