Zašívárnu založily v roce 2015 dvě kamarádky, Šárka Syslová a Hana Lísalová, ale jak tomu v podnikání bývá, později se jejich cesty názorově rozešly a dnes už v Zašívárně figuruje jen Šárka. Zpočátku se jednalo o volnočasovou aktivitu, kdy se parta kamarádek scházela po večerech v bytech a věnovala se ručním pracím; vyráběly adventní věnce, brože, pletly nebo vyšívaly. Tehdy to s nadsázkou nazývaly Tvořením proti depresi a snažily se „zlepšovat své psychické stavy“.

Zašíváním proti depresi

Tvůrčí činnosti skutečně mají pozitivní vliv na lidskou psychiku, ruční práce pomáhají snižovat stres a zvládat úzkosti, čistí hlavu, navozují pocit štěstí a posilují schopnost prožívat daný okamžik. Dokonce mohou být účinnou terapií při léčbě závislostí, únavového syndromu nebo posttraumatické stresové poruchy. V podstatě mají podobné účinky jako například relaxační technika mindfulness, která patří k vyhledávaným metodám v oblasti péče o duševní zdraví, jóga nebo meditace. Možná právě proto zažívají ruční práce v dnešní uspěchané době skutečnou renesanci, jak dokazují i nejrůznější tvořící skupiny a aktivity provozované na sociálních sítích i v reálném časoprostoru.

Časem se ukázalo, že pojmenování Tvořením proti depresi je zbytečně negativní a zavádějící; evokovalo sociální službu pomáhající lidem s depresemi. Tehdy se zrodil název Zašívárna, který v sobě vtipně spojil oba významy – zašívárnu jako fyzický prostor, kde se dá schovat, a jako místo, kde lze zašívat, v tomto případě vyšívat. V počátcích své existence Zašívárna působila spíše virtuálně – vznikl e-shop, jehož prvním produktem byly vyšívací sady. Ty se neustále vyvíjely a zdokonalovaly a dnes kromě grafického návrhu, jehož autorkou je povětšinou Šárka, obsahují podrobný návod a kompletní materiál a pomůcky potřebné k tvoření, včetně přesně odměřeného množství bavlnek tak, aby nevznikal zbytečný odpad.

Šárčiny návrhy kombinují moderní vzory s tradiční technikou, takže výsledkem jsou skutečně originální kreace jako například geometrická zvířata, realistické srdce jako z učebnice anatomie, souhvězdí nebo vousatý hipster. Nicméně, jak říká Šárka, není potřeba se toho bát. „Vyšívání je svobodná technika, není nutné se dogmaticky držet zavedeného postupu jako třeba při šití nebo při pletení, kdy musíte pořád něco počítat. Ve výšivce člověk nemůže udělat chybu.“ A optimisticky dodává: „Už máme vyzkoušeno, že naše vzory zvládne opravdu každý.“

Vyšívací sady získávaly na popularitě, avšak ne každý byl schopný – a hlavně ochotný – výšivku realizovat vlastníma rukama. V tu chvíli do hry vstoupily tzv. vyšívací babičky, které pomáhají s tvorbou hotových výšivek. Často se jedná o ženy, převážně seniorky, které žijí osaměle nebo mají nějaké zdravotní problémy. Vyšívání jim umožní přivydělat si pár tisíc k důchodu, a především mají pocit, že jsou něčím užitečné. A jak se takové babičky shánějí?

Vyšívací babičky

Na začátku byla výzva v časopise Vlasta, na kterou se přihlásily desítky zájemkyň z různých koutů republiky. Všechny zájemkyně dodnes procházejí testováním, protože není smyslem učit je něco nového. Napřed musejí vypracovat základní sadu stehů a vzorů, pokud se osvědčí, mají za úkol vybrat si a vyšít jeden zašívárenský vzor, aby zjistily, jestli jim to půjde a jestli je to vůbec baví. Některé babičky jsou totiž konzervativní a odmítají vyšívat určité motivy, například již zmíněné srdce.

