Foto © archiv prezidentských kandidátů

Prezidentští kandidáti o stáří: Není to jen vlastní domeček se zahrádkou

Podle prezidentských kandidátů chybí seniorům pozornost a otevřená mysl společnosti. Jak by to v případě zvolení chtěli změnit? Položili jsme stejnou pětici otázek všem oficiálním kandidátům. Odpovědělo šest z nich. Jak vzpomínají na vlastní prarodiče a myslí už na vlastní stáří? 

Zeptali jsme se prezidentských kandidátů na několik otázek. Odpovědělo sedm z nich.

1. Co se vám vybaví, když se řekne stáří?

2. Jakou vzpomínku máte spojenou se vašimi prarodiči?

3. Co podle vás seniorům chybí nejvíce?

4. Jak to napravit a co pro to jako prezident/ka uděláte?

5. Jak přemýšlíte nad vlastním stářím? 

 

Danuše Nerudová

  1. Paní Jiřina Šiklová mluvila o tom, že tu bývala představa, že lidé mají sen mít ve stáří svůj „domeček se zahrádkou“. Jsem vděčná, že se společenská představa o stáří mění – ne každému přeci přinese naplnění zavřít se ve svém domečku a opustit to, co měl do té doby rád – přátele, oblíbená místa, práci, zábavu. Dnešní senioři jsou aktivní lidé, jak se o tom každý den ujišťuji. Naše společnost potřebuje, aby se zapojovaly všechny generace a mluvily spolu. Jedině tak budeme mít skutečně soudržnou společnost, ve které se každý cítí dobře.
  2. Nádherný čas u nich na Vysočině. Jako dítě jsem tam byla každou volnou chvíli a milovala jsem to. Hodně jsme byli společně v přírodě a láska k houbaření a rybaření předaná babičkou a dědou mi vydržela celý život. Dodnes nikde nenačerpám síly lépe než v přírodě nebo u rybníka.
  3. Otevřená mysl ze strany celé společnosti. V souvislosti se seniory se často mluví jen o důchodech a domovech seniorů, jako kdybychom stále částečně byli zaseknutí v představě o tom zmíněném „domečku se zahrádkou“.
  4. Přála bych si, abychom seniory nebrali jako jednu skupinu, kde jsou všichni stejní. Měli bychom se dívat dál za téma důchodů, abychom podporovali aktivní stáří, dostupnost služeb umožňující pomoc v oblastech, na které už člověk sám nestačí, mezigenerační soudržnost, ale také nabídku dobrovolnictví nebo částečných úvazků umožňujících přivýdělek.Téma důchodů ale spolu s tím nesmíme odsunout, protože peníze na bydlení, jídlo, aktivity jsou základ. Je ostuda, že řada lidí musí v důchodu otáčet každou korunu. Jako předsedkyně komise pro spravedlivé důchody jsem připravila důležité návrhy důchodové reformy a první konkrétní krok – pět set korun k důchodu měsíčně za každé vychované dítě – se už podařilo prosadit a od ledna začne platit.
  5. Těším se na něj. Často si říkám, když potkám někoho ve vyšším věku, že snad v sobě jednou taky budu mít takovou jiskru a zároveň zkušenosti, které mohou další generace inspirovat.

Petr Pavel

  1. Prázdniny, které jsem jako dítě trávil u babičky a dědečka. Byl bych rád, aby takové vzpomínky měly i moje vnoučata, tak se jim snažím zajistit podobné zážitky.
  2. Vlastně celé dětství, protože jsem u nich trávil každý rok část prázdnin, nejen těch letních, ale i pololetních nebo jarních.
  3. Řekl bych, že kontakt s rodinou. Protože čím více je doba uspěchaná, tak se rodiny scházejí stále míň, a mnoho seniorů tak zůstává osamocených a jsou odkázáni víceméně jenom na sebe. Zvládnout samotu a ještě k tomu starosti spojené s dnešní těžkou dobou je pro ně určitě velká zátěž.
  4. V této oblasti se nedá nic nařizovat, nikomu nelze nutit s kým a jak by měl trávit čas. Ale v rámci hodnotové výchovy se dá zdůrazňovat význam rodiny a solidarity mezi generacemi tak, aby lidé cítili za svoje rodiče cítili větší odpovědnost.
  5. Přál bych si, abych ho mohl strávit ve zdraví, užít si dětí i vnoučat a zároveň bych chtěl stihnout, co jsem zatím nestihl. Především mě láká cestování. To přesně jsem ve stáří naordinoval i svému tátovi, který v důchodu nejdřív nechtěl vytáhnout paty z domu, protože mu chyběla motivace, ale nakonec procestoval skoro celou Evropu. Spolu jsme plánovali trasy, já jsem mu dělal průvodce po telefonu a po jeho návratu jsme si spolu prohlíželi fotky. Sám bych rád podíval na Balkán nebo do Skandinávie a měl na to klid a spoustu času.

Pavel Fischer

  1. Moudrost, zkušenost, rodina. Moudrost totiž ke stáří patří. Životní zkušenost si člověk nekoupí, je proto důležité naslouchat starším a zkušeným. A rodina proto, že je nejlepším lékem, aby člověk na ty situace nezůstal sám. Pozoruji, jak se z mých rodičů stali prarodiče a pra-prarodiče, a mohu z první ruky doložit, že i pravnoučata umí najít cestu k těm nejstarším v rodině.
  2. Mí prarodiče byli průvodci na cestě. Uváděli mě do společnosti, do dějin naší země, na památná místa. Moje babička mi uměla vždycky uvařit to, co jsem měl rád. Což při vysokém počtu vnoučat byl z její strany projev skutečného mistrovství.
  3. Pozornost. Trápí je totiž samota, nezájem společnosti nebo pocit neuznání.
  4. Jako prezident bych považoval za svou povinnost mezi seniory přicházet a trávit s nimi čas.
  5. Zatím na to nemám čas. Ale s manželkou Klárou brzy oslavíme třicet let společného života, máme dospělé děti a někdy s nadsázkou říkáme, co budeme dělat, až budeme starší.

