U nás doma se zažila ta verze anglická. A že ji zpíváme často. Protože jak můj syn, tak můj muž mluví jazykem lásky „obdarovávání“, takže u nás se bohatě slaví nejen každé „celé“ narozeniny, ale i ty „půlkové“, protože kdo to má vydržet, čekat na dárky dalších 356 dní.

Samozřejmě u dítěte je to roztomilé a je navíc docela sociologicky zajímavé sledovat, jak se mění vnímání běhu individuálního času od doby našeho narození. Nejdříve, když se ptali vaší maminky, kolik vám je, tak odpovídala „týden“, pak „dva měsíce, tři“, pak třeba „rok“. Roky se najednou začaly podezřele zaokrouhlovat. Zničeho nic bylo z věku nic neříkajících “60+” . A prý se to 60+ má raději vypisovat, tedy 60plus, aby to nebylo jako šedesát a křížek, konec, šlus. Je ale pravdou, že po stovce, se to zase vrací k tomu počítání po jednotkách, jak se o tom můžeme čím dál víc dočíst v novinách. Ale kdo ví, v ne tak daleké budoucnosti budou 100plus narozeniny tak běžné, že už se oslavenci do zpráv v kulturní rubrice asi dostávat nebudou.

Každopádně by se měly každé narozeniny pořádně oslavit, tedy podle mého syna a manžela. Pokud se ptáte mne, já bych si to téměř trapné postávání před frontou širokého příbuzenstva čekajícího na můj vděčný stisk ruky a návaly nadšení nad další nepraktičností do domácnosti klidně nechala ujít. Ale nemůžu si to dovolit, protože jazyk lásky „obdarovávání“ je skrze dary přijímán i vyjadřován.

Kdybych neměla z dárku radost, smrtelně bych ty své dva mužské urazila, a to já nechci. Protože je oba miluju. Teorie jazyků lásky je vůbec nesmírně užitečná, a pokud jí ještě neznáte, určitě si k tomu zkuste něco najít na internetu nebo v knihkupectví.

V češtině vyšlo už několik knih amerického psychologa Garyho Chapmana na toto téma, ale jádro celé teorie je docela prosté: každý z nás hovoří jedním jazykem lásky. Můžeme mít různé přízvuky, ale jeden je obvykle dominantní. Ten, kdo jej nedokáže u sebe jednoznačně určit, se může nacházet v jedné ze dvou situací: buďto je mu láska vyjadřována ve velké míře na všechny možné způsoby a jeho tzv. emocionální nádrž je úplně plná, anebo má daný jedinec nedostatek lásky ve všech oblastech, jeho emocionální nádrž je úplně prázdná a potřebuje přijímat lásku na všechny způsoby. Základními jazyky jsou – vedle již zmíněného obdarovávání, slova ujištění, soustředěná pozornost, skutky služby a fyzický kontakt. Jak vyplývá z předchozího, všichni potřebujeme všechny tyto věci, ale pokud mi umyjete nádobí, budu se cítit milována víc, než když mi dáte dárek nebo mne pohladíte. Pokud syn nedostane dárek k dceřiným(!) narozeninám skoro se rozpláče, ale pokud jí neodpovím na „mami podívej! (volání po mojí soustředěné pozornosti), bude mít zkažený den zase ona, dárky ne dárky. Někdy jen s malou mírou nadsázky říkám, že mi tato kniha (díky Aleno K!) zachránila manželství: učím se kupovat a vyrábět dárky, a manžel ví, čím spolehlivě ochočit lítou saň v kuchyni.

To, že jsme každý jiný, je samozřejmě klišé, ale věda to potvrzuje právě i při oslavě narozenin. Podle sociologických výzkumů totiž velmi rádo slaví své narozeniny „jen“ 26 % dospělých Čechů a Češek, docela rádo 36 %, ani rádo, ani nerado 21 % (sem patřím asi i já), a pak dalších 9 % slaví narozeniny docela nerado a 5 % dokonce velmi nerado a 4 % je neslaví vůbec, přičemž toto rozdělení platí jak pro ženy, tak i pro muže. Zajímavé ale je, že velmi rádo slaví narozeniny 54 % respondentů ve věkové skupině 18-29 let, ale jen 13 % ve věkové skupině 60–80 let. A naopak, odpověď „docela nebo dokonce velmi nerada slavím své narozeniny“ uvedlo čtyřikrát více seniorů než juniorů. Asi pak taky nepřekvapí, že u juniorů neslaví narozeniny jen 1 %, ale u seniorů je to už procent sedm. Další analýzy navíc ukázaly, že ti, kteří se neradi účastní těchto novodobých rituálů přechodu (no, asi je ale lepší slavit narozeniny, než podstoupit obřízku), patří také častěji k lidem, kteří se na budoucnost dívají s menším optimismem, kterým „klesá morálka“, a mají tendenci upadat na duchu. Slavit narozeniny je prostě mladistvá věc!

Když se tak na to dívám, asi vezmu narozeninové oslavy na milost. Je to přece jen projev vděku za další rok, který nám byl dán, a vhodná příležitost se rozhodnout pro naději vloženou na dny příští. Taky náš časopis slaví. Přát hodně štěstí a zdraví se pro časopis tak úplně nehodí, proto volím mě blízké jihoslovanské národní varianty narozeninového popěvku:

Sretan rođendan ti, vse najboljše za te, šťastné narozeniny milý Vitale!