Vital | Rozhovory Společnost Zdraví Inspirace Styl | Archiv | ↑↑
Vlastimil Roun
Foto © Jan Bartoš

Chovat včely ve městě se stalo módou

Vzhůru na střechy! Kvalita městského medu hravě konkuruje lesnímu. Chovat včely ve městě se stalo módou, součástí dobrého jména a hlavně stále běžnějším koníčkem pro dospělé i děti.

„Přišlo nám hloupý být celý dny zavřený v kanceláři, když je venku hezky, a čekat na víkend, až pojedeme za včelami na chalupu. Stávalo se, že o víkendu pak bylo chladné počasí, včely nelítaly a nešlo do úlu vlézt,“ popisuje své včelařské začátky v centru Prahy majitel účetní firmy Vlastimil Roun.

„Tak jsme se rozhodli dát si včely na střechu tady v Klimentské ulici, kde pracujeme a můžeme k nim odběhnout během dne,“ dodává. Společně s desítkami dalších metropolitních včelařů přispívá k trendu, který dobývá svět. Městská včela nikdy zcela nenahradí lesní včelu, včelstva na střechách jsou ale nadějí pro řídnoucí populace v přírodě. A také pro samotné včelaře, jejichž průměrný věk nápadně klesá.

Včely v Klimentské ulici

Včely v Klimentské ulici v Praze. Foto Jan Bartoš.

„Od té doby, co včelařím, daleko více sleduji přírodu, co kdy kvete, jaké je počasí. Koloběh roku vnímám docela jinak. Příchod jara pro mě začíná, když včely začnou létat. Jít k úlu, pozorovat to hemžení, nadechnout se ovčeleného vzduchu, to je opravdu příjemná relaxace. Už by to mi asi chybělo,“ říká Roun.

Ideální domácí mazlíček

V okrajových částech měst nebo v klášterních zahradách se včelařilo od středověku. Novodobá invaze včelařů do center velkých světových metropolí začala poměrně nedávno.

Po roce 2000 západní Evropu a zejména USA postihl silný úbytek populace včely medonosné, zvaný syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder), zkráceně CCD. Včely reagují na přemíru užívání zemědělské chemie, na chudý jídelníček způsobený lány monokultur. Klesá jim imunita vůči novým virům. Postižené včely pak například ztrácejí orientaci a nedokážou najít cestu domů k úlu.

Včelaři začali bít na poplach. Ekonomové přispěchali s varováním, že bez opylovací schopnosti včely medonosné půjdou ztráty na úrodách do mnoha miliard. Odpověď? Přesuňte úly do měst.

„Každé město potřebuje zdravé úly,“ potvrzoval trend městského včelaření před pěti lety mladý biolog Noah Wilson-Riche v populárním pořadu pro inovativní myšlenky TED Talks. „Jde o záslužný a pro civilizaci potřebný koníček,“ upozorňoval s tím, že městský člověk 21. století chce a hlavně musí mít včely nablízku.

Za pravdu mu dávají laboratorní rozbory, které opakovaně potvrzují kvalitu městského medu. Ve městě je totiž druhová skladba květin a stromů bohatá a je sázena pro okrasu a ne pro výnosy, takže se často nehnojí a včely jsou pak zdravější.

Prestiž

Nejen jednotlivci, i firmy pochopily, jaké příležitosti městské včely přinášejí. V roce 2012 se úly objevily na střeše newyorského hotelu Waldorf Astoria. V šesti úlech našlo domov přes dvě stě tisíc včel. Hotel pojal zavedení chovu jako marketingovou akci a včely do oblíbeného hotelu amerických prezidentů přijely stylově limuzínou a do 20. patra je dopravila speciální eskorta. Také pětihvězdičkový varšavský hotel Hyatt šel obdobnou cestou a pořídil si úly.

V Česku bzučí střechy obchodního centra Chodov nebo pražského hotelu InterContinental v Pařížské ulici. Na okřídlené zaměstnance hotelu InterContinental dohlíží šéfkuchař Miroslav Kubec, který stáčený med používá v kuchyni. Sladí medem přímo z plástve. Včelí stanoviště je oblíbenou destinací celebrit a politiků. Podívat se tam byl třeba generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Točí se tu dokumenty. Pozadu nezůstala ani Morava. V roce 2014 se ke včelaření hrdě přihlásil brněnský hotel International.

„Mám svůj med, svůj produkt, který mohu někomu darovat. V řadě profesí toto již nepoznáte. Vlastním účetní firmu a výsledek naší práce je daňové přiznání, to ale není ono,“ popisuje Roun výhody firemního včelaření. „Malé skleničky medu během celého roku dáváme klientům jako dárek. Je to osobnější, na rozdíl od koupené lahve vína.“

Včely

Včely v Klimentské ulici. Foto Jan Bartoš.

Jsme včelařská velmoc

Česká republika je včelařská velmoc, v hustotě včelstev na kilometr čtvereční je na třetím místě v Evropské unii. V současné době je v samotné Praze odhadem 550‒600 včelstev. Můžeme se s nimi potkat v okrajových částech i v centru na střechách činžovních domů, obchodních center nebo kulturních institucí.

Magistrátní úředníci si také pořídili včely na radnici a při první sklizni Metropolitního medu se s kuklou na hlavě nechala vyfotografovat dokonce i primátorka. Národní divadlo mělo původně několik úlů u Apolináře, kde sídlí sklad kostýmů a kulis. V květnu 2015 však část úlů přestěhovalo na střechu hlavní budovy. Vznikl projekt Národní med a jeho první sklizeň byla v létě 2016. Národní divadlo se údajně inspirovalo u Opéry Garnier v Paříži, královské opery v Londýně či Opery v Torontu.

Pražský med chutná líp

Pražský med se vyznačuje dobrou chutí. Výjimečný je i proto, že pochází z květů mnohdy velmi vzácných rostlin, dovezených z celého světa, které se pěstují v atriích, dvorech, parcích či botanických zahradách.

Jak začít?
Přečíst si knihu Ilustrované včelařství od Yvese Gustina a sekci Jak na to včelího blogu Miloše Vondrušky.
Vokovický včelín pronajímá včely, můžete si nezávazně a pod odborným dozorem vyzkoušet je chovat.
S nástavkovým včelařením poradí a exkurzi do včelnice nabízí na dvě stě včelařů po celé ČR v sekci Poradna pro začínající.
Workshopy a přednášky o přírodním a šetrném včelaření pořádá Václav Smolík.

Městské prostředí tak úspěšně vyvažuje poničenou zemědělskou krajinu, která je stále více zatížena intenzivním hospodařením. Remízky a meze mizí, na obrovských lánech se pěstují jednodruhové rostliny, které rychle odkvetou, a po zbytek roku včelám chybí pastva. Smutným příkladem je řepka olejná, při jejímž pěstování se používá množství pesticidů, které včelám škodí.

A tak není náhodou, že městský med vítězí nad konkurencí z venkova. V celostátní soutěži Med roku získali hlavní cenu v posledních dvou letech včelaři z Prahy. V roce 2015 spolek Hradčanské včely a o rok později paní Dagmar Šormová za med nasbíraný v přírodním parku Vidoule.