Na konci března máte v Rokoku premiéru hry Podivuhodný příběh Benjamina Buttona. Je o muži, který se narodil jako stařec a postupně mládne. Přemýšlela jste o tom, jaké by bylo žít život obráceně?

Hraju v té hře Benjaminovu partnerku Kateřinu a říkám:  „Vůbec není špatné odbýt si to nejhorší na začátku. Místo aby se člověk děsil osmdesátin, těší se na osmnáctiny.” Chvíli jsme stejně staří, sdílíme spolu lásku, pak ale Benjamin nabírá sílu, loví ho holky a já stárnu a pomalu se dostávám do pozadí. Ty váhy se přetočí. Kdyby to takhle bylo i ve skutečnosti, bylo by asi těžké najít partnera. Tedy pokud by to tak neměli všichni. 

V anotaci hry stojí, že hra diváka provede společností, kde věk určuje hodnotu člověka. Proč tomu tak je?

Nevím. Starý člověk už nemá tu perspektivu. V těle i mysli se něco mění, nastává větší ticho a potřeba klidu. Když je člověk úplně mladý, je to podobné, jako by světu připadal nesvéprávný: do toho nemluv, nemáš žádné zkušenosti. Uznáváme nejvíce střední, produktivní věk. Hodnota starých lidí jakoby klesá, ale pořád si říkám, že tomu tak je jenom v našich hlavách, ve společnosti, která se ke stáří chová s despektem. Ale mění se to. Hodně starších lidí včetně mě pořád pracuje, takže společnosti i něco přináší. Jako herci to tak máme odjakživa, protože my nikdy nekončíme, hrajeme, dokud můžeme.

Dana Batulková * 16. března 1958, Praha

Divadelní a filmová herečka. Po studiích na DAMU působila v divadle v Kladně a v Mladé Boleslavi. Od roku 1997 působí v Městských divadlech pražských. V prosinci 2008 vyhrála s Janem Onderem třetí řadu televizní taneční soutěže České televize StarDance …když hvězdy tančí. Hrála v celé řadě seriálů – Comeback, Slunečná, Dobré zprávy, od letoška hraje i v nejdelším českém seriálu Ulice.  

Jak to vnímáte vy osobně?   

Někdy říkám, že starší ženy jsou neviditelné. Ale nesmíme se dát. Když si ale myslíte, že nemáte hodnotu, jste nepotřební, podáte se tomu. Můžete to sami hodně ovlivnit, právě tím vnitřním nastavením. U žen vznikne taková první propast, když odejdou děti z domu. Úloha ženy-matky je naplněná a teď si říkáte, co dál se životem. Je dobré se v tu chvíli začít radovat z toho, že zase máte svůj volný čas, děti jsou samostatné… Myslím si, že když se ve škole v občanské výchově učí finanční gramotnost, mělo by se také učit, jaké fáze života máme před sebou, co nás čeká. Protože někdo se s tím vyrovná přirozeně, jiný ale vůbec nechápe, co se děje.  Také je nesmírně důležitý sociální kontakt. Když člověk zůstane sám, s nikým celé  dny nepromluví, zabývá se s prominutím úplnými blbostmi a pomalu se stává protivným a uzavřeným. Otevřenost je velmi potřebná, stejně jako schopnost stále přijímat nové věci. 

Před osmnácti lety jste s Honzou Onderem vyhrála taneční soutěž StarDance. Jemu bylo třiadvacet, vám padesát. Zrovna tohle klišé jste tím dost nabourala… 

Mně ho bylo líto. Říkala jsem si, takový dítě a dostane o tolik starší ženu. Rovnou jsem ho připravovala na to, že vypadneme hodně brzy. Ale možná i díky tomu věkovému rozdílu jsme byli taková unikátní, zapamatovatelná dvojice. Honza je samozřejmě velmi šikovný choreograf, vyhrál StarDance hned dvakrát, kdybych měla jiného tanečníka, možná bych byla hned pryč. 

Vnímala jste ten věkový rozdíl dřív jinak? 

Jsem z divadla zvyklá pracovat s mladými lidmi. Vůbec nedělám rozdíly. Musíme spolu vycházet, být partneři, je úplně jedno, kolik je vám let. S Honzou to bylo stejné, hned jsme byli kamarádi.

Koukala jste na StarDance i teď? V podobné roli tam byla Jana Paulová…

Koukala a divila se, jak všichni poukazovali na to, jak je úžasná v tom věku. To bylo hrozné. V té soutěži musí být páry namíchané, ke všem by se mělo přistupovat stejně. Je jedno, jestli je někomu dvacet, padesát nebo sedmdesát, nechápu, proč se to tak řešilo. Přeci já jsem tady proto, že jste chtěli staršího člověka a vzhledem k svému věku dělám, co můžu. A chci být hodnocena podle toho, jak tančím a ne podle věku. Myslím, že Janě už to bylo nepříjemné.

Váš partner, režisér Ondřej Zajíc, je o jedenáct let mladší. Je to výhoda nebo hendikep?

Vůbec to nevnímám. Já to nevím. Může se to zdát jako výhoda pro mě a hendikep pro něj. Ale ani jeden to takhle nevnímáme. Když to tak oba chtějí, nevadí to. Kdyby ano, tak už spolu dávno nejsme. Takové vztahy už nejsou dneska naštěstí tak neobvyklé a rozhodně nevznikají z touhy po mladším partnerovi, ale musí souznít obsah.

Vaše dcera Mariana je herečka, zpěvačka a taky influencerka. Jak ten fenomén vlastně vnímáte?

Marianka má Instagram od jeho vzniku. To byla ještě malá holka. Zpočátku jsme ho využívaly třeba při cestování, kdy tam lidi sdíleli zajímavá místa nebo restaurace.

Firmy postupně přišly na to, že se tam dá sdílet reklama a vznikly spolupráce. Zpočátku posílaly za nasdílení výrobky, třeba kosmetiku. Dneska už jsou influenceři od firem placení. Mariana hodně cestuje, spolupracuje třeba s cestovkou Worldee. Jsou to poznávací zájezdy, malá skupina s průvodcem. Minulý rok jsme takhle byly na Islandu, v březnu jedou do Laponska. Z cesty dělá každý den reportáž, vidí ji spousta lidí a pro cestovku je to příjemná propagace.

Bavíte se spolu o tom, co na Instagram dávat, jak to má vypadat? Vím, že máte taky svůj profil…

Ano, taky mi ho založila. Několik let jsem tam měla sedm fotografií a asi jedenáct tisíc sledujících. Nevím, co sledovali. Občas tam něco dám nebo mi Honzík Onder nasdílí naše taneční, nebo kamarádky záběry z natáčení. Já jsem k tomu tak liknavá a až tak mě to nebaví. Je mi to vždycky trochu trapné někoho fotit a dávat ho tam. Mari mi nadává, proč to víc nevyužívám. Třeba někdy začnu.

Jak vnímáte tu současnou generaci s jejich ideály, které upozorňují na nerovnosti ve světě i v minulosti?

Je to dobře, přemýšlejí jinak. Tím, že mají k dispozici tolik informací, mají přehled o světě. Jsou ohleduplnější a tolerantnější. Vyrůstají v takové pestrosti, že se nepozastavují nad věcmi, které mojí a starší generaci připadají divné. Je to patrné i na vztazích. Jsou korektní, možná až moc, ale líbí se mi třeba, jak se mění sebevědomí holek. To, co dřív bylo možné, už u nich neprochází.

Zaujal vás rozhovor? Dočtěte si ho v časopise! Předplatné i jednotlivá čísla objednávejte tady.