Když pak přijde zakázka, Šárka většinou ví, komu ji přidělit. Spolupráce s touto skupinou je poměrně specifická, neboť se nejedná o čistě pracovní vztah. S babičkami je potřeba průběžně komunikovat, posedět s nimi a vyslechnout je, vypít kávu… Vyšívacích babiček je v současné době asi patnáct a zhruba pět z nich je opravdu aktivních. K nejaktivnějším patří Ilona, invalidní důchodkyně, která je se Zašívárnou prakticky od začátku a pro její fungování je dnes – vzhledem k tomu, že Šárka má ještě další dvě až tři zaměstnání – téměř nepostradatelná: kompletuje vyšívací sady, stříhá materiál, šije povlaky na polštáře, pomáhá s workshopy.

S rozšiřováním aktivit a pořádáním workshopů souvisela též potřeba fyzického prostoru, protože už nebylo možné všechno skladovat a připravovat doma v obývácích. První dílna vznikla v bývalé textilní továrně Mosilana, kam sice svou povahou skvěle zapadala, ale podmínky nebyly zdaleka ideální, a tak se po dvou letech přestěhovala do malého nebytového prostoru na ulici Jugoslávské v Černých Polích, kde fungovala i výdejna e-shopu. V lednu 2022 Zašívárna našla útočiště v nově otevřeném brněnském kreativním hubu KUMST, který sídlí v bývalé budově Fakulty výtvarných umění VUT na Údolní 19.

Workshopy tam probíhají zhruba jednou až dvakrát za měsíc a mají různá témata, například Vyšívání geometrických zvířat, která jsou pro Zašívárnu poměrně signifikantní, Výšivka a tisk, Akvarelová výšivka, Intuitivní výšivka nebo japonská technika Sashiko. V nabídce jsou i vícedenní výjezdní kurzy, ten poslední proběhl loni v létě na chalupě u Lipnice nad Sázavou a další (už naplněný) bude letos v červnu.

Kruh se uzavřel

Z výše uvedeného popisu by se mohlo zdát, že Zašívárna je geniálně vymyšlený podnik, ale jak říká Šárka, celé to vzniklo tak trochu náhodou: „Já jsem se vlastně k vyšívání dostala oklikou. Studovala jsem na klasickém gymnáziu, ale předměty jako matika nebo fyzika mi nikdy nešly, a tak jsem po kvartě přestoupila na textilní průmyslovku a maturovala na oboru Textilní výtvarnictví se zaměřením na krajkářskou a vyšívačskou tvorbu.“ Potom pokračovala ve studiích dějin umění na Filozofické fakultě, které ukončila titulem bakalář, a sociologie na Fakultě sociálních studií, kde se věnovala fenoménu kýče a doktorát zasvětila tématům smrti a umírání. Tam se také seznámila s problematikou seniorů a jejich neplnohodnotným postavením ve společnosti. Později si doplnila ještě dvouletý arteterapeutický výcvik akreditovaný MŠMT. Zašívárna tedy propojila všechny oblasti jejího zájmu. A jaká je její motivace?

„Jednak je to můj vlastní projekt, můžu si cokoliv vymyslet a pak to realizovat,“ říká. „Navíc mě strašně baví dělat něco rukama. Další motivací je možnost oslovit nové publikum a inspirovat mladé lidi, aby se nebáli sáhnout po tradiční technice a povýšit ji na něco originálního.“

To se ostatně snaží i prostřednictvím dvou publikací, které spolu s Hankou Lísalovou napsaly. První vyšla v roce 2018 pod názvem Moderní vyšívání ze Zašívárny a druhá v roce 2022 pod názvem Vyšij si! Současné výšivky ze Zašívárny (obě vydal CPress).

A pak přišla válka

V Brně od roku 2021 působí obnovený Ženský vzdělávací ústav Brno, známý jako Vesna. Jeho historie sahá až do sedmdesátých let 19. století, kdy se objevily první pokusy o ženské emancipační hnutí, postupně se proměňoval a v roce 1918 už jeho aktivity sdružovaly šestnáct různých dívčích škol. Ženský vzdělávací spolek, jak se oficiálně jmenoval, fungoval až do roku 1951, kdy byla jeho činnost na dlouhých čtyřicet let přerušena komunistickým režimem. V roce 1991 byl spolek úsilím nové generace dobrovolníků obnoven, ale v roce 2018 se z důvodu špatného vedení dostal do existenčních problémů a opět zanikl. Nová Vesna zahájila svou činnost v květnu 2021. Zaměřila se především na materiální pomoc lidem v nouzi a sloužila i jako neformální rozcestník sociálních služeb v Brně, což se ukázalo jako nesmírně užitečné už v průběhu koronavirové pandemie a ještě podstatně víc, když začala válka na Ukrajině.