Marek Hilšer

  1. Vybaví se mi moji prarodiče, které jsem měl rád. Jezdil jsem za nimi na prázdniny do Nového Jičína. Ale vybaví se mi také někteří dobrovolníci, se kterými spolupracuji. Někteří mi pomáhali sbírat podpisy. A někteří už třeba moc chodit nemohou, a tak mi píší, komentují moje posty na sociálních sítích, povzbuzují mě anebo mi posílají  odkazy na zajímavé články, které bych si měl přečíst. To jsou lidé dávno v důchodovém věku, kteří jsou ale pořád aktivní, zajímají se o politiku a vůbec o společenské dění a mívají zajímavé postřehy. Mají čas, který třeba dřív neměli, a ten se snaží nějak plodně využít. S některými si dokonce tykám, mám je rád a obdivuji je, že na nás mladší nezanevřeli a že nám fandí.
  2. Vzpomínám si, jak mě dědeček huboval, když jsem jako neposedné dítě zlobil. Říkal, že má ve sklepě důtky a že když budu zlobit, budou důtky “rajtovat”. Nikdy mě samozřejmě fyzicky netrestal, ty důtky tam nakonec ani nebyly.  Byl pro mě taková přirozená autorita. Měl jsem ho moc rád. Vzpomínám také na babičku z Olomouce. Byla to moudrá tichá žena, které se nedostalo vzdělání, protože pocházela z chudé rodiny, ale každé její slovo vždy přesně sedlo. Učila mě mít rád lidi.
  3. Myslím, že jim chybí uznání. Pocit, že si jich vážíme a že jejich životní zkušenost dokážeme ocenit. V tradičních společnostech bývala moudrost starších vážená a nebylo to pro nic za nic. Kolikrát třeba znovu objevujeme recepty na zdraví našich babiček jako, že máme být střídmí nebo se otužovat nebo že nejdůležitější v životě je láska a pevné vztahy. To mě vždycky napadá, že by nám v lecčems stačilo líp poslouchat a míň poučovat, že staří lidé modernímu světu už nerozumí. Možná někteří neovládají internet a smartphony, ale vědí něco o životě.
  4. Už dlouho spolupracuji s různými občanskými iniciativami a je řada těch, kteří se věnují seniorům. Dal bych jim větší prostor a prosazoval názor, že senioři nepotřebují jen férové důchody, ale především pocit, že si jich jako společnost vážíme, že je potřebujeme a že chceme, aby tu žili s námi a byli nám oporou, dokud mohou. Staří lidé nejsou pro společnost přítěž, jsou naopak přínos a měli bychom si to líp uvědomovat.
  5. Nejvíc asi přemýšlím o tom, že největší cenu mají pro každého člověka rodinné vztahy. S partnerem, s dětmi a jednou i s jejich dětmi.

Tomáš Zima

  1. Přátelé a kamarádi, kteří odcházejí. Zkušenosti lidí, kteří mají vzdálenější datum narození, ale znalosti k rozdávání. Nutnost změnit způsob, jak na stárnutí pohlížíme a staráme se jako společnost o lidi, kteří celý život dávali jiným a nyní se trápí nezájmem a osamocením. Přirozený stav života.
  2. Dětství, pochopení. Láska a předávané zkušenosti, které pochopíte a oceníte až mnohem později. Chvíle jistoty a porozumění.
  3. Zájem společnosti. A mnohdy bohužel i jejich nejbližších. Porozumění jejich potřebám i obavám.
  4. Prezident musí aktivně řešit problémy seniorů. Být u zrodu zákonů a vládních rozhodnutí, které by jim mohli ztížit život či naopak pomoci. Znát jejich obavy a prosazovat takové změnit zákonů i chování celé společnosti, aby byly odstraněny. Především zapojit seniory do rozhodování, prosazovat jejich uplatnění a vytvářet atmosféru spolupráce společnosti jako celku.
  5. V současnosti se snažím pracovat tak, aby Česká republika byla příjemnější zemí pro život všech generací.

Jaroslav Bašta

  1. Citát z Morčat Ludvíka Vaculíka: „Znám spoustu mladých blbých veverek, ale žádnou blbou starou veveřici.“
  2. Udivilo mě, že moji rodiče jim vykali, zatímco já jsem mohl dědečkovi a babičce tykat. Zažil jsem oba prarodiče jen z matčiny strany. Dědeček zůstal posledním soukromým zemědělcem ve vsi Těnovicích, byl muzikant a dělal taky hrobníka. Když jsem začal studovat archeologii, v rodině tvrdili, že na dědu vlastně navazuju.
  3. Úcta ke stáří, tedy k nim samotným. V tomto je naše společnost poněkud zaostalá.
  4. Svým vlastním příkladem, abych ukázal, že stáří je v některých profesích (třeba u historiků a politiků) vyvrcholením života. Budu vysvětlovat, že úcta ke stáří jedním ze základů evropské civilizace.
  5. Pochopil jsem, že musím být aktivní a udržovat se v duševní i tělesné kondici. Proto jsem také přijal kandidaturu na prezidenta.

 

 

 

 

 

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.

obálka

Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777. Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
DMS ELPIDA 30
DMS ELPIDA 60
DMS ELPIDA 90

Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:
DMS TRV ELPIDA 30
DMS TRV ELPIDA 60
DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké.