Klatovské katakomby
Lokalita: Západočeský kraj, město: Klatovy.

Ví se o nich málo, protože byly otevřeny vlastně přednedávnem. Jsou přímo v centru města, jejich návštěvu zvládnou i méně pohybliví lidé, byť ne vozíčkáři. Jde vlastně o rozsáhlý komplex krypty pod jezuitským kostelem, který je pohřebištěm pro více než 200 zemřelých mnichů. Díky důmyslnému systému větrání vypadají jejich těla i po staletích jako egyptské mumie. Tedy velmi reálně. Mrazí z toho v zádech, když si člověk čte jejich jména, dívá se na jejich těla a přemýšlí, jak žili. Až tu narazíte na malého tlustého mnicha s panděrem, které se určitě nemohlo vejít do tehdejších velmi uzounkých klášterních chodeb, nesmějte se mu jako jeho tehdejší kolegové, leč politujte ho. Až nynější tisíciletí totiž zjistilo, že nebyl nenasyta, ale měl v břiše obří nádor, který musel hodně bolet.

Vyšehradské podzemí
Lokalita: Praha, město: Praha.

Kdo by neznal Vyšehrad a pohled z něj na Hradčany! Není snad pohledu hezčího, když člověk pomine méně známý výhled z opačné strany, totiž z Riegrových sadů jen kousek nad hlavním nádražím. Nicméně Vyšehrad… Tady na člověka na každém kroku dýchá dávná historie. Každý návštěvník Prahy chce ovšem vidět centrum a známé památky, ale málokdo tuší, že pod legendárním kopcem, odkud prý skákal Šemík, dlí také komplex vyšehradských kasemat. Sloužily k soustředění vojska a jejich nepozorovanému přesunu před nepřítelem. Stojí tu od sedmnáctého století, délka chodeb je necelý kilometr a jejich výhodou je, že i v největším letním parnu je tu příjemný chládek. Ovšem pozor: na Vyšehradě byste je hledali marně. Ptejte se po vchodu z Cihelné brány.

Tichý Klepec
Lokalita: Středočeský kraj, město: obec Přišimasy.

Tak toto je tajný tip. Skoro nikdo o tom místě neví. Je totiž na konci vesnice, vlastně spíš místní části jedné malebné středočeské obce. Je tu jen asi osm míst k zaparkování a dál cesta pro motor nevede. Ovšem kilometrovou procházku přírodní rezervací, která je po rovině, zvládne každý. Nejenže je tu neuvěřitelný výhled na krajinu a žijí tu v tůních chráněné rostliny, ale hlavně jde o místo, kde se člověk ztiší. I přes vítr, který tu často vane. Vychutnejte si hlavně to majestátní ticho. Sáhněte na tisícileté olbřímí pětimetrové kulaté kameny s názvy Slouha nebo třeba Fůra sena či Obří záda. A že je jich tu mnohem víc. Neshodil je sem čert, vznikly zvětrávacími procesy. A mimochodem, odtud se těžil kámen na stavbu Národního divadla v Praze. Takže i tudy kráčela historie. Když ale budete kráčet alejí, kterou obec čerstvě vysadila, od kamenů k tůni, a rozhlížet se po kraji, budete si připadat stejně zamlklí, jako okolní příroda. A cítit, jak hluboce s ní souvisíme.

Klášter v Broumově
Město: Broumov

Městečko, které je známé především jako výchozí bod turistů putujících za skalními městy Adršpachu, skrývá jen kousek od náměstí jeden skvost. Patří řádu mnichů Benediktýnů a těm jej daroval sám král Přemysl Otakar I. Na každém kroku se tu dá pocítit historie. V hlavní chrámové lodi je to gotika, barokní duch pak člověka ovane v nádherné knihovně s překrásně malovaným stropem. Klášter dokonce zasáhl do historie rozpoutání třicetileté války. A zvláštní napětí ucítíte v prázdných celách, kde se dá ve sklepním pološeru dobře představit, jak tu asi ve vlhku a stálé zimě muselo být řeholníkům a řeholnicím, které sem jako do jednoho z mála klášterů v Česku nechal zavřít stát. A ještě jednu zvláštnost tu mají. Velké vývěsní ceníky, které stávaly na středověkých tržištích, a určovaly, kolik co stojí. Takže je hned jasné, za kolik si člověk mohl pořídit husu k nedělnímu obědu nebo poměrně drahou sůl.

Vrch Radhošť
Lokalita: Vsetínský kraj, město: Rožnov pod Radhoštěm

Na vrchu Radhošť, uprostřed krásné valašské přírody, stojí známá socha Radegasta, kterou si do svého znaku vypůjčil jeden z pivovarů. Ač to byl prý Bůh slunce, hojnosti a vítězství, sympatie jeho tvář a vzezření zrovna nebudí. Taky historie hovoří něco o lidských obětech, jež mu obyvatelé přinášeli kvůli dobré úrodě či vítězství ve válečném tažení. Na někoho místo se sochou působí negativně, jiný se tu cítí dobře. V každém případě se nedoporučuje Radegasta dráždit vysmíváním a raději mu tu nechat třeba kamínek na památku. Je třeba si uvědomit, že člověk se ocitl na posvátné půdě, kde se po staletí konaly posvátné obřady. A co běžní návštěvníci netuší, hora je protkána sítí chodeb a jeskyní, o jejichž dávném účelu není nic známo. A také jsou dodnes neprobádané. Procházka k Radegastu stojí za to už proto, že po hřebenu kopce volnou chůzí za chvíli dojdete i na takzvané Pustevny, kde jednak stojí kaple Cyrila a Metoděje a z rozhledny je vidět do Tater či na Lysou horu.

