Je to pár dní, co jste dostala ocenění, které se vědkyním obvykle nedává – Královna českého byznysu. Co na to říkáte, jste za něj ráda?

Měla jsem velkou radost, a to právě proto, že věda není brána jako byznys. Přitom to tak je. Je moc dobře, že si toho někdo všimnul.

Ocenění máte už docela dost, kterého si nejvíc vážíte?

Asi České hlavy. Hodně si taky ale považuju nominace na Europian Invent World, což bylo loni. Sice jsem nevyhrála, ale dostala jsem se do prestižní společnosti dvou zajímavých pánů. Po právu vyhrál švédský profesor, který vynalezl umělou hmotu, z níž je možné vyrábět různé protézy, mimo jiné sluchové, takže na základě toho jeho objevu znovu slyší asi dvacet tisíc lidí. A ten druhý muž vymyslel vlákno, jímž se zrychluje přenos dat. V takové společnosti si považuji i nominace.

Děláte práci, která je řadě smrtelníků skoro až nepochopitelná. Šéfujete v Akademii věd Sektoru imunologie a gnotobiologie. Co je to ta gnotobilogie?

To je nauka o zvířatech, která žijí bez vnitřní mikroflóry. To znamená, že nemají v břiše oněch často uváděných kilo nebo půl kila bakterií, které zásadně ovlivňují náš život. Základní otázka, která se takto kdysi řešila, byla, jestli se imunitní systém dokáže vyvíjet i bez tlaku antigenů. Tedy bez podnětů mikrobů z okolí. Dnes už odpověď známe: nemůže.

Čas od času podlehnout svým chutím, je pro imunitu nejlepší. Víte, když si někdo dá sulc z vepřových nožiček, je na tom skoro stejně, jako když si koupí drahý kolagen na kolena v lékárně.

To je aktuální i dnes, když tak koukám na všechny ty reklamy na čisticí prostředky, které říkají, že máme z bytu vymést všechny mikroby. Opravdu?

Všechno špatně. Kdysi se miminka držela v hrozné sterilitě. Já když měla svoje děti, což už je pětatřicet let, šest neděl jsem k dítěti nevstoupila bez roušky. Až do té míry jsem byla mikrobiolog. To moje dcery dnes nedělají. Nicméně po šestinedělí jsem zastávala názor, že když dítě sem tam něco olízne nebo sní ze země, je to v pořádku.

Chcete říct, že platí heslo: špína v bytě, zdravé dítě?

Ano. Žádný orgán se nevyvíjí, když není vystavený nutnosti pracovat. Existuje totiž takzvaná hygienická hypotéza. Vznikla, když alergologové a imunologové začali řešit, proč máme takový nárůst alergií, cukrovky a dalších autoimunitních chorob, kdy tělo reaguje proti vlastnímu tělu. Dřív děti žily ve vlhku mezi plísněmi a nic, pak se přestěhovaly do sucha a do čista sídlišť a najednou alergie rostou.

Může za to ta naše přílišná čistotnost?

Je to tak, že imunitní systém stejně mozek člověka, potřebuje podněty zvenčí, aby se rozvíjel. Ten příroda vytvořila proto, abychom se bránili patogenům, tedy ošklivým mikrobům z prostředí. Rodí se jen napůl zralý. Prvního půl roku má dítě protilátky od matky, poté si je ale musí tvořit samo, na mikroby, které zrovna potká. A co se stane, když mu je seberete? Tedy nenecháte ho lézt po zemi a chroustat co tam najde a všechno vymydlíte? Když podněty nejsou, tak si imunitní systém vybere jiné. Třeba pyl břízy. Ten by ho v životě nezajímal, kdyby měl vedle stafylokoka či streptokoka. Jenže když je tam nemá, začne vytvářet protilátky vůči náhradním věcem. Takže já vykládám medikům: miminka nemusíte protahovat loužemi, ale přiměřené vystavení špíně je nutné. Jinak si ten imunitní systém začne dělat, co chce.

Je pravda, že imunita se tvoří do tří let a co se do té doby nestihne, na to je pozdě?

Spíš platí, že tou hranicí je rok. Dnes se už ví o lepku, který je v pečivu, že je špatný a způsobuje celiakii. To je pravda, jenže to neznamená dávat miminkům bezlepkovou mouku. Když se střevo dítěte do roka nesetká s lepkem, tak ho později nebude tolerovat a může mu vyvolat chorobu. Není důvod se vyhýbat ničemu.

Třeba cukru?

Ano, strach z něj je dnes taky přehnaný. V našem ústavu se dělaly pokusy na krysách. Existuje kmen, který má genetickou dispozici k cukrovce. A ukázalo se, když se ta zvířata rozumným způsobem zásobí cukrem, tak to spíš znamená ochranu před autoimunitními chorobami jako je cukrovka, než její rychlejší nástup. Je to důkaz, že každý přehnaný extrém v jídle je nevhodný.

