Byl jste mezi organizátory všech šumavských blokád. Kolik jich bylo a jak pobíhaly?

První blokáda byla v roce 1999 a trvala osm týdnů. Odehrála se na jedné z nejstarších státních rezervací Trojmezné. Hrozilo, že zásahem správy NP dojde k likvidaci cenného území. Blokáda měla větší podporu veřejnosti a byla podstatně úspěšnější, než ta letošní. Správa NP si krátce po převratu nedovolila použít hrubou policejní sílu a dřevorubci si s námi bez nasazení zásahových jednotek neporadili. Druhá blokáda proběhla na pramenech Vltavy v roce 2003 a trvala tři dny. Tehdejší náměstek ministra ŽP Ladislav Miko na místo hned druhý den dorazil, aby zjistil, proč tam jsme. Dal nám z velké části za pravdu a kácení zastavil. Pak nastalo desetileté období bez blokád. NP Šumava měl ředitele, se kterými se dalo mluvit a hledat oboustranně přijatelná řešení. Byli také pod tlakem obcí, aby se kácelo a kácelo se. Ale ne na přírodně cenných územích a ne tak moc, aby to přírodu poškozovalo. Dnes se na Šumavě odehrává nesmiřitelný boj s přírodou, který vyhlásil samotný ředitel NP. To bylo důvodem, proč jsem letos v oblasti Na Ztraceném vyzval ke třetí blokádě.

Lišil se při jednotlivých blokádách přístup policie?

Při první a druhé blokádě asistovali jen místní policisté, kteří nás sice pokutovali a vynášeli, ale chovali se slušně. Dřevorubce, který kácel, když protestující stál u stromu, poslali nekompromisně pryč. Letos bylo proti třiceti občanům nasazeno až osmdesát příslušníků elitní jednotky, dvacet strážců NP a kolem čtyřiceti dřevorubců. Policii jsme upozorňovali ústně, písemně i osobně: „Tady stojí člověk a dřevorubci u něj kácí. Zastavte ho, to je trestný čin obecného ohrožení.“ Odpovědí bylo: „Kácí, ale stejně v tom prostoru nemáte co dělat.“  Při prvních dvou blokádách policie rozlišovala mezi trestným činem obecného ohrožení, což je kácení do lidí, a přestupkem, který jsme dělali, pokud jsme vstupovali do 1. zóny, nebo vymezeného prostoru. Letos se na Šumavě vstup za pásku netoleroval a kácení do lidí tolerovalo. To je zásadní rozdíl mezi blokádami.

Vnímáte letošní blokádu částečně i jako boj proti široké veřejnosti?

Nemyslím si, že bych bojoval proti široké veřejnosti. Obraz nesouhlasu veřejnosti vzniká díky nepřesným otázkám, které se kladou. Např.: „Je potřeba kácet stromy napadené kůrovcem?“ Na tuto otázku odpovím i já, že ano. Dokonce, i na otázku: „Měly by být káceny stromy v NP Šumava?“ odpovím stejně jako většina veřejnosti kladně. To ale neznamená, že veřejnost odsuzuje blokádu. Blokáda byla o něčem jiném. Byla proti nelegálnímu kácení v zónách, kde proti kůrovci nemá smysl bojovat a kde nejlepší, co můžeme dělat, je počkat a sledovat, jak dopadne nádherné divadlo přírody. Na okrajích NP je naopak potřeba každý napadený strom okamžitě pokácet a odvézt. To ale správa NP nedělá.

Jak jste spokojený s mediálním obrazem aktivistů?

Jsem krajně nespokojen a znechucen. Byl jsem na blokádě prvních 14 dní a lidé, kteří se připojili, byli bez přehánění výkvět národa. Nebyli to jen přírodovědci, ale i muzikologové, literární historici, právníci, sociologové a lidé z dalších oborů. Rozuměli problematice a věděli, proč tam jsou. Ověřoval jsem si to při vstupních školeních, které jsem novým příchozím dával. Současná správa NP si ale najala za 150 tisíc korun měsíčně mediální agenturu Bison&Rose. Odvedla „kvalitní práci“ v tom, že vytvořila negativní obraz protestujících občanů. S tím jsem hodně nespokojen, protože výsledkem je dojem, že protestovat proti nezákonné činnosti je hanba!

A nezávislá média jsou příliš omezená na to, aby tento obraz dokázala narušit?

