Ladislav Kořán, Murrieta, Jižní Kalifornie, USA

Je mi 87 let a 3 měsíce, z toho 18 let v jáchymovských dolech jako vězeň komunistů. Již 44 roků žiji v USA, kam jsem odešel v roce 1968 poté, co k nám vtrhli sovětští okupanti.  Sport mi pomohl přežít koncentrák i začít nový život v Americe. Sportuji od mládí, od dvanácti let jsem jezdil s otcem na kole, od šestnácti závodil, od sedmnácti běhám, i závodně, nejkrásnější léta jsem prožil s Emilem Zátopkem, soupeřem a později celoživotním kamarádem. V Americe jsem se musel hodně učit, všechno – i jazyk, ale běhat jsem nepřestal, přidal jsem tenis, plavání a nohejbal. Pracoval jsem do pětaosmdesáti let a pěti měsíců, teprve potom jsem odešel na odpočinek. Dnes mám každý den sportovní program: 3 kilometry rychlé chůze, potom 2 kilometry pro uvolnění. Následuje cvičení v garáži na přístrojích, které jsem vymyslel i vyrobil. Umožňují převrátit se hlavou dolů – desetkrát za sebou každý den, k tomu cviky na veslařském trenažéru a lázeň v horké vodě. Nekouřím, každý večer vypiju skleničku červeného vína, sním malý kousek čokolády, jedno jablko. Jím střídmě, dobré, ale málo. Život mi naplňuje manželka, žijeme spolu již pětadvacet let v naprosté pohodě. Auto řídím bez problémů, třeba i tisíc kilometrů za den, každý rok dvakrát cestuji do České republiky. Žije se mi dobře, žiju rád.

Pavel Pafko, chirurg

A kterou kondici myslíte? Víte, kondice je fyzická, ale taky duševní. A je třeba pěstovat obě. Nelze cvičit jen tělo a zanedbávat mozek. Jak člověk stárne, je dost důležité, aby jen nepodléhal pohodlnosti a neseděl u televize, to nejenže neposiluje svaly, ale taky ničí kondici duševní. A já už starý jsem, takže se o to víc musím snažit udržet ve formě. Je velmi důležité pravidelně sportovat a denně se pohybovat. Český národ si zvykl vozit se všude autem, takže když večer přemýšlíme, co jsme za den fyzicky udělali, je to často jen těch pár kroků z auta. Snažím se každý den hodinku sportovat. Když je dobré počasí, jedu do práce na kole. Když není dobré, ráno od šesti plavu. To ráno je důležitá věc. Je lepší si vyhradit čas na sport právě zkraje dne, protože když to budete odkládat, večer dorazíte z práce zbití a na žádný sport ani nedojde. Takže: sportujte ráno. A pravidelně. Když to ráno nestihnu, jdu si odpoledne zaběhat, v létě jezdím na kajak. Netvrdím, že jsem nikdy nevynechal, nic nemá být dogma. Ale další den se rád ke sportu vrátím. Taky mám kolečkové brusle, rád na nich jezdím za pomocí běžeckých holí, čímž si člověk cvičí ruce, i záda zároveň, nejen nohy. A další moje rada zní: trénujte mozek. Ideální je studium cizího jazyka, prostě se učte slovíčka. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Lenka Petrášová, novinářka

Mou tchyni kdysi pomohl vyléčit z rakoviny prsu lékař internista, který jí naordinoval úpravu jídelníčku. Mám ho schovaný dodnes a řídím se tím už šestnáct let. Jako novinářka v největším českém deníku mám nepravidelnou práci, nikdy nevím, co bude za hodinu, kdy se vrátím domů. Je to permanentní stres, přesto chci být zdravá. Dbám, abych jedla pravidelně, tedy pětkrát denně, protože tak to mému tělu dělá dobře. A nestydím se při rozhovoru vytáhnout banán a flaštičku vody z kabelky a říct: promiňte, já se teď potřebuju najíst a napít. Vařím z biosurovin, kupuji biomaso a biovajíčka, mléko a sýry přímo z farmy od zemědělců. Jím hodně ryb, lehce povařenou zeleninu a luštěniny, sama si kvasím zelí. Maso jen dvakrát třikrát do měsíce. Nejím uzeniny, paštiky, konzervy. Tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Co je ale důležité: nic z toho necítím jako omezení. Nepamatuju si, kdy mě skolila nemoc. Těhotenstvím v pozdním věku jsem taky prošla jako růžovou zahradou. A přestože s dvouletým dítětem se dá dělat leccos, ale hrát badminton, plavat v ostrém tempu, jezdit na kole a běhat ne, momentálně mi tak nejvíc chybí tyto sporty, na které jsem byla zvyklá třikrát týdně. Tak jsem si aspoň „vynalezla“ chůzi. Všude, kam to jde, prostě chodím pěšky. Třetí zásadní věc: dobře spát. Čtvrtá: nic není dogma. Když jsem v hospodě s hotovkami, klidně si dám knedlo, zelo, vepřo.

Eva Jurinová, moderátorka

Pořad Na vrcholu v televizi Metropol mě za necelý rok utvrdil v tom, že padesátka je rozhodující okamžik, kdy by to člověk neměl vzdávat. Mými hosty ve studiu byli osmdesátníci, kteří vypadali na šedesát, bolí je klouby, jen když se mění počasí a myslí jim to jako ve třiceti. Pokud se jim chci na stará kolena podobat a pán bůh dá, abych se dožila, mám před sebou dvacet let a povinnost udělat vše pro to, abych nebyla okolí na obtíž a byla sama se sebou spokojena. A to je velká motivace. Když mluvím o životním stylu, kladu na první místo vnitřní klid, pohodu a vyrovnanost. Můj milovaný primář Neradílek mi už dávno poradil, že měnit životní styl po padesátce násilím není dobré. Doporučil, abych si vybrala mezi nejrůznějšími druhy relaxace, cvičení, terapie a pak zvolila tu, která je mi nejpříjemnější. Moje hlavní zásada zní: přizpůsobit zdravý životní styl tomu svému a vybrat si to, na co mám, co mohu, snesu a je mi příjemné. Rozhodla jsem se bezbolestně hubnout, dělám si řidičák a nacházím i více času sáhnout do knihovny. Občas si čtu i ve španělštině a francouzštině, abych se procvičila, protože už zapomínám. Kladu si nové a nové úkoly, radosti, které jsou vesměs malinké, ale pro mě podstatné. Pomalu se orientuji ve cvičení typu pilates,vyhledávám procházky, protože chůze je zdravý základ. Když mě nic nebolí, připadám si svobodně, protože na vrcholu opravdu nemusím nic a mohu všechno!