Představte si, že se chystáte k návratu z dovolené. Ještě před odjezdem z hotelu si pro jistotu zkontrolujete teplotu v domě nebo v obýváku. Po přistání na dálku požádáte svůj vůz, aby zahřál, či ochladil kabinu, a to ještě před výdejem zavazadel. Navigace v autě vás pak dovede před dům nejméně frekventovanou cestou a ještě než vystoupíte z auta, v kuchyni se zapne kávovar i příjemně tlumené osvětlení. Aplikace v mobilu se může postarat o to, že poslech alba, které jste si pustili cestou, můžete dokončit v klidu doma u krbu.

Všechno propojte!

„Vše, co může být propojeno, propojeno bude!“ To, co dřív znělo technokraticky, platí dnes a do budoucna absolutně. Příkladem jsou nově vyráběné automobily všech velkých značek. Samy se umí ozvat v případě nehody, jejich procesory samy odečtou data ze satelitů, určí přesnou polohu a odešlou ji nejbližšímu systému integrované záchranné služby. Palubní počítač ale dokáže mnohem víc: z kalendáře ve vašem mobilním telefonu odečte přesný čas a místo nejbližší schůzky a zabudovaná navigace navrhne cestu tak, abyste ještě před setkáním stihli pokud možno zaparkovat.

Jak vidno internet věcí (anglicky Internet of Things, zkráceně pak IOT) ‒ v tomto případě spíš internet zařízení, které ovládáte na dálku ‒ krok za krokem, kus po kuse zaplňuje prostor, ve kterém žijeme. Pokud existují překážky, tak hlavně v technologických standardech. Ne vše spolu zatím dokáže komunikovat. Zařízení si často nerozumějí. Topení, osvětlení, televizi, auto, bezpečnostní systém a dokonce kávovar a troubu můžete ovládat z jakéhokoli místa na planetě, na kterém je alespoň trochu obstojný přenos dat. Ale většinu věcí spojených v privátní síti musíte úkolovat nebo kontrolovat zvlášť, a to zabere spoustu času a energie.

Ve světě internetu věcí jsme odkázáni jen na odhady a projekce, ale jaké změny nás čekají je patrné na tom, jak životy lidí proměnil obyčejný internet.

Tohle vše do budoucna programátoři a technici určitě vyřeší. Skeptici ale varují, že internet věcí může být stejně otupující jako automobilová navigace. Není to nutné, ale je příjemné vypnout a nechat se vést, ovšem popelnici, která našemu mobilnímu telefonu ohlásí, že je plná, stačí jen nadzdvihnout víko.

Optimisté ale budou trvat na tom, že internet věcí ušetří produktivním lidem ještě více času na skutečně kreativní a efektivní práci. Jeho hlavní význam nevidí v pouhém vylepšování životního komfortu jednotlivců.

Pomalu ale jistě se rodí koncepce chytrých měst, jejichž systémy umí sledovat koncentraci dopravy i lidí, nastavit parametry veřejné i individuální dopravy. Tam, kde je to potřeba, se častěji rozsvítí zelená, přijede více autobusů či tramvají. Jinde se naopak ušetří. V chytrém městě se dokážou samy ohlídat klíčové stavby a konstrukce. Mosty opatřené čidly budou nejen s to ohlásit nebezpečnou poruchu dříve, než bude zcela zjevná, ale samy nahlásí, že je třeba promazat čepy či obnovit nátěry a podobně jako kávovar na kuchyňské lince vyšlou signál k nákupu či transportu potřebného materiálu či náhradní součástky.

I v chytrém městě propojeném internetem věcí se ale dají tušit zásadní výzvy a problémy. Napadení těsně propojeného systému, kde každá akce vyvolává řetěz reakcí, by mohlo znamenat katastrofu v případě, že se u kormidla octne někdo, kdo nebude mít právě čisté úmysly. Kdybychom chtěli jen načrtnout jakousi katastrofickou vizi, můžeme konstatovat, že k útoku na město a jeho obyvatele by teroristé už vůbec nepotřebovali výbušniny ani zbraně. Stačí jen získat přístup ke kontrole hromadné dopravy, městské teplárny či k dodávkám elektřiny. Pesimismus ale určitě rozptýlí fakt, že už dnes existují složité veřejné i průmyslové komplexy, které se proti nebezpečí zneužití zvenčí dokážou efektivně bránit.

Ve světě internetu věcí jsme zatím odkázáni jen na odhady a projekce, ale jaké změny nás čekají a jak rychlé a hluboké budou, je nejlépe patrné na tom, jak životy lidí proměnil „obyčejný“ internet. Stačí jen rozjímat o tom, jaké to bylo před necelými dvaceti lety a jaké je to dnes. Jak rychle jsme si zvykli a jak moc nám schází to, co bylo před internetem.

Technologie, kterým věnovat pozornost

Superinteligentní podomní prodejce

Vypadá jako obyčejný reproduktor anebo malá webová kamera, ale umí o poznání víc. Dokonce mnohem víc než řada partnerů či přátel. Umí dobře poradit s nákupem a výběrem oblečení. Říká si Echo Look a vejde i do dámské kabelky. Jednoduchý a čistý designový kousek, novinka od internetového obchodního gigantu Amazon se může vyjímat v jakémkoli interiéru. Zatím ji testují jen ve vybraném okruhu zákazníků a jen na severoamerickém trhu. Pracuje online s osvědčenou softwarovou asistentkou známou pod značkou Alexa.

