Proč je stůl důležitý? Stůl je místo, kde se po dlouhou dobu každý den scházela rodina třeba u večeře, kde se slavily narozeniny, řešily problémy, kde se diskutovalo o plánech na příští dovolenou. Sloužil i jako pracovní plocha, na které se stříhalo na šaty do tanečních, nebo dělaly školní domácí úkoly. Ale teď mají děti své vlastní rodiny ‒ „své vlastní stoly“ ‒ a my žijeme sami nebo s partnerem ve dvou.

Jestli nemáte na pořádný stůl místo, zredukujte raději sezení u televize na jedno, dvě pohodlná křesla, abyste se stolu nemuseli zbavovat. Když přijde návštěva, televize by stejně neměla být puštěná. Návštěvníci si přišli popovídat s vámi a ne koukat na televizi (pokud to tak není vyloženě dohodnuto).

Stůl má paměť, protože je svědkem našich vítězství i proher, našich zklamání i spřádání dalších snů.

Pokud nemáte moc místa, pořiďte si stůl, který bude sloužit každý den. Nebude to jen stůl jídelní, ale bude i pracovním stolem pro vaše hobby či práci s počítačem. Někde poblíž postavte skříňku na odložení takových věcí pro případ změny použití.

Jste sám/a? Pokud se vám nechce sedět o samotě u velkého jídelního stolu, vyřešte to barovou stoličkou u pultu nebo u malým stolkem s výhledem z okna. Bude to pro vás mnohem snesitelnější.

Myslete i na správné židle. Pořiďte si alespoň jednu nebo dvě židle s područkami. Budou pohodlnější nejen pro vaše „rozlámané kosti“, ale i pro vykládání pasiánsu, čtení nebo pletení a háčkování.

Nakonec to nejdůležitější: nad střed stolu zavěste lampu, která nesvítí na všechny strany, ale směřuje světlo dolů, na plochu stolu. Jen tak můžete vytvořit atmosféru magického kruhu, která je pro pocit domova tak důležitá. Lampa stůl jaksi „ukotví“ v prostoru, ať už ho postavíte kamkoliv.

Zkuste si zkrátka o stole trochu popřemýšlet. Jaký by měl být a kde by měl stát. Není to jen lakovaný ořechový „přežitek“ po rodičích. Stůl má paměť, protože je svědkem našich vítězství i proher, našich zklamání i spřádání dalších snů. A na ty bychom přece neměly nikdy rezignovat zrovna tak, jako bychom neměli rezignovat na pořádný stůl v našem domově, i když jsme už sami. Středobod světa přece potřebujeme stále. Nebo ne?