Zdenek Seydl se narodil 29. dubna 1916 v Třeboni jako Zdeněk Seidl, umělecké jméno začal používat v roce 1940. Ke knihám měl od začátku silný profesní vztah – předtím, než šel studovat kresbu a malbu na Vysoké škole umělecko-průmyslové (prof. František Kysela), se totiž vyučil sazečem. Seydlův talent byl výjimečný a široký, věnoval se malbě, grafice, scénografii, navrhoval divadelní kostýmy, hračky, látky nebo loutky, podílel se jako výtvarník na několika animovaných filmech. V roce 1949 nastoupil na pozici výtvarného redaktora do nakladatelství Československý spisovatel, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1975. Zemřel o tři roky později.

V Seydlově výtvarném rukopisu lze pochopitelně vystopovat množství vlivů a souvislostí z moderního umění, mezi jeho ideové souputníky zcela jistě patří takoví velikáni jako Pablo Picasso, Paul Klee, Hans Arp, Joan Miró, Alexander Calder nebo Saul Steinberg. V oblasti knižní grafiky je patrný vliv jak Františka Muziky, tak zakladatele moderního grafického designu Ladislava Sutnara, myšlenkově nejbližší Seydlovu vnímání je ale ojedinělé knižní dílo Josefa Čapka.

Obrovské množství titulů, které mají v tiráži uvedené Seydlovo jméno ať už jako autora obálky, ilustrací, nebo grafické úpravy, činí jeho knižní dílo prakticky nepřehlédnutelné. Domácí knihovny několika poválečných generací jsou si velmi podobné – kdo by neznal pestrobarevné abstraktní obálky populární edice Klíč, minimalisticky úspornou řadu Život kolem nás (kde vycházel třeba Hrabal nebo Kundera), obsahově i výtvarně dodnes výjimečné teoretické stati z edice Otázky a názory, nebo výtvarně fenomenální Malou edici prózy, které se pro její charakteristické šablonovité písmo říká neoficiálně Bedna. Málokterý designér a autor užitého umění všedního dne bývá zcela doceněn, Seydlovy výrazné knižní úpravy jsou nám ale povědomé a známé, aniž bychom o jeho autorství věděli.

Malíř Seydl je hravý, radostný a osvobozený od konvencí, grafik Seydl přemýšlí koncepčně a systematicky, na průsečíku těchto dvou zdánlivě nesourodých přístupů se rozevírá neuvěřitelné bohatství nápadů a řešení, ale i stylů nebo výtvarných technik. Rutina nepřipadá v úvahu, Seydl jakoby projevoval neutuchající zájem a potěšení z každé nové práce. „Člověk by měl být jako kostka cukru, nasávat se tím, do čeho jsem vhozen, rozpustit se životem v životě a osladit hořkost i slavíkům a hlavně i slonům, něco na způsob hry ber-dej,“ napsal v autorské knize Co jsem viděl a slyšel v trávě z roku 1965. Ale už o dvacet let dřív si zapsal do deníku: „Cíle mých snah a jejich uplatnění v práci: Vzduch, jas, prostor, barva, kresba, dobro a radost bujná, tichá, mírná i prudká patří mezi ně. […] Jediný zákon jest, že zde není nijakého zákona.“

V roce 1957 strávil Seydl tři měsíce v Číně, soubor kreseb a obrazů z této cesty nejprve vystavil, v roce 1958 vyšla autorská kniha Byl jsem v Číně, později ilustroval výbor z čínské lidové poezie Na zemi vyšlo plno lamp. To, že Seydl měl silný vztah k čínské poezii i filozofii, není překvapivé – neutuchající okouzlování vším, co nás obklopuje, a prostá radost je charakteristická pro taoismus. V jeho duchu jako by si Seydl dokázal udržet až do konce života dětské vnímání světa – otevřené, svobodné a nekonvenční, nespoutané normalizovanými estetickými kategoriemi líbivosti nebo žánrů. Jeho obrazy, kresby, ale i třeba i písmena, rozrůstající se do prapodivných tvorů a tvarů, vysílají úlevnou zprávu, že nic není nemožné a vše je dovoleno.

Výstava z cyklu Knihy se těžko vystavují: Zdeněk Seydl
Národní knihovna Klementinum, 15. září – 29. října 2016
Monografie Zdeněk Seydl a knihy vyšla v květnu 2016.