Soustředil se na stavbu zdi mezi Izraelem a Palestinou, ale spíše než politickým a sociálním otázkám se věnoval proměně krajiny v bezprostředním okolí stavby. Baran svého „mistra“ sleduje při práci a neklade mu žádné otázky. O fotografii jako takové, jak tuto profesi vnímá sám Koudelka nebo jaké jsou jeho pracovní postupy, se dovídáme jen velmi málo. V dokumentu rovněž zcela chybí jakýkoli pokus o vhled do komplikovaných izraelsko-palestinských vztahů. Tak jako se Koudelka soustředí na krajinu, ani jeho asistent nevyhledává zdejší obyvatele, aby od nich získal nějaká svědectví a komentáře. Ve snímku zaznívají jen poněkud zjednodušující názory samotného fotografa. Baramův film tak není portrétem krajiny, nýbrž portrétem fotografa.

Portrét Josefa Koudelky je především obrazovým zážitkem. Ambicí režiséra zjevně nebylo vytvořit komplexní profil fotografovy osobnosti. Pro pochopení snímku je rovněž podstatné, že se Koudelka od osmdesátých let věnuje zejména fotografování krajiny. Když se roku 1980 se přestěhoval do Paříže, byl oficiálně vyzván k účasti na projektu Mission photographique de la DATAR – dokumentaci městské a venkovní krajiny ve Francii. Díky této příležitosti Koudelka začal fotografovat na panoramatický formát a krajinářská fotografie u něj postupně převládla nad reportážní. A přitom právě reportážní fotografie Koudelku proslavila a doslova poslala na dráhu „putujícího fotografa“.

Josef Koudelka se narodil 10. ledna 1938 v Boskovicích. Na začátku šedesátých let absolvoval na pražské ČVUT a začal pracovat jako letecký inženýr. Tehdy se již paralelně živil dokumentární fotografií divadelních představení. Postupně opustil první povolání, aby se cele a profesionálně věnoval fotografii. V této době pracoval na fotografické studii o Romech žijících na Slovensku. Toto téma pak ještě vytěžil v pozdější publikaci nazvané Cikáni, s níž se mu podařilo uspořádat i sólovou výstavu v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Svůj reportážní talent pak plně prokázal při dokumentování invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy v roce 1968. Snímky, které se mu podařilo vyvézt ze země, uveřejnila následně agentura Magnum Photos v mezinárodním tisku pod anonymními iniciálami P. P. (Prague Photographer, pražský fotograf). Za tyto bezmála ikonické snímky byl Koudelka později oceněn Zlatou medailí Roberta Capy. Tato událost rovněž odstartovala životní anabázi původem českého fotografa, který nalezl azyl nejprve ve Velké Británii a následně cestoval po celé Evropě. Jeho další významnou publikací se na konci osmdesátých let stal cyklus Exily, v němž se vyzpovídal ze svých pocitů a zážitků spojených s emigrací.

Poslední tři dekády, a od roku 1987 už jako francouzský občan, se Josef Koudelka věnuje krajinářské fotografii. A právě v této poslední poloze – fotografa krajináře – natočil mladý izraelský fotograf Gilad Baram portrét svého učitele.

Koudelka fotografuje Svatou zemi
Německo / Česko, 2015, 72 min
Režie: Gilad Baram
Kamera: Gilad Baram
Hudba: Tobias Purfürst
Hrají: Josef Koudelka