Právě v dětském věku lze pro prevenci onemocnění udělat mnohé. Především tím, že podpoříte pohybovou aktivitu dítěte. Hraní na prolézačkách, lezení po stromech, chůze nerovným terénem, po lavičkách, kladině, apod. není jen zábavou, ale především tréninkem k správnému postavení kloubů, k posílení svalů a k správnému držení těla. Klouby se přirozeně dostávají do ideálního postavení, kdy je chrupavka minimálně zatěžována a zbytečně se neopotřebovává. Když omezíte pohyb, nebo tělo jednostranně zatížíte, dostaví se po letech artróza. Babičky, dědové, pamatujte na to při výchově svých vnoučat!

Ostatně pohyb je nejúčinnějším lékem i pro nás starší. Ranní ztuhlost a bolest svalů a kloubů nejlépe zaženete právě protahovacími cviky. Zahřejete se a zlepšíte prokrvení. Do tkání se tak dostane více kyslíku, což je podstatné. Pokud cítíte po cvičení úlevu, tak je dobře, nemoc není ještě v takovém stádiu, kdy byste ji museli zahánět léky či radikálnějšími – chirurgickými ‒ zákroky. S pohybem a cvičením byste tedy měli vytrvat a co nejvíce oddálit další průběh nemoci, který se projevuje ztrátou svalové síly, otoky, omezením rozsahu pohybu kloubů a jejich deformitou.

Příčina revmatických nemocí? Jde o poškození imunitního systému, při němž tělo nepřiměřeně reaguje na překyselení organizmu. Spouštěčem může být například neschopnost dokonale trávit živočišné bílkoviny, kdy vznikají špatně rozpustné metabolity, které se ukládají do různých tkání a pak je poškodí. Hlavním škodlivým procesem je chronický nitrokloubní zánět, který je způsoben vstupem bílých krvinek do kloubů. Navenek se projeví jako otok, který je horký a citlivý na dotek. Časem pak může dojít až k deformacím zápěstí a drobných kloubů na ruce a nohou. Ale kdyby šlo jen o estetickou záležitost! Horší je, že ztrácíte schopnost něco uchopit, otevřít, odšroubovat. Ke všemu se přidává úporná bolest. Dochází i k dalším – mimokloubním komplikacím. Značné procento pacientů s revmatickou artritidou trpí chudokrevností, která se projevuje zvýšenou únavou, malátností, bledostí. Častým projevem jsou i problémy s očima. Poškozují se slzné žlázy, oči jsou suché, pálí. Snižuje se i tvoření slin. Ještě závažnějším projevem je postižení srdce, plic a ledvin.

Kde najít pomoc? Lékař diagnostikuje onemocnění na základě vyšetření krve a rentgenologického vyšetření. Pak následuje dlouhodobá léčba kombinovaná s rehabilitací. Od bolesti a otoků ulevují antirevmatika, dále punkce kloubu spočívající v odsátí nitrokloubní tekutiny, účinná je i úplná náhrada kloubů či chirurgické odstranění zánětem postižené kloubní membrány. Ke slovu přichází také bioléčba spočívající v infúzním podávání léků, které blokují prozánětlivou látku v těle a zánět zastaví. Převratnou metodou je léčba kmenovými buňkami z pacientova těla, která dokáže poškozenou chrupavku obnovit. Zatím jde o drahou novinku, kterou si musí hradit pacient sám a je bez jistoty, že efekt se dostaví. Vývoj a výzkum jde ale rychle kupředu a nabízí nemocným naději.

Zaměřme se teď na to, co může ve fázi, kdy onemocnění začíná bolet, udělat každý. Ano, babičky měly pravdu, když na bolavá kolena přikládaly křenové či hořčičné placky. Hořčičnou si připravíte tak, že semena rostliny roztlučete a smícháte s vodou asi 40 stupňů teplou na kaši. Postižené místo před aplikací promažete krémem, kaši nanesete na gázu a přiložíte. Aplikujete do zarudnutí kůže, což je asi čtvrt hodinu, pak místo omyjete vodou. Pomáhá i lopuchové listí, které přiložíte vrchní stranou na koleno, přikryjete igelitem, zavážete a necháte působit celou noc. „Po týdenní kúře běhám zas jak srnka“, svěřuje se jedna ze samoléčitelek na internetu. Vyzkoušet můžete i mazání, oleje a tinktury z rostlin jako je jalovec, mateřídouška, majoránka, kaštan, rozmarýn, tymián. A konečně jsem se dostala ke kopřivě. Tato bylinka plná zdraví prospěšných látek skutečně pomáhá. Pálí, ale bolavé místo dokonale prohřeje a prokrví. Její semínka prý oddalují i stárnutí, takže hurá do kopřiv!