Dá se imunita nějak posilovat i v dospělém věku? Sází na to řada inzerátů, funguje něco z toho?

Složitá otázka. Dostávám ji docela často. A kdo mě zná, tak ví, že moje odpověď je už léta stejná: nejlepší, co můžete udělat pro svou imunitu je, koupit si kilo pomerančů a jít do divadla nebo na koncert. To je úplně nejlepší posílení imunity, jaké znám.

Takže pilulky z lékárny jsou vyhozené peníze?

Dnes můžete do příbalového letáku potravinových doplňků napsat, co chcete. Když si to pak přečte odborník, vstávají mu vlasy hrůzou. Osobně myslím, že dobrá strava je pro imunitu nejlevnější a nejlepší. S přiměřeným množstvím všeho. I tuku. Léta se třeba o máslu mluvilo pomalu jako o otrušíku. Pak lékaři začali říkat to, co každý normální člověk tuší, že sice nemáte chleba se škvarky nebo s máslem jíst denně, ale když je to občas, tak je to naprosto v pořádku a zdravé. Čas od času podlehnout svým chutím, je pro imunitu nejlepší. Víte, když si někdo dá sulc z vepřových nožiček, je na tom skoro stejně, jako když si koupí drahý kolagen na kolena v lékárně.

Vy jste ústavu dělali i výzkum na probiotika, že?

Ano, před čtyřiceti lety. V ústavu se vyvinula vlastní probiotika a ta se dávala předčasně narozeným dětem. Nejenže měly méně nebezpečných průjmů, ale po třiceti letech se ukázalo, že výskyt alergií byl u nich o deset procent nižší. Čili probiotika smysl mají. Jde vlastně o bacily mléčného kvašení, třeba kefír, a i já si takové výrobky kupuju a dávám pozor, aby byly vždycky s živou kulturou. Neznamená to, že to člověka zachrání před cholerou. Ale proti běžným infekcím to rozhodně chrání.

A jak se v tom má obyčejný člověk vyznat, co je zdravé a co je zbytečné?

No, to je opravdu problém. Jsem předseda imunologické společnosti a ani v našem výboru nejsou názory třeba na mnohá očkování jednotná. Vezměte si třeba očkování proti rakovině děložního čípku pro dívky. Je to nová vakcína a i odpovědný pracovník vám řekne, že naprostou jistotu, jestli to chrání, budete mít za dvacet let. Přesto si myslím, že tím uděláte kus pro své zdraví, když se necháte očkovat.

Jenže ono se říká, že když se všichni necháme naočkovat proti všemu, tak o to agresivnější se pro tělo stanou ostatní mikrobi, kteří dosud neškodili, je to tak?

Je třeba říct, že svoboda je poznaná nutnost. My jsme sice lidi, ale zdaleka přírodu neovládáme. Nad mikroby nikdy nebudeme mít navrch. Vezměte si už to, že my máme děti jednou za život. Mikrob má za den potomků tisíce. A možnost mutování je obrovská. Příroda to tak nastavila, že aby jedinci mohli přežít, musí se neustále vyvíjet, mutovat. Tak, aby když přijde katastrofa, vždycky v té populaci bylo pár schopných jedinců, kteří přežijí a jejich potomci budou odolnější vůči té nemoci, která původní generaci vymydlila. Takže je pravda, že i když se budeme chránit před části mikrobů, vždycky zbude velká část dalších, kteří umí zmutovat a stát se pro nás nebezpečnými.

Znamená to, že ve skutečnosti nikdy nenajdeme lék na rakovinu či AIDS?  

Nemoc AIDS je dobrý příklad. Už umíme přerušit mnohé cestičky tohoto viru, jimiž se zjednodušeně řečeno množí. Jenže ten virus se na vás vybodne. Část jich zlikvidujete, ale přežijí ty mutace viru, které dráhu, kterou jste jim pracně zablokovali, používat nebudou a najdou si jiné cestičky. V přírodě to tak chodí. Je to stejné, jako si položit otázku: skáče člověk z okna? No – neskáče. Tedy – obvykle. Ale když vám bude hořet za zadkem, tak vyskočíte. Byť pravděpodobnost záchrany je malá. Viz jedenácté září a New Yorská dvojčata.

Když jsme narazili na terorismus – je důvod bát se, že se někde v tajných laboratořích vyvíjí něco nebezpečného?