Ostatně málokoho nechaly události na Ukrajině chladnými, takže i Šárka se záhy zapojila do humanitární pomoci. Po domluvě s Vesnou Zašívárna poskytla vyšívací sady narychlo přeložené do ukrajinštiny, aby se příchozí ženy mohly nějak zabavit a odreagovat. Aktivovala své dodavatele, kteří nezištně a téměř okamžitě věnovali potřebný materiál. Později Vesna pořádala sousedskou slavnost, pro kterou Zašívárna připravila workshop, na kterém se potkaly české i ukrajinské ženy a proběhla zajímavá mezinárodní výměna know-how a zkušeností. To Šárku inspirovalo k další spolupráci, protože již delší dobu nosila v hlavě myšlenku na jakési textilní centrum, kde by se soustředilo více textilních řemesel a které by navázalo na textilní minulost Brna.

Spojení s Vesnou jakožto tradičním činitelem spolkového života bylo vlastně jen logickým pokračováním této myšlenky, a protože v Brně se (téměř) všichni znají, slovo dalo slovo a v říjnu 2022 byl v historickém sídle Vesny na Údolní 10 zahájen provoz Textilního hubu. Ten je v současné době financován z dotačního titulu Kreativní Brno a jeho vize se postupně formuje. Zatím je k dispozici jedna místnost vybavená několika šicími stroji – jakási dílna pro nízkopříjmové skupiny, kam může kdokoliv přijít a něco si opravit nebo ušít za přítomnosti lektorky.

Pořádají se zde různé workshopy, exkurze, přednášky… například v únoru proběhla textilní dílna Háčkování šílených masopustních masek, opakovaně se koná dílna Šití pánských trenek pro lidi bez domova, v březnu je v plánu přednáška Kateřiny Tučkové o textilní historii Brna, jež má – vzhledem k popularitě autorky – potenciál přilákat širší publikum. Výhledově se jedná o spolupráci s designéry, kteří by připravili kolekci upcyklovaného oblečení z nevyužitého oblečení z charitního šatníku Vesny. Časem by tak mohla vzniknout originální módní značka Vesna, která by možná přinesla i nějaký zisk, z něhož by bylo možné rozvíjet další aktivity. Každopádně hlavní myšlenkou celého projektu zůstává pomoc potřebným.

Žít svůj sen

Je hezké potkávat lidi, kterým se daří realizovat své sny. Zašívárna je určitě jedním z pozitivních příkladů. Z Šárky je cítit obrovské nadšení, ale zároveň trochu únava, když se zajímám o finanční stránku celého projektu: „Minulý rok byl krušný, měla jsem sotva na zaplacení dílny. Až po Vánocích se to trochu srovnalo.“

Většina příjmů Zašívárny plyne z prodeje sad a materiálu, občas přijde zajímavá komerční zakázka, poslední dobou se daří získávat různé granty. Jenže působení v neziskovém sektoru je složité, po půl roce skončí podpora a budoucnost je rázem nejistá. „Jsem zvyklá sedět na více židlích, ale faktem je, že už nechci pracovat zadarmo a ve svém volném čase. To je možné jen do určitého věku a stavu mysli. A bohužel si myslím, že celá oblast kultury je založená na tom, že lidi vyždímá a pak vyplivne.“

Naštěstí Zašívárna Šárce vloženou energii stále vrací a možná i násobí. Ruční práce totiž skutečně vyplavují endorfiny a hormony štěstí. A šťastní lidé tvoří spokojenou společnost a vytváří příjemné místo k životu. „Proto tvořme a buďme kreativní,“ dodává, „protože to dělá náš život zajímavým a naplněným.“

Autorka je píšící architektka, redaktorka časopisu ERA21, fanynka ručních prací.