Čísla tak sice zahrnují jen lidi, kteří podávají daňové přiznání, a nepočítá většinu zaměstnanců, ale aspoň máme v Česku nějaká čísla, kterých se dá chytit. Můžeme to svádět na světovou krizi, která jistě sehrává svou roli, jenže to bychom se daleko nedostali.

Evidované filantropické darování jednotlivců v Čechách přitom utěšeně rostlo a od roku 2000 do roku 2007 se téměř zdvojnásobilo, až na 1,4 miliardy. Pak ale začalo stagnovat, dokonce klesat. Že by se tedy velkorysost Čechů vyčerpala? Nemyslím. Pojďme se podívat zblízka.

Už léta se traduje, že chudí dávají víc než bohatí. To papouškuje skoro každý. Tvrzení vychází z toho, že se v zahraničí dlouhodobě sleduje objem dobročinných darů v závislosti na výši příjmů. V nejnižších příjmových kategoriích pak toto procento vychází suverénně nejvýš – v USA mírně přes 5 % u nás skoro 4 % z příjmů před zdaněním. Teprve nedávno uveřejnil časopis Stanford Social Innovation Review výsledky studie, která zkoumala, „kdo to je“, kdo věnuje tak vysoké procento svých nízkých příjmů na dobročinné účely, když u všech ostatních příjmových skupin jde asi o 2 procenta příjmů před zdaněním s tím, že procento zvolna stoupá podle výše příjmu.

Výsledky byly velké překvapení. Bezmála polovina lidí s nejnižšími příjmy, kteří darují na dobročinné účely jsou… Hádejte, kdo? Ano, správně, lidé v důchodu. Ti nedarují ze svého statisticky velmi nízkého příjmu, ale z úspor. Darují pravidelně a darují s rozvahou, takže jejich dary pro nadace a neziskové organizace tradičně představují významnou a stabilní podporu. U nás sice demografická data o dárcovství nemáme, ale protože křivka dárcovství podle příjmových skupin poměrně přesně kopíruje křivku americkou, dá se usuzovat, že je tomu u nás velmi podobně. Průměrný obnos dárců v nejnižší příjmové skupině (do 250 tisíc daňového základu) je něco málo přes 6 tisíc korun. To zní zcela reálně a jistě by to bez problémů z úspor zvládla i moje máma s důchodem 9 tisíc korun. Další 30 % dárců v této příjmové kategorii jsou dárci sekt. Ti své sektě ochotně darují značnou část svých nízkých příjmů. Když odpočteme vliv těchto dvou specifických skupin, zaoblená křivka se narovná a my máme před skoro rovnou čáru: čím je člověk bohatší, tím dává víc.

V zahraničí to platí relativně i absolutně. V Česku ovšem pouze relativně. V absolutním objemu darů darují lidé s nižšími příjmy stejně jako lidé s bohatými. A to je právě náš problém a důvod, proč dárcovství dál neroste. Ve Velké Británii nebo v USA je to dokonce tak, že 80 % všech darů na dobročinné účely věnuje 5 % nejbohatších. U nás širší skupina bohatých daruje sotva 1/3 všech darů. Když se podíváme na průměrný dar, je to zcela evidentní – od roku 2000 vzrostl z 9 na 11 tisíc. Nárůst dárcovství je způsoben téměř bezvýhradně nárůstem počtu dárců. Jinými slovy, zatímco spousta Čechů v důchodovém věku se ve své velkorysosti skoro vyrovná svým protějškům ze zemí s neporušenou tradicí filantropie, chybí nám bohatí dárci, kteří by dávali vyšší částky. Bez nich se dobročinné dárcovství v Česku výrazně kupředu nepohne. A proč bohatí tolik nedávají? To si nechme zas někdy na příště.