Jako tiskový mluvčí jsem denně jednal s desítkami žurnalistů nejrůznějších kategorií. Dával jsem jim všechny možné dokumenty o nelegálnosti kácení a odpovědí bylo: „Rozumíme vám, ale nedáme to tam. Jsme zpravodajci, ne komentátoři. Máme říct, co se stalo, kolik lidí, kolik policistů, kolik stromů, ale nemáme prostor na vysvětlování.“ V rámci jejich objektivity vzali jeden názor, druhý názor a dali je vedle sebe. V médiích se pak objevily zprávy typu: „Náměstek ředitele NP Mánek říká, že park má všechna potřebná povolení ke kácení. Tiskový mluvčí blokády tvrdí, že potřebná povolení nemají.“ Říkal jsem jim, když je má, požádejte ho, ať vám je ukáže. Mohl jsem doložit, že ta povolení nemá a můžu to doložit i dnes. Veřejnost si udělá obrázek sama, ale komu má věřit? Pan Mánek říká, že povolení mají. Je to náměstek, tak by přece nelhal. Vždyť by ho to mohlo stát místo. Já jsem pro ně coby aktivista mnohem méně důvěryhodný. Tudíž budu asi ten, kdo lže, protože náměstkovi stejně na stůl nevidím.

Ve sněmovně se bude brzy hlasovat o zákonu, který zásadně ovlivní dění v NP Šumava. Chystáte se aktivně zapojit při projednávání návrhů?

Návrhy zákona jsou dva. První, který je připravený Plzeňským krajem, je pro NP zcela likvidační. Má ze Šumavy vytvořit lesní závod s atrakcemi pro turisty. To znamená, že hospodářským lesem povedou cyklotrasy, běžecké trasy a sjezdovky a bude se tomu říkat NP. U toho se mně osobně asistovat nechce. Pokud by se totiž jednalo o plzeňském zákonu, tak ten nejde upravit tak, aby pořád ještě šlo o ochranu přírody. Druhý návrh je z dílny ODS prezentovaný ministrem Chalupou. Jeho návrh zatím není znám, takže ho nemůžu komentovat (pozn. první kolo projednávání návrhu zákona proběhlo týden po našem rozhovoru).

Proč se tvoří nový zákon, když už zákon o NP máme?

Problém je, že Šumava byla vyhlášena vládním nařízením v roce 1991 a zákon o ochraně přírody byl vyhlášen až v roce 1992. Zmíněný zákon toto nařízení akceptuje, takže NP Šumava, Podyjí i Krkonoše jsou vyhlášeny pouze vládním nařízením. Také však říká, že NP se vyhlašují zákonem. Toho politici využili a chtějí místo vládního nařízení, které je dostatečné a legislativně postačující, aby byl NP Šumava vyhlášen novým zákonem, jehož znění mohou ovlivnit. Zajímavé je, že tyto tendence jsou pouze v případě NP Šumava. O vyhlášení NP Podyjí a NP Krkonoše zákonem nikdo zájem nemá.

Nedalo by se vládní nařízení jednoduše překlopit v zákon?

To by se samozřejmě dalo, ale legislativci říkají, že tento proces je naprosto zbytečný. Hlavním důvodem vyhlašování NP Šumava zákonem je jeho neveřejná likvidace se zachováním atraktivní nálepky NP. Něco jako konzerva s nálepkou jahodový kompot, který má uvnitř třešně. V takovém parku už nepůjde o ochranu přírody, ale o dřevo, o kácení a o turistiku.

V naší společnosti panuje velký strach ze smrti. Vidíte nějakou paralelu mezi strachem ze smrti a mrtvými stromy na Šumavě?

Strach ze smrti je v naší společnosti skutečně přítomen. Jak v případě Šumavy a gradace kůrovce, tak v celé řadě přírodovědných dokumentů, seriálů a fotografií přírody. Lidé chtějí vidět, jak srna olizuje a kojí srnečka. Na to se dokážou dívat celé hodiny. Ale že kolem 50 % srnčat umře v prvním roce života a leží pak někde v houští, kde je žerou hrobaříci, masařky do nich kladou larvy a celé to maso kypí životem, to už vidět nechtějí. Člověku je to samozřejmě odporné a smrduté, ale je to součást života. A kdyby to nebylo, tak je tu dnes tolik srnců, že se do České republiky vůbec nevejdou. Na Šumavě zas lidé chtějí vidět malé zelené vzmáhající se smrčky a pod nimi hříbečky. Ale že součástí životního cyklu lesa je i mrtvý strom, který se postupně rozlamuje a padá k zemi, jsou na něm houby a hmyz, to už vidět nechtějí. To hnití srnečků i tlení padlých stromů, je nezbytnou součástí života, stejně jako umírání lidí.

V hospodářském lese toto nelze najít? Nemůže ponechání působení kůrovce lesu uškodit?

