Tomáš Jamník je špičkový violoncellista, uznávaný interpret klasické i soudobé hudby. S violoncellem začínal v pěti letech u uznávaného pedagoga, profesora Mirko Škampy, ve studiích pokračoval na hudebním Gymnáziu Jana Nerudy a na pražské HAMU. Už v jednadvaceti zvítězil v mezinárodní soutěži Pražské jaro, kde získal i řadu dalších ocenění, a toto vítězství se stalo skvělým odrazovým můstkem jeho budoucí kariéry. Následovala studia na Hochschule für Musik und Theater v Lipsku a Universität der Künste v Berlíně, kterou dokončil v roce 2010. Tehdy potkal na svém prvním domácím koncertě bývalého koncertního mistra Berlínské filharmonie Helmuta Sterna, který ho přiměl k účasti v konkurzu do Karajanovy akademie, což je v podstatě přípravka Berlínské filharmonie pro mladé hráče. Tomáš uspěl a následující dva roky strávené v orchestru s více než 140letou tradicí, který je považován za jeden z nejlepších na světě, pro něj byly obrovskou školou. Zároveň mu tento závazek umožnil zakotvit v Berlíně natrvalo.

Přesto se Tomáš po skončení stipendia rozhodl odejít na volnou nohu a věnovat se – kromě samotného hraní – také projektům, které považuje za smysluplné a které jsou jeho srdci blízké. Jedním z nich jsou domácí neboli bytové koncerty, které se v Německu těší velké oblibě. „Domácí koncerty jsou historicky spjaty s vážnou hudbou, byl to způsob, jakým svá díla v minulosti uváděli i známí hudební skladatelé jako Dvořák, Beethoven nebo Mozart,“ vysvětluje Tomáš. Ostatně i název komorní hudba, což je v podstatě klasická hudba interpretovaná menším množstvím hudebníků (nejčastěji od dvou do pěti hráčů), je odvozen od slova „camera“, italsky místnost nebo pokoj, ve kterém se dříve muzicírovalo.

Zdroj: Vážný zájem

„Teprve později se hudba přesunula do velkých sálů, což možná souviselo i se záměrem vydělat nějaké peníze, ale samotná kvalita hudby tím utrpěla. Když se hraje akusticky například sonáta pro housle a klavír, tak v komorním prostředí vyzní lépe než ve velkém sále, kde se zvuk rozléhá, odráží a jinak tříští. Většina lidí možná nemá tak dobrý sluch, aby detaily zachytila, ale rozdíl je opravdu velký,“ dodává Tomáš a pokračuje: „Druhým aspektem, který mě osobně velmi fascinuje, je určitá sounáležitost lidí v sále. Představ si, že se sejde 200 nebo 300 posluchačů v jedné místnosti, potichu sedí, poslouchají a snaží se tomu porozumět.“

Vážná hudba je ve společnosti obecně považována za něco složitého, o čemž svědčí i fakt, že koncertní sály stále plní převážně starší publikum. I proto vznikl v roce 2016 projekt Vážný zájem, který se snaží toto klišé vyvrátit: „Jednou po koncertě jsme s kamarády seděli na pivě a přemýšleli, jak vážnou hudbu přiblížit mladým lidem. Vzpomněl jsem si, že jsem v Berlíně zažil několik opravdu krásných bytových koncertů, na kterých si byli všichni – posluchači i hudebníci – rovni a všichni si tu hudbu užívali bez jakýchkoliv bariér. A tak jsme se rozhodli tento koncept rozšířit i u nás.“

Na začátku Tomáš spojil své síly s hudebním producentem a kreativcem Lukášem Otevřelem, který vymyslel název a pomohl celý projekt rozhýbat. Produkce se ujal hudební manažer Vojtěch Jouza, syn hobojisty a filharmonika, o webové stránky, fotky a veškerou grafiku se postarala brandová agentura Perfect Planet. Pro účely crowdfundingu dokonce vzniklo vtipné propagační video, což bylo ve světě vážné hudby něco dosud nevídaného. V rámci kampaně se vybralo neuvěřitelných 300 tisíc korun, jež byly dále použity na vývoj aplikace, která měla usnadnit pořádání bytových koncertů. Těch v prvním roce proběhla více než stovka a Vážný zájem se stal nejúspěšnějším projektem vážné hudby v České republice za poslední desetiletí.