Ostražitost je na místě. S teroristy je to taky jako s fotbalisty – mají první ligu, druhou ligu, divizi a okresní přebor a v laboratořích po celém světě se možná uvažuje o různých věcech. Že se ale rovnou přímo vyvíjí, bych si říct netroufla. Beru to logicky. Myslet si, že vypustím něco nebezpečného a ono se to během čtyřiadvaceti hodin nedostane zpátky, je naivní. Ohrozit někoho infekcí, aniž by to zničilo agresora samotného, nejde. I když se bude chránit, tak vypuštěná bakterie zmutuje, vrátí se zpět a zabije ho taky. Biologické zbraně byly podle mě na pořadu dne po druhé světové válce, ale dnes ten, kdo přemýšlí, jak zabít protivníka, uvažuje v jiných kategoriích.

Je něco, čeho bychom se přesto mohli bát?

Aktuálně se nebojím ničeho, přežili jsme vlnu ptačí chřipky i mexické chřipky.

Všechno o čem se bavíme, se bezprostředně dotýká života a smrti člověka. Vědělo se už tehdy v šedesátých letech, když jste si imunologii vybírala, jak důležitá bude?

Je to přesně tak. Imunologie je o tom, jestli vůbec můžeme přežít. Už tehdy to byl obor úžasně zajímavý. Paradoxem ale je, že já si imunologii nevybrala. Vybral ji za mě můj muž. Byla jsem vdaná za někoho jiného, ale můj budoucí druhý muž, který nás zkoušel na vysoké škole právě z imunologie, přišel za vedoucím katedry a chtěl, abych šla dělat imunologii. Na ten konkurz jsem šla a vyhrála ho. Čili můj budoucí muž významně ovlivnil můj život po všech stránkách.

Co vám vaše práce dala?

Naučila jsem se díky osobnostem, které tu byly, správnému přístupu k práci. Přírodověda, odkud jsem sem přišla, přeci jen není medicína a není nutná taková pečlivost. Ani není tak těžká. Tři dny mi na zkoušku stačily. Tady mě ale od prvního momentu naučili profesionalitě. Tady se nikdy netoleroval amatérismus. Nikdo si netroufl dodat odbytou práci. Naučila jsem se, že práce se odvádí, až když je opravdu hotová a vy si za ní můžete stát. A to je věku jednadvaceti let důležitý vklad do života.

Přemýšlela jste někdy, čím byste byla, kdybyste neviděla tehdy tu detektivku?

To nebyla jen ta detektivka, ale byly to všechny ty nádherné knihy jako Sám proti šílenství, Lovci mikrobů, Bojovníci se smrtí… To jsou příběhy, které si pamatuju dodnes a to jsem je četla, když mi bylo čtrnáct, to už je padesát let.

Samozřejmě jako každá holčička jsem chtěla být herečkou, ale když mi bylo patnáct, tak se ukázalo, že tudy cesta nevede. Jeden čas jsem taky chtěla učit. Hrála jsem na klavír, takže jsem uvažovala o konzervatoři. Musela ale zasáhnout vyšší moc, protože při mé trpělivosti by to ti studenti nepřežili. Talent na jazyky nemám, historie mě baví až teď, kuchařka bych taky být nemohla, i když doma vařím ráda. To už nám toho moc nezbývá, že? Prostě ničím jiným než přírodovědou se živit nemůžu.

Profesorka Blanka Říhová
Narozena 1942, je přední česká imunoložka. Zaměřuje se na výzkum cílených léků na nádorová onemocnění. Šéfovala Mikrobiologickému ústavu Akademie věd, pracovala ve Spojených státech, získala medaili Ruské Akademie věd za zásluhy, je předsedkyní České imunologické společnosti, ocenil ji i český Senát, má prestižní vědecký titul Česká hlava a před pár dny dostala jako symbolický dárek k narozeninám i ocenění Královna českého byznysu.

A jste šťastná s tou přírodovědou?

No jo, jsem. Jsem totiž optimista. Od přírody považuji za laskavé, že mě nevybavila depresemi. Deprese neznám a neznám závist. To myslím vážně. Já sice doopravdy nejsem svatá, ale nikdy jsem nikomu nic nezáviděla. Mám dvě prima holky, obě jsou krásné, profesně úspěšné. Měla jsem dvě vnoučata, teď mám měsíc třetí, krásnou a šikovnou Karolínku. Co víc? Já jsem měla štěstí na témata, i na spolupracovníky. I na muže. Mám spoustu přátel. Doma večer nesedím smutná v koutě. Buď jsem v divadle, nebo jsem v práci, nemám čas se nudit.

Takže není nic, co by vás štvalo?

To co všechny: nezodpovědnost a arogance Parlamentu. Zažila jsem v totalitě leccos, ale takovou aroganci ne. Když se dnes krade, tak oni místo aby se přiznali, řekli promiňte a úplně zmizeli, tak tam sedí dál, jakoby se nechumelilo.Víte, já politiku sleduju dost pečlivě. Snažím se jí rozumět. A když to všechno teď vidím, tak z toho mám pocit, že se se mnou jedná arogantně. Tak to mě štve.