Měla pocit, že  ho seslalo samo nebe. Říkala si, že mu za jeho ochotu musí něco nabídnout – třeba napít nebo koláč, který zrovna upekla. Bez rozmýšlení ho pozvala dál do bytu. Nestačila se ale divit, jak se mladík změnil. Surově ji napadl, zkroutil a svázal ruce za zády, přivázal k židli a bil ji, dokud mu neřekla, kde má uložené úspory. Poté vyraboval byt a ještě víc utáhl provaz kolem židle, aby se nemohla vyprostit a přivolat pomoc.
To je jeden z mnoha příběhů starých lidí, kteří se díky svému fyzickému hendikepu, osamělosti, naivitě, ale i laskavosti stávají oběťmi trestných činů.
Na rozdíl od druhé nejohroženější skupiny – dětí, které se stávají zejména oběťmi násilí, je převažujícím motivem trestných činů páchaných na seniorech finanční zisk. To ovšem neznamená, že na nich násilí pácháno není. Právě naopak. Policie se setkává s případy zbitých starých lidí, a to jen proto, aby se pachatel dozvěděl, kde mají uložené úspory; nebo se zuboženými a týranými starými rodiči, kteří jsou zátěží pro své děti, nebo se jejich příbuzní nemohou dočkat majetku, který po jejich smrti mají zdědit.

Osobní věci v bezpečí

Nejčastějšími trestnými činy, které jsou na seniorech páchány, jsou však krádeže. K těm nejběžnějším patří odcizené nedostatečně ukryté peněženky, kabelky či nákupy, případně ukradené a vykradené kreditní karty. K dalším trestným činům patří vykradení bytu a přepadení a oloupení na ulici. To jsou trestné činy, které se mohou stát každému z nás. Jsou však i situace, do kterých se častěji dostávají senioři. Staří lidé se mnohdy stávají oběťmi podvodníků, jejichž tvořivost je nekonečná – vydávají se za zástupce pojišťoven, pracovníky úřadu sociální péče, plynáren či elektrorozvodných závodů, řemeslníky, kteří potřebují v bytě něco zkontrolovat. Jiní nabízejí  výhodné koupě hrnců či dek, či žádají o finanční výpomoc v tíživé situaci  a přitom se odkazují na doporučení blízkého příbuzného seniora. V těchto případech jde vždy o to, aby  podvodník získal přístup do bytu a v nestřeženém okamžiku okradl seniora  často i o celoživotní úspory.
Odpověď na otázku, jak se bránit kriminalitě, lze shrnout do jedné věty: Znáte-li, co vás může ohrozit, máte větší šanci se nebezpečí ubránit.
Peněženky, osobní doklady a  cenné věci, které nosíte mimo svůj domov, mějte  řádně uložené v uzavřené tašce, větší finanční obnos rozdělte a uložte na více místech. Kabelku neodkládejte, mějte ji vždy na očích. Vyhýbejte se tlačenicím. Vyhýbejte se také osamělým místům, máte-li pocit, že vás někdo sleduje, zajděte do nějakého obchodu nebo se vraťte tam, kde je více lidí. Při výběru z bankomatů volte přístroj v uzavřeném a kontrolovaném prostoru.

Raději nevěřit, než pikat

Nepřijímejte doprovod cizích lidí a v žádném případě je nezvěte do bytu. Buďte pozorní, pokud vás někdo neznámý následuje do domu, nevpusťte ho a pokud se mu přece jen podaří vejít, vyjděte ven a pozdržte svůj návrat domů. Nedůvěřujte výhodným nákupům ani lákavým výhrám – nic takového neexistuje. Nesvěřujte cizím lidem peníze. Pokud se vám někdo prezentuje jako pracovník nějaké instituce, žádejte jeho průkaz a ověřte si jeho návštěvu telefonicky přímo v instituci, za jejíhož pracovníka se vydává. Zabezpečte si svůj byt; přinejmenším si nechte na dveře namontovat panoramatické kukátko a řetízek. Nechlubte se cennými věcmi a majetkem. Jste-li přece jen napadeni, nebraňte se. Zdraví je cennější než majetek. Zapamatujte si, nebo zapište důležitá telefonní čísla: Policie ČR 158, Městská policie 156, jednotné telefonní číslo tísňového volání: 112.