Medicína zásadně prodloužila průměrnou dobu dožívání. Dokážeme dnes zvládat onemocnění, která před dvaceti lety léčit nešla. Základ je ale to, aby se lidé o sebe starali. Člověk je pohybující se část živé přírody. Už děti by měly vědět, že je potřeba běhat,“ nechal se slyšet přednosta kardiocentra IKEM profesor Jan Pirk při veřejné diskusi projektu Cena života s tématem „Co říkají o Češích představy o stáří“, která se uskutečnila pod záštitou NN Penzijní společnosti.

Poslední studie dávají jeho slovům ještě větší váhu. Prestižní Institut Maxe Plancka pro výzkum společnosti ve spolupráci s kolegy z Kalifornské univerzity v Berkeley ve veřejně dostupné demografické databázi odhaduje, že více než polovina dnes desetiletých dětí ve vyspělých zemích by se měla dožít minimálně sta let. Platí to i pro Česko, kde má teoretickou šanci stoletou hranici dožití překonat více než polovina dětí narozených v roce 2007 a později.

Je to skvělá zpráva o pokrocích v medicíně, kvalitě stravování i neustálém vývoji naší civilizace. Zároveň jde ale i o hlasitý apel na mladší a ekonomicky aktivní populaci, aby zavčas vzala zodpovědnost za svůj život do vlastních rukou a připravila si základy pro dlouhou a kvalitní penzi.

„Když se projdete po Karlově mostě, potkáváte tam spoustu českých důchodců, kteří si na to celý život spořili. Ve školách by se mělo říkat, že lidé mají šanci žít zdravý plnohodnotný důchod, ale musí se na to celý život připravovat,“ radí Jan Pirk, jak si nejlépe užít každou fázi života. Sám stále pracuje, jezdí na kole a – ačkoli je sám již v důchodovém věku – uběhne i maraton.

České spokojené stáří

Nemoci, finanční nejistota, strach a beznaděj. To jsou slova, která se Čechům nejčastěji vybaví, když pomyslí na stáří nebo důchodový věk. Při delším zamyšlení ale mají také celou řadu snů, které si chtějí v penzi splnit. Ukazuje to aktuální průzkum NN Penzijní společnosti provedený na reprezentativním vzorku české populace ve věku 25 let a v předdůchodové generaci.

„Zajímalo nás, na co se lidé těší, z čeho mají obavy a jak se na penzi chystají v 25 letech a v 55 letech. Proto jsme si nechali zpracovat rozsáhlý průzkum a věříme, že pomůžeme lidem připravit se po všech stránkách na penzi, na kterou budou mít důvod se těšit,“ říká Kateřina Štěrbová, členka představenstva NN Penzijní společnosti, která je generálním partnerem projektu Cena života.

Rozdíly mezi generacemi, které dělí tři dekády, jsou vidět už v žebříčku jejich hodnot. Zatímco mladší generace považuje za nejdůležitější v životě rodinu, starší si váží nejvíce zdraví. Se snahou myslet víc na sebe souvisí touha seniorů po cestování a dalších zájmových činnostech, na něž jim dříve nezbýval čas.

„Líbí se mi, že Češi mají navzdory obavám, co jim stáří přinese, spoustu snů a přání, která si chtějí v důchodu plnit. Více než polovina starší generace se těší, že už budou dělat jen to, co je baví, a že budou jezdit na výlety a užívat si vnoučata. Mladší generace chce v penzi cestovat po světě, radovat se z vnoučat nebo spát a odpočívat dle potřeby,“ říká Kateřina Štěrbová.

Na stát raději nespoléhat

Vize plnohodnotného a spokojeného života do vysokého věku je důvodem k včasnému zahájení příprav na stáří. Shodli se na tom experti při letošní veřejné diskusi projektu Cena života. Celkové stárnutí populace přitom nejspíš brzy udělá z dobré rady povinnost pro každého.

