Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Foto © Pixbay

Pracujeme stále víc. Kam mizí štěstí?

Pracujeme víc a víc, možná i víc vyděláváme, ale šťastní jsme čím dál míň. Trend, který dnes platí pro západní civilizaci a týká se zejména střední třídy. Kde se bere narůstající frustrace, a proč čím dál víc lidí propadá pocitu, že „líp už bylo“? Podle psychologů se subjektivní pocit štěstí odvíjí od srovnání své životní situace s okolím – ať už to jsou rodiče, nebo „západní sousedé“.

Právě s těmi se srovnáváme my Češi, a jejich dohánění bereme cosi jako mantru: „Ještě pořád se na Západě mají líp.“ Platy (reálná mzda) sice od vzniku samostatné České republiky stouply na téměř dvojnásobek, dvě třetiny domácností vlastní majetek přesahující milion korun, ale stále nám to nestačí. Podle prognóz ministerstva financí by životní úroveň Čechů měla příští rok stoupnout na 85 procent eurozóny. Údaj, který ale rozhodně neplatí paušálně pro všechny. Podobně jako ve zbytku západního světa se i v Česku víc a víc rozevírají nůžky mezi příjmy nejbohatších a nejchudších.

Chudnoucí a slábnoucí střední třída a bohatnoucí bohatí, to je trend, který je patrný už od recese v sedmdesátých letech minulého století. V posledních letech nabral grády. Rozdíly jsou největší za 100 let. Na jedné straně stoupá počet lidí, kteří žijí v luxusu, a na straně druhé počet těch, kteří musejí vyjít s nízkými příjmy nebo jsou chudí. Za poslední dvě dekády si na bohatém západě výrazně polepšilo jen jedno procento nejbohatších, zatímco většina ostatních stagnovala. Bita na tomto vývoji je právě střední třída, které se ekonomický růst zdaleka vyhnul. Její méně placené části se dnes daří dokonce hůř než na konci osmdesátých let.

Práce v době globalizace

Pokud bychom se měli ptát na příčiny, ta první a nejzásadnější je globalizace. Je zřejmé, že z výhod tohoto systému nečerpají všichni stejně. Pracující třída v rozvinutém světě o práci přicházela, když firmy v reakci na globální konkurenční boj přesouvaly provozy do jiných zemí nebo snižovaly náklady. Životní úroveň se zvedla hlavně v zemích třetího světa. Vůbec nejvíc dokázala z globalizované ekonomiky vytěžit střední třída v Asii. V západních ekonomikách naopak globalizace dala vzniknout zapomenuté vrstvě – dělníkům, prodavačkám, zkrátka zaměstnancům s nízkým vzděláním.

V mnoha vyspělých státech je situace stejná: do jakých podmínek se narodíte, v takových budete žít po zbytek života.

K těm, kdo na konci milénia bral práci západní střední třídě, patřili mimo jiné i Češi. V důsledku stěhování montoven na východ tak dnes Češi a Slováci vyrábějí celosvětově nejvíc aut v přepočtu na počet obyvatel. Důvod k jásání? Spíš ne. Vysoký podíl nekvalifikovaných zaměstnanců do budoucna nevěstí nic dobrého. Špatně placení lidé mají jen malou naději na životní zlepšení. V mnoha ekonomicky vyspělých státech je situace stejná: do jakých ekonomických podmínek se narodíte, v takových s vysokou pravděpodobností budete žít po zbytek života. Čerstvá studie amerických ekonomů ukazuje, jak u poválečných generací klesá naděje, že se budou mít lépe než jejich rodiče. Američané narození ve čtyřicátých letech měli podle ní víc než devadesátiprocentní šanci překonat příjmy svých rodičů. Oproti tomu u generace narozené v osmdesátých letech je šance na vyšší příjem, než měli rodiče, jen poloviční. Americký sen, tedy schopnost zbohatnout vlastními silami, se tak každé generaci víc a víc vzdaluje. V Evropě do mezigeneračních rozdílů v příjmech navíc promlouvá sociální systém. S tím, jak se rodí čím dál míň dětí a populace stárne, se musíme připravit na to, že peněz na budoucí důchodce bude ubývat. Paradoxy tohoto vývoje můžeme pozorovat už nyní. Podle posledních zpráv britských expertů průměrné příjmy tamních penzistů poprvé překonaly příjmy pracujících rodin. Do budoucna se přitom vzhledem k očekávanému demografickému vývoji nedá čekat, že se trend obrátí.

Co je na celé situaci asi nejhorší? Problém tenčící se střední třídy má podle expertů daleko hlubší než jen ekonomický rozměr. Ohrožuje stabilitu společnosti. Právě střední třída, jejíž postavení závisí na příjmech a nikoli na hmotných statcích, je velmi citlivá na vývoj, který její postavení ohrožuje. Obavy z pádu na sociálním žebříčku jsou úrodným podhoubím pro xenofobii, nenávist vůči cizincům apod. To všechno nahrává populistům a radikálům. Byla to frustrovaná střední třída, která stála loni v červnu za brexitem a na konci roku pak pomohla k vítězství Donaldu Trumpovi v amerických volbách. Jak trefně upozornila agentura DPA, na Trumpově vlně se teď může svézt celá řada evropských pravicových politiků. Březnové volby v Nizozemsku a ostatně i parlamentní volby v Česku letos na podzim ukážou, jak moc je střední třída nespokojená.