Zdroj: Vážný zájem

Recept na domácí koncert

Jak říká Tomáš, uspořádat domácí koncert vážné hudby není nic složitého. Potřebujete prostor – což nemusí nutně znamenat reprezentativní vilu, postačí větší obývák, kam se vejde aspoň patnáct dvacet hostů – potřebujete hráče a potřebujete posluchače. V případě, že osobně neznáte žádného hudebníka, je možné použít aplikaci Vážný zájem, která doporučí vhodné hráče z okolí a obě strany propojí. Výběr posluchačů pak záleží čistě na pořadateli; je možné uspořádat koncert pro rodinu, přátele či obchodní partnery, další možností je pozvat sousedy a posílit tak vztahy se svým nejbližším okolím. Registrací do aplikace Vážný zájem získá uživatel podrobnou příručku, která v přehledných krocích popisuje, jak postupovat v případě, že chcete koncert pořádat, hrát na něm nebo se účastnit pouze jako host, a to včetně doporučení výše finančního příspěvku, respektive honoráře.

Dobrá zpráva je, že organizace domácího koncertu nemusí být nijak nákladná záležitost; očekává se, že hosté přispějí dobrovolným vstupným a případně občerstvením. Po koncertě totiž následuje druhá, společenská část programu, zpravidla zpestřená vínem a chlebíčky. A právě interakce mezi hudebníky a posluchači je nezanedbatelnou přidanou hodnotou celého projektu. Kromě samotného hudebního zážitku, který je v komorním prostředí skutečně intenzivní, se posluchači mohou seznámit s hráči a dozvědět zajímavé informace o klasické hudbě. Pro hudebníky je zase motivací potkat se se svými posluchači osobně, protože „přímý kontakt s publikem je pro většinu z nás – na rozdíl od koncertního sálu, kde koncert odehrajeme, sklidíme potlesk a tím to skončí – hnací motor,“ vysvětluje Tomáš a trochu cynicky dodává: „Každý muzikant si potřebuje budovat kontakty, aby najednou nezjistil, že je sám a že o něj není zájem. A navíc každý umělec chce mít v portfoliu nějakou dobročinnost, chce být společnosti prospěšný.“

Zdroj: Vážný zájem

Má vlastní zkušenost Tomášova slova potvrzuje. Atmosféra bytového koncertu je jedinečná a ze své podstaty neopakovatelná; záleží nejen na složení hráčů a výběru skladeb, ale také na místě konání, příležitosti a vašem aktuálním rozpoložení. Komorní prostředí, (zpravidla) neformální oděv a především fyzická blízkost hráčů a publika odbourávají ostych a pocit nepatřičnosti, hudba zakrátko prostoupí prostor i všechny zúčastněné. Nevadí, že neznáte všechny Beethovenovy sonáty a že jméno toho pána, co hraje na hoboj, slyšíte poprvé v životě. Necháte se unášet, noříte se sami do sebe a vychutnáváte přítomný okamžik. I závěrečný potlesk zní jinak než ve velkých sálech, přátelštěji, srdečněji. Následuje korzování se sklenkou vína, můžete své pocity sdílet, nebo jen tak mlčet. Usmívat se, případně plakat dojetím. To všechno je v pořádku, zážitek z bytového koncertu je velmi individuální a může být i velmi niterný.

