Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Léky

Léky a my – nakapat, namazat, vykloktat

V první části našeho seriálu o lécích jsme se věnovali těm z nich, které se aplikují ústy (perorálně) či ve formě infuzí nebo nitrožilních, nitrosvalových či podkožních injekcí (parenterálně), čípků, pod jazyk (sublingválně), na sliznici tváře (bukálně), inhalačně či v podobě transdermálních terapeutických systémů. Šlo tedy především o léky s požadovaným celkovým (systémovým) působením. Kromě toho ovšem existuje celá řada léků pro místní (lokální, topické) působení, které se aplikují přímo na postižené místo.

Nejlépe si charakter lokálních léčivých přípravků ozřejmíme na příkladu očního lékařství – oftalmologie. Každý z nás si někdy do očí kapal (aťroztok, či kapky), nebo vtíral oční mast.

Oční roztoky jsou určeny hlavně jako první pomoc k mechanickému vyplavení dráždivých látek nebo cizích tělísek z oka. Důležité ovšem je, že musí být sterilní, a někdy se také upravují tak, aby měly stejný osmotický tlak jako slzy. Při aplikaci očních kapek proniká léčivo do bulbu oka nejvíce oční rohovkou. K přípravě očních mastí se užívá speciálního masťového základu, který musí být rovněž sterilní. Všechny přípravky určené k aplikaci do očí musíte spotřebovat nejdéle do dvou týdnů po otevření obalu.

Místně se aplikují rovněž nosní kapky a masti, ušní kapky nebo např. nejrůznější kloktadla. Když při bolesti v krku použijeme léčivý sprej či vycucáme bonbon s léčivými účinky, jedná se rovněž o místní působení.

Nicméně skutečně hlavním a nezastupitelným terapeutickým přístupem je lokální neboli místní podání především v kožním lékařství – dermatologii.  Léčivé přípravky se nanášejí na povrch kůže, odkud se do ní vstřebávají a poskytují jí péči a ochranu, nebo jí pomáhají zbavit se nejrůznějších chorobných stavů. Chrání ji také před řadou škodlivých vlivů, jimž je jako povrchová vrstva našeho těla nepřetržitě vystavována. Takovou péči a ochranu vyžaduje zejména kůže zvýšeně citlivá, příliš suchá, šupinatá apod.

Lokální lékové formy se většinou skládají z aktivní léčivé látky, která zajišťuje žádoucí účinek, a vehikula, což je jakýsi základ umožňující vlastní aplikaci na kůži. Právě na základě vlastností tohoto vehikula se jednotlivé lékové formy lokálních léků liší svou fyzikální strukturou – rozlišujeme přípravky tuhé, polotuhé a tekuté. Tohle základní a jednoduché třídění zvládneme i my, laici. Lékaři a lékárníci ovšem volí dělení podrobnější – podle druhu vehikula dokáží odlišit:

  • Roztoky: Tekuté přípravky vzniklé rozpuštěním léčivé látky ve vhodném rozpouštědle; lihové roztoky se označují jako tinktury
  • Suspenze: Drobná zrníčka tuhých, co nejjemněji práškovaných látek v tekutém prostředí
  • Emulze: Směsi tvořené dvěma nemísícími se tekutinami (hydrofilní a oleofilní fází), z nichž jedna je rozptýlena ve druhé v podobě drobných kapiček (buď „voda v oleji“ nebo „olej ve vodě“)
  • Aerosoly: Směsi vzniklé rozptýlením pevné látky či kapaliny ve vzduchu
  • Zásypy: Směsi jemně práškových látek
  • Pasty: Léčivé přípravky s obsahem více než 25 % práškovaných látek
  • Krémy: Léčivé přípravky s obsahem více než 10 % vody
  • Masti: Léčivé přípravky s obsahem méně než 10 % vody
  • Pěny: Směsi vzniklé rozptýlením plynu v kapalině

O tom, který léčivý přípravek a v jaké lékové formě použít, rozhoduje lékař podle charakteru kožních projevů onemocnění a vlastních zkušeností s působením léku.  Platí přitom, že spíše jen povrchový účinek mají zásypy, roztoky a pasty, do větší hloubky kůže pak působí masti, hydrogely a želatiny.

Kromě volby nejvhodnějšího léku je pro úspěch léčby důležitá i jeho správná aplikace – nevhodně aplikovaný lék totiž může nejen ztrácet svůj účinek, ale dokonce i uškodit. Léčivý účinek léků aplikovaných na kůži závisí např. také na tloušťce vrstvy, v níž se lék na kůži nanáší, na tom, zda se ještě překryje obvazem či nikoli, a na spoustě dalších okolností, jež jsou specifické pro jednotlivá kožní onemocnění.

Obecně např. platí, že akutní zánět s mokváním, tvorbou puchýřků a krust, se nejlépe vyléčí vysušujícími prostředky, k nimž patří např. tinktury či emulze, zatímco chronické záněty je lépe léčit přípravky s vyšším obsahem tuků, tedy např. mastmi. Gely, emulze a aerosoly jsou zase vhodnější pro aplikaci do vlasů a na ochlupené oblasti těla.

Všem uvedeným přípravkům by mělo být společné především to, že budou účinné – že si tedy dokáží poradit s poškozením či onemocněním kůže či podkožních struktur – a bezpečné – že vás tedy nepotrápí žádnými nežádoucími účinky. To by je mělo odlišovat od nejrůznějších „zázračných“ léků nabízených pokoutními jednotlivci a firmami s barnumskou reklamou např. jako „léčebná kosmetika“.

Pro ty totiž platí smutná charakteristika, kterou mi kdysi prozradil můj přítel dermatolog – je to 99 % vody a 1 % falešných nadějí.