Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑

Odešla herečka Luba Skořepová

Kdysi řekla, že herectví je prchavá profese, že derniéra milované postavy je, jakoby pohřbívala někoho blízkého. „Když se strojím do její kůže, zmocňuji se jejího srdce, jejích plic, jejího hlasu, mám její tělo, její dech. Z toho se člověk těžko dostává.“

Jednou z legendárních postav, které ztvárnila, byla role spisovatelky a filmové scenáristky Marguerite Durasové v představení Tím končím tvá láska M.D. v pražském divadle Viola. Režisér Miloš Horanský vytvořil z útržků díla a života této velice komplikované, vášnivé, slavné Francouzky scénář, – literárně jevištní goblén – v němž dal hereckou příležitost právě Lubě Skořepové. Marguerite Durasová zemřela, když jí bylo dvaaosmdesát.

M. Horanský v té hře promítá nejen její boj se smrtí, kdy své poslední myšlenky psala jako výkřiky na kousky papírů, ale i přátelství s o čtyřiačtyřicet let mladším Y. A. Steinerem a jejich velkou, podivnou lásku „Marguerite. Durasová byla moje proti parketa a Miloši Horanskému děkuju, že ve mně vytušil i jiné polohy než jen ty komediální, že mi tu roli dal… Těžko se mi o té postavě mluví, jedno však vím naprosto jistě, že jí rozumím.“, řekla později paní Skořepová.

Divadlo, film, televize, rozhlas, to byla herecká část její bytosti. Její herectví bylo od poloh komediálních až po dramatické, mnohovrstevnaté a barevné. Byla vnímavá, svérázná, nepřehlédnutelná. Její druhá část patřila psaní. „Slovo má nejen zvuk, ale i barvu.To byl v dětství můj první objev, strašně ráda jsem recitovala“. Pak začala psát. Napsala desítky povídek, fejetonů, psala do časopisů, novin, psala memoáry, astrologické publikace, i pohádky pro nejmenší.

Často mluvila o své podkrkonošské babičce. Setkáváme se s ní skoro ve všech jejích knížkách. Říkalo se, že byla jasnovidná, že uměla léčit lidi i dobytek. Paní Skořepová se s potřebou hrát a psát už narodila. I svoje křestní jméno si vybrala sama. V křestním listě je Libuše. „Měli ji pro mě připravenou na papírkách mezi Pavlínou a Amálkou. Prý jsem sáhla po papírku s Libuší a strejda mi začal říkat Lubko“, řekla jednoho srpnového odpoledne, když jsme seděly na zápraží před její chaloupkou v Českém ráji.

Kolem poletovali ptáci, skoro to vypadalo, že je má ochočené. V rohu zahrádky keř modrých hortenzií, popínavá růže, levandule, rybíz, angrešt, bezinky a broskvoň Alžběta. Modrý pokojík s fotografií rodičů v oválném rámu, v otevřeném okně keramická váza, práce její sestry Karly.

U paní Skořepové bylo všechno propojené, herectví, psaní, zahradničení, byla to vzájemná symbióza. Je zvláštní říkat bylo a byla. Odešla 23.prosince 2O16 a bylo jí třiadevadesát.