Klášter bez střechy
Lokalita: Jižní Morava, město: Dolní Kounice

Romantické místo, romantické jméno: Rosa Coeli. Tak se jmenoval ženským řeholnicím zasvěcený klášter, jehož kulisy jsou vidět zdáli. V době husitských válek však byl vypálen a od té doby pustne. Zatím se jeho zdi nerozpadají, ale je to podivný pocit stát uprostřed travou zarůstajících gotických majestátů a nad hlavou mít modrou oblohu a oblaka. Místo působí podmanivě, nutí přemýšlet, jak by asi vypadalo, kdyby se podařilo jej dostavět. Zdejší atmosféra je však trochu ponurá, a tak není divu, že i sem zavítali filmaři a natočili tu jeden z dílů Četnických humoresek. Klášter hraje roli negativní, jako středisko konspirační jednotky, citlivější jedinci však v něm mohou naopak pocítit příliv pozitivní energie. Když stojíte uprostřed trosek se zakloněnou hlavou, díváte se na plující mraky nad sebou, silná energie místa vám znatelně zvedne náladu.

Býčí skála
Lokalita: Jižní Morava, město: Moravský Kras

Přesně naopak se budete cítit, když se rozhodnete vydat navštívit jeskyni Býčí skálu v moravském krasu. Citlivé jedince může doslova porazit vlna negativní energie, která je tu naakumulována a rychle se otáčejí a prchají pryč. Není divu, že je tu tak negativní prostředí, když po tisíce let sloužila tato jeskyně jako pohřebiště. Podle nálezů starší, než ta z doby bronzové. A jeskyně měla i řadu lidských obětí. Nikoliv pohanských, ale z doby už relativně civilizované: v pátém století totiž bylo zvykem, že mrtvého pána následuje do hrobu i jeho kůň, sloužící a mladé dívky. Zatímco nebožtík hořel na hranici, jeho lidem byly utínány ruce, nohy, hlavy a koně rozsekáni na kusy… Když vydržíte mimořádně tísnivou atmosféru tohoto místa, možná k vám odkudsi z hlubin jeskyně dolehne vzdálený nářek jako ozvěna těch krutých časů.

Princezniny varhany
Lokalita: Liberecký kraj, město: Kamenický Šenov

Pamatujete, jak král Miroslav a pyšná princezna prchají před pronásledovateli a skrývají se za skálou, která připomíná varhany? Tak ta skutečně existuje. Je to velmi zvláštní osamocený útvar v jinak prázdné krajině, jen kousek za Kamenickým Šenovem. Sloupy jsou vysoké i patnáct metrů a lidé je dřív lámali a využívali jako zárubně dveří. Takže ojedinělý čedičový útvar je už jen torzem dřívějšího monumentu. Některé jeho kusy končily až v dalekém Nizozemsku. Posadit se tu na kámen, chvíli popřemýšlet s výhledem na malebné jezírko pod varhany, a ovládne vás magie místa. Není divu, že tu filmaři přijeli točit i část filmu o kouzelníku Merlinovi.

Vlaky k pomilování
Lokalita: Středočeský kraj, město: Lužná u Rakovníka

Nejen příroda a staré stavby jsou krásné. Svůj půvab mají i stroje. Mašinky tedy zcela určitě. A ty si daly sraz přímo uprostřed dlouhých a hlubokých křivoklátských lesů. O to víc vás překvapí, že právě tady existuje místo, kde vlaky napůl umírají a napůl se smějí, že ještě žijí. Abych byla přesná. Jsou to hlavně mašinky. Od těch parních přes tendrové, až k těm, které byly vyřazeny z provozu docela nedávno. Srdce dítěte i dospěláka zaplesá, když je vidíte seřazené vedle sebe na kulatém seřadišti. A ještě můžete zapříst řeč s někým, kdo mašinkám rozumí a opravuje je. Tady se totiž i ze šrotu křísí stroje k novému životu. Byť už jen na koukání. Nicméně budete-li mít štěstí, přijdete v den, kdy se koná jedna z jízd parní mašiny, a budete se moci svézt.

Město trpaslíků
Lokalita: Polsko, město: Vratislav

Na závěr jeden tip ze zahraničí. Blízkého zahraničí. Polská Vratislav je samo o sobě město, které dýchá starověkou atmosférou. Nejenže je fotogenické už díky tomu, jak jej oblévá řeka Odra s řadou ostrůvků, ale procházka jeho starodávnými uličkami stojí za to. Jednak tu narazíte ještě na plynové lampy a hlavně: na trpaslíky. Vážně. Žije jich tu asi stovka, obývají rohy budov, okupují místa před univerzitami, nádraží… A každý je jiný. Jeden se potměšile šklebí, další zase šibalsky usmívá. Vlastně nikdo neví, proč tradice trpasličích obyvatel začala, přesněji – verzí je hned několik. Každopádně si můžete vyzvednout mapku, obejít všechny trpaslíky a pozdravit se s nimi. Všichni totiž mají jména. Třeba ten u právnické školy se jmenuje Paragráfek. A až vás unaví bloumání uličkami, posaďte se a rozjímejte v jednom z mnoha chrámů, kterými město oplývá.