Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Jiří Černý

Jiří Černý – Hudba pro mou radost: Jablkoň, Jeff Beck, Rolling Stones a další

Jablkoň, Jeff Beck, nové album Rolling Stones, Lisa Hanniganová a sólová deska Martina E. Kyšperského. Alba o Vykolejené, kytaře megafonové drsnosti, věčných blues, plavání životem a rychlíkové cestě Brno – Praha.

Kdy naposled vyšlo album tak objevných českých milostných písniček jako je Vykolejená od skupiny Jablkoň? Název si bere ze skladby Marie je. „Marii se líbí Adam / Ten, ve kterém pramení chtění / Vkládá mu ovoce do lačných úst / a do myšlenek pokušení / V ráji už na ně čekají / A když Adam s Marií vejdou / hned pod první jabloní / Marie stává se Evou / A Marie je vykolejená“. V prostřední sloce se Marii líbí David, v poslední Josef. Stavbou tato Marie připomíná Cohenovu Suzanne. Jak je jablkonímu pěstiteli Michalu Němcovi vrozené, i texty jiných, Zuzany Wirthové a Marie Puttnerové, opět vybral i zhudebnil jakoby vyrostly na stejném stromě. Stud před sentimentem zahnal třeba i návratem k staršímu „železářskému“ zvuku. Sólový zpěv Marie Puttnerové, Michalův i jejich společný se stejnou měrou podílejí na celkovém vyznění alba: nesoutěží s instrumentalisty. Klidným soustředěním zdůvěrňuji každé slovo. Každé za to stojí.

Nevím o elektrické kytaře tolik, abych odhadl, proč se k  nejpopulárnějším hráčům nikdy nezařadil i Angličan Jeff Beck. Proč ho víc oceňují odborníci. Jeden z jeho partnerů, českoamerický klávesista Jan Hammer, mi tvrdil, že Beck je trémista. Kdoví. Při Beckově prvním pražském koncertu v červnu 2011 jsem byl svědkem úžasu Michala Pavlíčka, Luboše Andršta, Michala Prokopa a dalších. Na studiovém albu Loud Hailer (Megafon) sice Beck nevyvažuje sopečná čísla žádnou fotbalově operní medovinou typu Nessun dorma, ale každé jeho sólo je zážitek. Skoro všechny skladby s ním psaly zpěvačky londýnské skupiny Bones: Rosie Bonesová texty a Carmen Vandenbergová hudbu. Drsné polomluvě Bonesové asi víc přijdu na chuť až si přeložím texty. I kdyby tohle album nedostalo gramofónek, prestižní cenu Grammy (byla by už Beckova devátá), věřím, že časem ještě nabude na účinu.

Úplně odjinud je album Blue And Lonesome (Smutný a opuštěný), kvůli němuž se po jedenácti letech zase vrátili do studia legendární Rolling Stones, coby skupina vlastně pětapadesátiletí. Od EP z roku 1964 je to jejich první počin z pouze převzatých skladeb, hlavně ale jediné ryze bluesové album. „Kameny“ se tu nevalí na Prahu ani jinam, zato si bluesují doslova „z voleje“; tucet skladeb afroamerických autorů natočili za tři dny. Titulní blues bylo kdysi prvním singlem nejslavnějšího rockového harmonikáře Little Waltera, předčasně zemřelého v roce 1968. Závěrečné I Can’t Quit You Baby (Nedokážu to s tebou skončit) složil Willie Dixon, který si až do roku 1992 užíval tantiém, jež mu jeho písničky vynesly za předělávky od Dylana, Hendrixe, Cream, Queen, Doors a jiných včetně současných Rolling Stones. Škoda, že právě teď konečně nevetknuli i do své oficiální sestavy afroamerického baskytaristu Darryla Jonese. Před dvaadvaceti roky k nim nepřišel z Kotěhůlek, ale od čaroděje moderního jazzu Milese Davise.

Jaké znáte irské zpěvačky? Sinéad O’Connorovou, Enyu, možná Moyu Brennanovou ze skupiny Clannad? Podobně zajímavých jsou v té zemi, kde žije o dvě třetiny lidí míň než v Česku, desítky. Někdy i lepších. O tom netřeba přesvědčovat ty, kdo už v Česku viděli Lisu Hanniganovou a vposlouchávali se do jejího potůčkově čirého a ztišeného dívčího hlasu, stále zahleděného do příštích nadějí. Na třetím sólovém albu At Swim (Při plavání) zpívá Hanniganová jako před rokem 2007, tedy při spolupráci na dvou albech Damiena Rice a občasném hostování vedle Glena Hansarda a Chrise Christophera: spíš polohlasně, střídmě. Nejprostší podání v nejdokonalejší podobě. Tóny skromné jako brnknutí kytary nebo banja.

Za Martina Evžena Kyšperského, šestatřicetiletého brněnského písničkáře a kytaristu, nadto takřka renesančního všeuměla, mluví už třeba názvy některých alb jeho domovské skupiny Květy: Jablko jejího peří, Kocourek a horečka, Střela zastavená v jantaru nebo Bílé včely. Kyšperského čtvrté sólové album Vlakem je opravdu „jenom“ o jedné cestě rychlíkem z Brna do Prahy. Během ní je taky vymyslel. Studiová nahrávka je ovšem velice a případně zaumná. Jak Kyšperský vyznává, „celé tohle album je věnováno Alence Černé, která mi s ním zásadním způsobem pomohla, aniž by se dočkala jeho vydání. Miluju tě.“