Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Léky ilustrace

Jak se rodí lék

Když Paul Ehrlich hledal na počátku minulého století látku, která by na sebe vázala a ničila původce pohlavní nemoci syfilidy ‒ mikroorganismus Spirocheta pallida, vyzkoušel stovky chemicky připravených sloučenin. Uspěl teprve v roce 1910 s tou, která měla pořadové číslo 606. Její objev a zavedení do praxe znamenal převratnou událost v dějinách chemoterapie vůbec.

Od léčitelů k moderním laboratořím

Metoda zkoušení účinku většího počtu laboratorně připravených látek se ujala a rozšířila, a objevy spousty účinných léků vedly brzy k tzv. lékové explozi, která trvá vlastně dodnes. V jejích počátcích se léčebné možnosti v celém světě obohacovaly rok co rok o nějakých padesát, šedesát nových léků. Prvního vrcholu své popularity a obliby dosáhla farmakoterapie v 60. letech 20. století. Ze snu, že už za chvíli budeme mít tabletku na každou chorobu, jsme byli probuzeni snad až příliš drasticky, když šedesátá léta přinesla i několik lékových katastrof. Nejhorší z nich byla známá pohroma spojené s thalidomidem čili Conterganem. Ten si kromě jiných problémů měl účinně poradit i s ranními nevolnostmi typickými u žen v průběhu těhotenství – jenže právě předepisování léku budoucím maminkám se ukázalo jako osudné. Dětí s fokomelií, tj. bez dlouhých kostí končetin, hrozivě přibývalo, a katastrofu se podařilo zažehnat až stažením Conterganu z trhu.

Reakcí na tuto tragickou událost bylo zpřísnění pravidel pro ověřování bezpečnosti nově vyvíjených léků. To sice na jedné straně snížilo riziko poškození zdraví, ale zároveň prodloužilo proces vývoje nových léků a výrazně zvýšilo náklady. Sedmdesátá léta se proto odehrávala v atmosféře mnohem pečlivějšího zvažování poměru prospěchu a rizika, a nejprozíravější farmaceutické firmy začaly mocně investovat do výzkumu, na jehož konci měly být léky nejen účinnější, nýbrž i bezpečnější.

Díky tomu pak na konci minulého a začátku tohoto století dosáhly farmaceutický výzkum, vývoj a výroba doslova renesanci a druhý vrchol své popularity. Podstatně zpřísněným schvalovacím řízením prošly a do klinické praxe byly zavedeny stovky moderních léků, které znamenaly přelom nebo alespoň zcela zásadní zlepšení v léčbě dlouhé řady chorobných stavů včetně největších hrozeb lidskému zdraví a životu – chorob kardiovaskulárních, nádorových, nervových a psychických.

Cesta za novým lékem je stále těžší

V posledních letech už příliv nových léků není stejně masivní. Ne proto, že by se méně zkoumalo (zde platí spíše opak), nýbrž proto, že dospět až k úspěšnému konci je stále těžší. Základní poznatky sloužící k vývoji a konstrukci nových léků se totiž do jisté míry vyčerpaly a na získání nových je přece jen třeba nějaký čas. Schematicky to lze znázornit takto: 10 000 látek ve screeningu ‒ 400 zajímavých látek podrobovaných bližšímu zkoumání ‒ 20 látek slibných pro klinické využití ‒ 1 skutečně použitelné léčivo.

V laboratořích celého světa se za jeden jediný rok připraví nejméně 200 000 chemických látek, jež lze považovat za potenciální léčiva. Získat zdroje těchto látek je stále těžší a těžší, takže specialisté nejrůznějších firem pátrají jak po rozlehlých plochách afrických savan, tak i v hlubinách jihoamerických deštných pralesů. Za každým novým lékem je též ukryt dlouhodobý, mnohaletý, vysoce rizikový a nákladný výzkumný a vývojový proces, na němž se podílejí stovky vysoce vzdělaných odborníků a nejvyspělejší technika. A složitost i nákladnost tohoto procesu stále narůstají. Ze všech uvedených důvodů trvá vývoj nového preparátu od nalezení účinné látky přes preklinické a klinické studie až po schválení a zavedení do praxe nejméně patnáct let a stojí 800 milionů až jednu miliardu dolarů.

Proč potřebujeme stále nové léky?

I když výroba léků vzrostla několikanásobně, pořád to nestačí. Ptáte se proč?

  • Lidstvo „stárne“, seniorů je stále více, a ukazuje se, že lidé ve věku nad 75 let spotřebovávají až čtyřikrát více preskripčních léků, než osoby ve věku do 45 let.
  • Současně se rozšiřují možnosti léčby dříve nediagnostikovaných nebo neléčitelných onemocnění.
  • Starší jsou léky trvale nahrazovány léky s vyšší účinností na jedné straně a vyšší bezpečností (tedy s menším počtem a závažností nežádoucích účinků) na straně druhé.
  • Medikamentózní terapie vedená ambulantně v mnoha případech nahrazuje řadu náročných chirurgických výkonů či dlouhodobých hospitalizací.
  • Stále se rozšiřují indikace mnoha léků a zavádějí se nová doporučení pro řadu chorobných stavů, které se dříve neléčily.
  • Je nutno vyvíjet stále nová a nová antibiotika jen proto, že některé bakteriální kmeny si na ta dosavadní již zvykla natolik, že jsou vůči jejich účinkům rezistentní.

Nová éra ve výzkumu a vývoji nových léčiv

Každým dnem víme více a více o tom, jak pracuje naše tělo i mozek ve zdraví či nemoci, avšak náročnost a nákladnost procesu hledání nových léků rostou rychleji, než počet léků zaváděných do praxe. Chce-li někdo zvýšit produktivitu tohoto procesu, zkrátit cestu od nápadu do zavedení léku do praxe, a ještě k tomu snížit náklady na vývoj, musí hledat zcela nové cesty a nové technologie. Patří k nim především využití kombinatorní chemie a molekulárního modelování, molekulární biologie, genomiky a farmakogenomiky, genového inženýrství a biotechnologií. O nich si povíme někdy příště.