Jaké máte nejraději?

Já piju každé dobré víno. Ale kupuju si nejraději jihomoravská suchá vína, protože ony mají dost kyselin, jsou taková čerstvá, šťavnatá, a to mi vyhovuje. Červená piju jen když se vyvede ročník. Tam totiž hodně záleží na sluníčku. A loňský a předloňský ročník byl slunečný a vína jsou tudíž vydařená. Jenže červená vína se mají pít tak rok stará nebo spíš dva roky stará, takže teprve uvidíme, jak se vyvedl ten letošní ročník, byť bylo taky krásně. Pravda, občas si dám i něco z Litoměřic, nějaké drsnější české víno, ale když si mám vybrat, je to vždycky nejraději nějaké suché bílé z jižní Moravy.

Dáte si taky někdy něco ze zahraničí?

Ne, to nekupuju, dostanu se k tomu jen na nějakých slavnostech a recepcích.

Proč nekupujete cizí vína?

Protože to, co se vyrobí někde v zahraničí a má to cenu pár korun, se pak přiveze k nám a prodává se to dvěstěkrát dráž. Přitom to tu kvalitu dobrého vína nemá.

Ale ani moravská vína nejsou tady v Praze levná. Za kolik se dá podle vás koupit dobré moravské víno?

Klidně za šedesát sedmdesát korun. Ale ne v supermarketu, tam víno nekupuju, ale ve vinotékách a přímo u vinařů.

Máte u nás nějaká oblíbená vinařství?

Mám, samozřejmě. Třeba Znovín, což je v Šatově u Znojma. A ve Valticích vinné sklepy rodiny Šťastných. V Mikulově taky… Jé, toho by bylo!

A oblíbená odrůda vína?

Tak to ne. Každý rok je jiná dobrá odrůda, jeden rok se vydaří ryzlink, druhý rok spíš chardonnay, a to ještě u každého vinaře jinak. To si zkrátka musíte umět vybrat každý rok, co se zrovna podařilo.

Co to znamená umět si vybrat? Dáte na něčí doporučení nebo si víno testujete sám?

Vínem se musíte propít, abyste mu rozuměla. To jinak nejde.

Dobře, tak co máte zrovna otevřeného v lednici?

Otevřeného?! Otevřeného nic. Víno se musí dopít, když ho jednou otevřete. Takže otevřeného určitě nic. Otevíráme s přítelkyní vždycky večer sedmičku nějakého vína, dnes to bude z Valtic jedna stará odrůda bílého vína Aurelius, které se pod těmi Pálavskými kopci hodně daří. Jsem na něj zvědavý, je to suché víno, určitě bude dobré. Víte, ony ty doporučené denní dávky vína totiž vycházejí zrovna akorát tak, aby člověk otevřel tu sedmičku a ve dvou ji vypil. Muž samozřejmě víc – on ty dvě skleničky a něco, žena jednu a kousek.

To je nefér! Čím je to dáno, že ženy nemohou vypít tolik, co muži? Velikostí a váhou těla?

Kdepak. Ženám chybí enzym pro alkohol. Respektive ženy mají ve srovnání s muži sníženou aktivitu enzymu, který alkohol rozkládá, takzvané alkohol – dehydrogenázy, na ani ne třetinu toho, co muži. Proč, to je těžké říct. Možná se to dá vysvětlit tím, že ženy v prehistorii neměly takovou příležitost se setkávat s alkoholem jako muži, takže zatímco ženy opečovávaly děti, muži po večeři popíjeli něco zkvašeného a budovali si vývojově lepší odbourávání alkoholu. To je taky důvod, proč ženám po vypití stejného množství vína zůstává v krvi mnohem déle mnohem vyšší hladina alkoholu než u mužů. Vliv střídmého pití alkoholu na srdce a jako prevence infarktu, je však stejný u obou pohlaví. Alkohol, a to nejen víno, ale jakýkoliv alkohol, snižuje riziko srdečních a cévních onemocnění. Samozřejmě budete-li chtít pít slivovici, tak ne celou sklenici, ale jen malou štamprli.

Vy tvrdý alkohol vůbec nepijete? Nebo třeba pivo?

Ne. Nechutná mi to. Já jsem byl vlastně dlouho abstinent, i na vysoké škole, a to až dokud mi můj šéf po škole, primář Rudolf Váňa v Uherském Hradišti neřekl, že když mi rodina nemocného dítěte přinese vlastní víno, že jim příště nemůžu říct, že nepiju, ale musím s nimi nejdřív rozebrat kvalitu toho vína… Víte, ten vinař, co má u vás v nemocnici dítě, kolem toho vína dva týdny chodil, ochutnával ho a pak mi ho přinesl. A čeká, co já na něj řeknu. Tak nemůžete říct, že nepijete. A tak mě pan primář Váňa naučil, jak se pije víno a jak mu rozumět.

