Tvůrci se záměrně vyhýbají tradičnímu chronologickému vyprávění. Kafkův život je prezentován jako kaleidoskop fragmentů: klíčové momenty, útržky z deníků, dopisů, a především zhmotněné vize z jeho děl. 

Nesnaží podat ucelený obraz nebo definitivní interpretaci. Zprostředkovává pocit, jaké to bylo být Franzem Kafkou – hypersenzitivním člověkem, cizincem ve vlastním životě, jehož vnitřní svět byl mnohem skutečnější než ten vnější. Toto uchopení je riskantní, ale v jádru hluboce kafkovské. Odmítá jednoduché odpovědi a místo toho diváka znejišťuje.

Pestrobarevný film 

Stylisticky je film nesmírně bohatý a eklektický. Holland kombinuje postupy expresionistické kinematografie (deformované úhly, hra se stíny) s magickým realismem a prvky divadelní performance, kdy postavy promlouvají přímo do kamery. Zvuková stopa je ohromující. I banální zvuky jako kapání vody či stříhání nehtů jsou zesíleny do nesnesitelné míry, aby ilustrovaly Kafkovo přecitlivělé vnímání. Vizuálně je snímek často až jarmarečně pestrobarevný, což je v příkrém kontrastu s temnotou a paranoiou, kterou si s Kafkou obvykle spojujeme.

Hlavní hrdina v podání Idana Weisse je neustále v napětí, těká pohledem, tělo sevřené úzkostí. Dokonale ztělesňuje neurotickou a tělesně křehkou stránku spisovatelovy osobnosti. Scénář mu sice nedává mnoho prostoru pro jiné polohy (například Kafkův specifický smysl pro humor), ale jako zhmotnění existenciální tísně je jeho výkon velmi působivý.

Proti proudu očekávání

Film se nebojí experimentovat a jít proti proudu očekávání. Je to vizuálně i zvukově strhující zážitek, který na diváka útočí všemi smysly. Holland úspěšně ukazuje, proč je Kafka 

i dnes relevantní. Jeho strachy, sociální úzkosti, vztah k tělu a upřednostňování psané komunikace silně rezonují s dnešní generací. Snímku se dokonale daří vytvořit pocit zjitřené, paranoidní a hypersenzitivní mysli. 

Neustálý formální chaos a útočnost stylu mohou bránit v navázání hlubšího emočního pouta s postavami. Pro toho, který Kafkův život a dílo nezná, může být film matoucí a působit jako nahodilá směsice scén bez jasného smyslu a cíle. Snímek se soustředí na spisovatelovo utrpení, ale méně už osvětluje jeho tvůrčí proces, disciplínu a intelektuální hloubku jeho psaní.

Zábavné a zároveň bizarní mi připadaly naopak scény, kdy Holland propojuje dobový děj se současnými pastmi na turisty. Průvodkyně v Kafkově muzeu ve filmu říká, že poměr slov, která Kafka napsal a poměr slov, která byla napsána o něm, je jedna ku deseti milionům. Tenhle film je jiný. 

Pravděpodobně vás rozdělí. Není to snadné ani příjemné sledování. Je to umělecká vize, která se vám buď dostane pod kůži, nebo vás bude iritovat svou roztříštěností.

První, odvážný krok do Kafkova světa

Podle mého názoru jde o fascinující a důležitý počin. Nesnaží se být životopisem. Zve 

k dalšímu bádání. Jděte na Franze, pokud jste ochotni přistoupit na jeho hru. Pokud nečekáte učebnicová fakta, ale jste připraveni na znepokojivý, intenzivní a vizuálně opojný zážitek. 

Film vám nedá odpovědi, ale zaručeně ve vás zanechá otázky a touhu otevřít Proces nebo Proměnu. Je to první, odvážný krok do Kafkova světa. 

Ten další je na vás. Čtěte Kafku, a porozumíte lépe nejen jemu, ale především sami sobě.

Text vznikl v rámci publicistické dílny v Centru Elpida.