Šumava je jediné místo, kde mohou lidé celý přírodní cyklus vidět. V hospodářském lese není dokončen. Člověk fázi smrti odříznul a nahradil ji svou vlastní péčí. Zkrátka strom neshnije. Uřízne se, odveze a nasadí nový. Logicky, protože člověk chce z lesa získat dřevo a já to nezpochybňuji. Taky mám doma stůl a židle ze dřeva. Ale před pár lety jsme se dohodli, a je to v zákonu, že v jedné směšně velké části republiky zachováme místo, kde tento cyklus bude dokončen a kam ho budeme moci chodit pozorovat. Teď, když to začalo probíhat a výsledky jsou vidět, přijde někdo a utne to. Mohlo by se totiž říct, že les roste i bez člověka. V roce 1999 se blokádou podařilo uchránit rezervaci Trojmezná. Nejsou tam dnes vidět žádné škody, které by blokáda zapříčinila. Naopak je tam naučná stezka, kde je vidět např. životní cyklus horských lesů, od semenáčků, přes vzrostlé až po uschlé stromy. Ovšem malé ostrůvky rezervace nestačí, pro samovolný vývoj je potřeba opravdu velký kus lesa.

Co lidem ochrana přírody přináší, proč bychom měli chránit ohrožené druhy?

Průzkumy veřejného mínění svědčí o tom, že pro spoustu lidí je důležité, že živočich nebo rostlina přežijí, aniž by je sami museli vidět. Samotný pocit, že mají tyto druhy kde žít, případně že k tomu lidé sami přispějí, je pro ně důležitý. Většině lidí i stačí, když se na ony druhy mohou podívat v přírodovědném filmu. Pokud by z přírody úplně zmizely, pak přijdeme o možnost se s nimi kdykoli v budoucnu setkat a neuvidíme je už ani ve filmu.

Praktické důvody se často uvádějí jako úlitba ekonomům, aby se ukázalo, že příroda má nějakou cenu. Zhodnocování, zejména finanční, nepovažuji za příliš šťastné. Příroda má hodnotu sama o sobě a je nedílnou součástí našeho života. Její druhovou rozmanitost můžeme přirovnat k Mozartovu dílu. Nevím, kolik přesně Mozart napsal symfonií, řekněme sto. Ti, co se v jeho díle vyznají, říkají, že napsal samé dobré věci. Takže kdyby se jich dochovalo jenom pět, budou všechny dobré. Ale není přece jenom lepší mít všech sto? Není každé Mozartovo dílo tak hodnotné, že bychom nechtěli přijít ani o jednu stránku? Tudíž otázkou druhové rozmanitosti je: nestačilo by nám 5 % druhů? Možná ano, ale nebyli bychom ochuzeni?

Setkal jste se během blokády s někým na opačné straně sporu, s kým byste mohl diskutovat a přesvědčil vás o svém názoru?

Setkal jsem se s celou řadou lesníků, kteří na mě působili, že nejsou ovládáni majetnickým přístupem k lesu. Jsou tam lesníci, kteří trpí tím, že se ponechává les kůrovci. Byli na střední a později třeba na vysoké škole vedeni, aby lesu pomáhali. To, že zde nesmí, je v podstatě jejich trauma. Celou svou profesní dráhu věnovali něčemu přesně opačnému. Chápu, že hospodářský les je zařízení, které mimo jiné slouží k tomu, aby se tam kácelo a prodávalo dřevo. Mezi NP a hospodářským lesem je však diametrální rozdíl, a to jsem se jim snažil vysvětlit. Dokázali jsme spolu diskutovat, a přestože oni nepřesvědčili mě, ani já je, jejich stanovisko chápu a jednání s nimi pro mě bylo přínosné.

Stalo se během blokády něco, co vás zahřálo u srdce?

Takových okamžiků byla celá řada. Na blokádu třeba přijela 76letá paní Růženka a nechala se elitní policejní jednotkou vynést z lokality, protože byla přesvědčená o bezzásahovosti a nechtěla, aby se tam kácelo. Také mě potěšilo, že přijel RNDr. Petr Voříšek, Ph.D. z České společnosti ornitologické. Zvali jsme ho jako experta, aby přijel posoudit významnost lokality z hlediska ochrany čtyř chráněných (tzv. naturových) druhů ptáků. Když viděl dění na místě, okamžitě se aktivně zapojil do blokády a šel do káceného prostoru. Mezitím jsem dojednával jeho rozhovor pro Českou televizi, kde by mohl svoje názory prezentovat. Když jsem mu volal, aby přišel, musel rozhovor zrušit, protože byl odvezen na policejní služebnu v Kašperských horách. Byl jsem také celkově rád, že jsou lidé, kteří jsou ochotní za ochranu zbytku divoké přírody bojovat.