Koncerty Vážného zájmu probíhají nejen v domácím prostředí, ale také například v nemocnicích, domovech s pečovatelskou službou nebo domovech pro seniory. Od roku 2018 se pořádají koncerty ve veřejném prostoru ve formátu Silent Classic, kdy hudba proudí k posluchačům prostřednictvím bezdrátových sluchátek. S podporou známého pražského kavárníka a iniciátora městských projektů Ondřeje Kobzy vznikl také cyklus salonních koncertů na střeše paláce Lucerna. V období covidové pandemie, kdy hudebníci nemohli veřejně vystupovat, se hrávalo pod okny nemocnic nebo ve vnitroblocích, aby lidé přišli na jiné myšlenky; za touto iniciativou s názvem Hrajeme do oken stál opět Lukáš Otevřel.

Po pandemii se činnost Vážného zájmu brzy vrátila do starých kolejí. „Je to neuvěřitelné, covid naše aktivity neoslabil, ale naopak posílil. Jednou jsem dokonce dostal tři pozvánky na tři různé domácí koncerty v jeden večer,“ raduje se Tomáš. Vážný zájem funguje jako nezisková organizace, která veškeré své aktivity financuje z darů a své know-how poskytuje zdarma. Výjimkou jsou velké firemní akce, na kterých účinkují „lepší“ hudebníci. „Za covidu jsme se poučili, že by člověk neměl ohrnovat nos nad jakoukoliv příležitostí, kde může zaznít vážná hudba. Je to v podstatě win-win, protože hudebník za to dostane zaplaceno. Já jsem přesvědčen, že vážná hudba by měla jít k lidem.“

Nejen Vážný zájem

Z Tomášova nadšení je zřejmé, že jeho aktivity v oblasti vážné hudby Vážným zájmem nekončí. Od roku 2015 je uměleckým vedoucím Akademie komorní hudby, která propojuje české a německé hudební prostředí a poskytuje mladým talentům vzdělávání v oboru komorní hry. V roce 2018 se stal uměleckým ředitelem Ševčíkovy akademie, jež čerpá z metod legendárního houslisty Otakara Ševčíka (1852–1934). Osobnost Otakara Ševčíka je ostatně i předmětem Tomášova výzkumu, na který v roce 2023 získal prestižní stipendium Fulbrightovy komise a šest měsíců strávil v New Yorku pátráním po ztracených Ševčíkových rukopisech.

Zdroj: Vážný zájem

Posledním počinem je tzv. Koncertní předsíň, která poskytne prostor pro setkávání milovníků vážné hudby. Jedná se v podstatě o nejmenší koncertní síň v České republice, jež vzniká v miniaturním prostoru s velkou výlohou v pražské Hrzánské pasáži. Ve spodní části bude malá zkušebna s pianinem, která pojme až pět hudebníků a deset až dvanáct posluchačů, v horní části bude umístěn dlouhý sdílený stůl, archiv a chybět nebude ani malý kuchyňský kout s ledničkou, mikrovlnkou a především kvalitním kávovarem. Za architektonickým návrhem stojí studio Lenky Míkové a na jeho realizaci právě probíhá sbírková kampaň.

Po dokončení se Koncertní předsíň stane sídlem čtyř spolků, jež se věnují podpoře mladých talentů v oblasti vážné hudby – kromě Vážného zájmu také Akademie komorní hudby, Ševčíkova institutu a umělecké agentury Makropulos. Zároveň v ní najdou zázemí hudebníci, v plánu jsou i ranní koncerty vážné hudby, případně zde bude možné plánovat domácí koncerty.

Vážný zájem je zkrátka důkazem, že vážná hudba má mnoho podob a že nemusí být vždycky úplně vážná. O její budoucnost Tomáš obavy nemá: „Mám zkušenost, že v Čechách jsou posluchači na vysoké úrovni. Možná zde – ve srovnání se západní Evropou – chybí kapitál, ale zlepšuje se to. Češi jsou národem hudebníků a je na co navazovat.“