Amazon Echo Look

Ta už ale v novém nekomunikuje se zákazníky jen „verbálně“, tedy prostřednictvím počítačem generovaného hlasu. Na požádání pořídí snímek celé postavy a obratem ji oblékne do řady vhodných variant v příslušných velikostech i barvách s ohledem na danou příležitost. Všechny varianty přehledně jako v katalogu. Hlavní postavou ale není vybraná modelka či model, ale sám zákazník či zákaznice.

Zapomeňte na složité měření a zadávání velikostí a parametrů, to vše nový systém vyhodnotí a obstará při rozhovoru s klientkou či klientem. Sám dosadí i vlastní hodnocení všech variant a do ratingu podle výrobce zahrnuje i nejnovější módní názory a preference předních designérů a výtvarníků.

Zábavné, dost možná i příjemné nakupování. Na první pohled. Na ten druhý, alespoň podle některých kritiků, už je to nepřípustná invaze do soukromí. Umělá inteligence totiž nepracuje jen s tak jednoduchými parametry, jakými jsou třeba velikosti a barvy oblečení, ale snaží se přečíst a stanovit hodnotové preference a dokonce emoce klientů. Jako každý dobrý obchodník se s nimi snaží pracovat, a právě tohle může představovat možné riziko. Tak jako i nejlepší šachista už jen těžko porazí superpočítač, tak ani my možná nebudeme s to čelit superinteligentnímu prodavači v našem obýváku.

Výlet do vesmíru

První pokusy s vesmírnou turistikou má už svět za sebou. Klíčovou roli tady hrály velmoci a jimi dotované programy, které jako vedlejší produkt braly na palubu i soukromé cestovatele. Vybavené samozřejmě značným jměním. Dnes do kosmu vstoupily velké privátní firmy a jejich plány jsou čím dál ambicióznější.

Elon Musk slibuje, že pošle dva výletníky na trajektorii okolo Měsíce, a to takovou rychlostí a do takových hloubek sluneční soustavy, jakých žádní lidé ještě nedosáhli. Výlet plný superlativů chce Muskova společnost realizovat už v roce 2018.

Ba co víc, extravagantní americký podnikatel narýsoval své vize kolonizace Marsu. S cestou, která by neměla podle něj zabrat více než padesát let, se dá počítat už v roce 2022. Kdo by o podobném podniku uvažoval, měl by ale začít šetřit už teď. Lístek prý nebude stát méně než 220 tisíc dolarů. Za povzbudivé stejně jako varovné lze považovat to, že první loď kolonistů by měla nést jméno Srdce ze zlata, tedy jako fiktivní koráb v drsně ironicky laděném Stopařově průvodci po Galaxii.

Drony budou všude

Lidé ale nebudou muset létat do vesmíru, aby jim svět, který znají, začal připadat skoro neskutečný. Létat se bude nejspíše všude a se vším. Softwaroví a internetoví giganti testují zařízení – od balonů po bezpilotní letouny, které garantují připojení doslova kdekoli i na těch nejvzdálenějších a nejméně pohostinných koutech planety.

Drony jsou ale testovány k doručování zásilek na odlehlá místa. A pozor ‒ podle všeho nebudou vůbec přistávat, ale zásilku shodí až ke dveřím. Rovnou z nebe. Systém, který se testuje už nejméně tři roky, by mohl být k dispozici kolem roku 2020. Současně je ve hře i řešení, které nepočítá jen s individuální dopravou jednotlivých expresních zásilek, zahrnuje i obří létající sklady, z nichž by drony vylétaly k zákazníkům jako včely z úlu.

Drony se skloňují všude i v individuální dopravě. Projekt elektrických létajících taxíků vyvíjí Dubaj. Ropná velmoc má dost na to, aby stavěla umělé ostrovy v moři a drony, které mohou naradit auta, jsou zatím jen dalším výstřelkem pro pobavení globální smetánky. V roce 2030 by ale mohl jejich provoz fungovat naplno a o rozvoji podobného způsobu dopravy uvažuje i Hongkong nebo Paříž.

Augmentovaná realita

Vize, ve kterých se mísí informace a vjemy skutečného světa s těmi, které generují počítače a chytrá zařízení, je už realitou. Jednoznačnou ukázkou je masová celosvětová obliba hry Pokémon GO, která do obrazů pořízených kamerou mobilu projektuje roztodivné tvory, umísťuje je kamsi do reálného prostoru před pozorovatele a vybízí je interakci.

Brýle od firmy Google, které do zorného pole projektují užitečné informace, například navigaci, a jsou navíc propojeny se sluchátky, jsou také skutečností, která přetavuje svět, který vnímáme do směsi skutečných a virtuálních vjemů.

Herní průmysl nyní exploduje virtuální realitou. 3D brýle, které modelují nový svět, zatím přinášejí spíše omezené možnosti s rostoucím výpočetním výkonem, a i u nejmenších zařízení se dá očekávat, že možnosti využití 3D zařízení porostou raketovým tempem. A informace i obrazy budou v plném rozlišení brzy nadosah z bezprostřední blízkosti…