Jak se učí člověk pít víno?

No, ze začátku mi víno vlastně nechutnalo. Musíte vědět, proč ho pijete, jaký má být, jaké jsou přednosti zrovna této odrůdy… Nejvíc se ale na víně pozná čichem.

Může se člověk naučit pít víno sám, nebo k tomu potřebuje někoho zkušenějšího?

Pít víno sám je blbost. Snažím se pít každý den, ale ne kvůli pití nebo tomu vínu. Víno se přece otevírá ve společnosti. Ve společnosti se o tom víně bavíte. Ale pít sám, to mi připadá jako blbost. Sám si víno neotevřu.

Milan Šamánek
Narozen 9. 5. 1931. Nebýt dětského kardiologa Milana Šamánka, nežily by stovky lidí. Díky němu se čeští lékaři naučili rozpoznávat vrozené srdeční vady u dětí a pak je předat do péče lidí, kteří je umí zachránit. Je autorem programu rozeznávání vrozených vad srdečních a v roce 1977 založil dětské kardiocentrum v Motole, které bylo vzorem péče o děti s vadami srdce i pro zbytek světa. Díky tomu se taky dostal například na Kubu a pomáhal založit obdobné centrum tamním lékařům, takže se poznal i s Fidelem Castrem. Léta byl členem Světového výboru dětské kardiologie a kardiochirurgie. Jeho žáci patří dnes k našim nejlepším lékařům žijícím v zahraničí. Sám navíc od začátku díky svým zahraničním zkušenostem (pobytu na klinice ve Filadelfii) učil svůj tým jednat s rodiči malých pacientů jako s partnery, což byla v té době z pozice lékaře nevídaná věc. Říká se mu proto Anděl v bílém a prezident Václav Klaus letos ocenil jeho práci státním vyznamenáním k výročí republiky “za zásluhy o stát v oblasti vědy”.Jak dlouho vám trvalo, než jste přestal být abstinentem a naučil se vínu rozumět? 

Byl jsem abstinent i přesto, že tatínek doma na Hané každý rok pálil litry a litry slivovice. Sám ji taky nepil, měl ji na rozdávání a pro návštěvy. On měl ale schovanou celý rok jen jednu láhev u postele a než šel spát, tak si loknul. Říkal tomu dát si jeden glg. Ten princip je totiž stejný – alkohol, a to ať ve slivovici či ve víně, snižuje riziko infarktu. A naši předkové to tušili. Ale rozumět vínu se učím pořád. Dělám to tak, že piju jen to, co mi chutná.

Přeci jen, není to moc, pít každý večer? Jak se vůbec pozná, že už nepiju na zdraví, ale že se ze mě stal alkoholik?

To je jednoduché. Alkoholik pije všechno. Cokoliv. A denně skleničku vína si jako žena rozhodně nemusíte vyčítat. Muž snese i ten půllitr vína denně.

Máte rád něco z těch novějších odrůd, které vyšlechtil náš nestor vinařství, profesor Vilém Kraus z Valtic?

Myslím, že ta slouží spíš k dobarvování vín, než aby se pěstovala samostatně a vyrábělo se z nich víno. Víte, ono je šlechtění vína běh na dlouhou trať. Kdysi, když jsem s ním seděl ve sklípku, tak mé přítelkyni popisoval, že v době, kdy konečně dospěl šlechtěním vína k nějakým rozumným odrůdám, tak už to bylo vlastně zbytečné, protože už existují jiné metody, jak dosáhnout toho, co chtěl a jak třeba víno dobře vybarvit. Ale on je krásný filozof, dobře se s ním o víně mluví.

Netoužil jste někdy přestěhovat se na Moravu, když tak milujete víno?

Ne, to ne. Tady v Praze mám všechno a tady je moje práce.

A kde své víno uchováváte? Máte vlastní sklípek?

Kdepak, všechno mám tady v bytě, v hostinské místnosti, kde se netopí a kde vlastně není nic jiného, než víno.

Máte teď před sebou nějaký cíl?

Pořád musíte mít něco. Pořád. Kdybych se ráno probudil a nic před sebou neměl, tak to je prázdný den, to nejde. Každý den musíte něco mít. I kdyby to bylo jen podívat se na internet. Já jsem tam zrovna teď hledal ubytování v Paříži. Trvalo to půl dne, než najdete něco, co je za polovinu jejich normální ceny, ale našel jsem nakonec dobrý hotel.

Jedete s přítelkyní do Paříže?

Jedeme. Ta má poslední kniha o víně tam teď bude na výstavě, tak ji jedeme doprovodit. A kromě toho mám do jara odevzdat rukopis třetí knihy o víně, kterou dáváme dohromady i se sexuologem Radimem Uzlem a dalšími lidmi, takže vlastně můžu říct, že i na to se těším, až to budu mít hotové.