„Už nikdy se na důchodovém pojištění nevybere tolik, kolik bude potřeba vyplatit. Budoucnost důchodového systému tak bude záležet na stavu našeho hospodářství. Prubířským kamenem bude konec 30. let, kdy půjdou do důchodu nejpočetnější generace,“ varoval demograf a člen poslední vládní důchodové komise Tomáš Kučera.

Jeho slova potvrzují i prognózy OECD. Zatímco před čtyřiceti lety bylo na 100 Čechů v pracovním věku 20 lidí v důchodu, nyní už je to přes 30 důchodců a v roce 2050 by to mělo být už dvakrát tolik. Světové ekonomické fórum proto apeluje na politické špičky, že pokud nezačnou s úpravami důchodové politiky, rozdíl mezi úsporami a výdaji potřebnými k důstojnému životu ve stáří v největších ekonomikách světa by do roku 2050 mohl vzrůst na 400 bilionů dolarů.

Jednoduché počty

Začněme ale u sebe. Jak se s touto výzvou vyrovnat, radí členka představenstva NN Penzijní společnosti Kateřina Štěrbová. Češi podle ní stále nemyslí dostatečně na finanční přípravy na stáří a v rámci spoření na penzi nevyužívají ani všechny příspěvky, které jim nabízí stát nebo zaměstnavatel. Výrazně se tak lišíme od západu Evropy.

„Příjem průměrného holandského důchodce tvoří důchod od státu ani ne z jedné třetiny. Naprostou většinu si lidé naspoří sami s přispěním zaměstnavatele. Nebojte se si to spočítat. Kdo nechce být v důchodu překvapený, měl by si dopředu udělat představu, jak dlouho očekává, že v důchodu bude, a kolik peněz bude měsíčně potřebovat, aby si penzi užil. Mladým lidem doporučuji, aby začali spořit co nejdřív, nejlépe hned od první výplaty,“ říká Kateřina Štěrbová z NN Penzijní společnosti.

Například už měsíční příspěvek 300 Kč dává nárok na státní podporu 90 Kč, což odpovídá 30% zhodnocení. Pro vyčerpání celé státní podpory 2 760 Kč za rok by si měl člověk měsíčně posílat na spoření na penzi alespoň tisíc korun. Spoření se státní podporou v penzijních fondech je klíčovou součástí finanční přípravy na spokojené stáří, ale nemělo by být jediné. „Příkladem dalších vhodných způsobů zajištění na penzi jsou třeba investice do akcií, podílových fondů nebo do vlastního bydlení,“ dodává Kateřina Štěrbová.

Dobré vztahy a koníčky

Příprava na kvalitní prožití stáří ale dostatečnou peněžní rezervou nezačíná ani nekončí. „Lidé jsou zvyklí naplňovat čas tím, že pracují. Přijdou do důchodu a neví, co s časem,“ otevírá další rozměr uvažování o penzi socioložka a publicistka Jiřina Šiklová.

Pro spokojené stáří je podle této vitální dámy důležité udržovat sociální kontakty, pěstovat si koníčky, a není radno zapomínat ani na to, že s věkem se mohou zásadně změnit i představy o ideálním bydlení – z romantického podkroví se může snadno stát vězení bez výtahu.

Potvrzuje to i ředitel Centra Elpida a šéfredaktor časopisu Vital Jiří Hrabě, který se také zúčastnil kulatého stolu projektu Cena života: „Je důležité si připravit nějaký plán, jak trávit čas v důchodu a nahradit pracovní život. Zůstat sedět doma je nejhorší přístup, co může člověk zvolit.“

Statistiky naštěstí ukazují, že lidé v důchodovém věku mají stále více chuť pracovat i při penzi. Dnes mluvíme o asi 350 tisících pracujících důchodců a stále jich přibývá, stejně jako nabídek vzdělávání, aktivního trávení času, ale například i cestovních kanceláří zaměřených výhradně na seniory. Všichni můžeme mít na co se v důchodu těšit, a ne nadarmo se říká, že připraveným štěstí přeje.