Stále víc studií upozorňuje na ekonomickou prospěšnost ochrany klimatu. Jen za poslední desetiletí vyčíslili Američané náklady na vypořádání se s extrémním počasí a dopady spalování fosilních paliv na nejméně 240 miliard dolarů ročně. V následujícím desetiletí by tyto výdaje měly stoupnout o 50 procent. Odhaduje se, že za deset let by pokles produktivity způsobený teplejším podnebím mohl globální ekonomiku stát dva biliony dolarů. Když se ale vydáme cestou ochrany klimatu, můžeme vydělat 26 bilionů dolarů do roku 2030. Alespoň tak to tvrdí studie Globální komise pro ekonomiku a klima. Chytřejší investice do čistší energie, měst, potravin, využívání půdy, vody a průmyslu by mohly do deseti let vytvořit 65 milionů nových pracovních míst, což odpovídá síle Egypta a Británie dohromady. Přesun od fosilních paliv k čistším zdrojům, jako jsou větrná a solární energie, by zabránil 700 tisícům předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší. Každý dolar vložený do obnovy zničených lesů může být kompenzován ekonomickým přínosem a snížením chudoby v hodnotě až 30 dolarů.

Do role lídra v boji proti globální změně klimatu se teď pasuje Evropská unie. Budoucí rozvoj a růst unie, včetně energetiky, zemědělství a dopravy by měl být jednoznačně v souladu s udržitelností a ochranou klimatu. Plán nazvaný Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) počítá například se zavedením uhlíkových cel a daní pro průmyslové producenty. Přerod ekonomik, které budou produkovat minimum jedů, si zatím málokdo umí detailně představit. Do roku 2050 chce každopádně EU dosáhnout uhlíkové neutrality – do vzduchu vypouštět jen tolik zplodin, kolik bude schopná zachytit.

Kde všude tedy může ekologická krize prospět?

Energetika

Vymanění se ze závislosti na fosilních palivech už není tak drahé. Ceny solárních a větrných elektráren dlouhodobě klesají. Světová cena fotovoltaických panelů klesla za deset let od nástupu „solárních baronů“ na desetinu, zhruba ze dvou dolarů na dvacet centů za watt. Je to důsledek prudkého růstu výrobních kapacit. Podle stejného zdroje vzrostly roční globální solární instalace z 16 GW v roce 2010 na 105 GW v roce 2019, tedy více než šestkrát. V Česku přitom nevzrostly obnovitelné zdroje prakticky vůbec. Domácí plán počítá se zvýšením podílu obnovitelné energie ze současných necelých 13 procent na 16,9 procenta do roku 2030.

Investice do obnovitelných zdrojů dosáhly minulý rok ve Spojených státech rekordních 55,5 miliardy dolarů (1,25 miliardy Kč), a to přes Trumpovu neustálou kritiku a snahu omezovat jejich podporu. Investice do větrných elektráren na pevnině a do slunečních elektráren se meziročně zvýšily o 28 procent. Výrazně totiž klesají náklady na obnovitelnou energii a investory také zajímají daňové úlevy, které jsou s ní spojené.

Dostupnost solárních panelů může být brzy ještě lepší. Do komerční produkce by se měly po deseti letech výzkumu dostat panely z nových materiálů (např. perovskity), které výrazně zlepšují přeměnu energie.

Největším světovým výrobcem tzv. zelené energie v přepočtu na počet obyvatel je Island. Levně vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů (75 procent vodní zdroje, 25 procent geotermální) umožňují Islandu jeho unikátní geologické podmínky; 85 procent všech islandských domácností vytápí geotermální energie.

V Číně a USA už nyní pracovní pozice v oblasti obnovitelných zdrojů předhánějí ty, které vznikly v ropném a plynařském průmyslu. V Německu obnovitelné zdroje zaměstnávají nejvíce lidí hned po automobilovém průmyslu.

Pomoc nejchudším – v Bangladéši instalace více než čtyř milionů domovních solárních systémů vytvořila více než 115 tisíc pracovních pozic a venkovským domácnostem zachránila přes 400 milionů dolarů za znečišťující paliva.

Komunitní energetika

Rozmach obnovitelných zdrojů otevírá trh s výrobou elektřiny. Z občanů, podniků, škol a dalších veřejných zařízení, které sdílejí energii se svými sousedy, se stává v zemích severní a západní Evropy nový trend. Vlastní bioplynová stanice, větrná turbína nebo solární instalace přinášejí nejen energetickou soběstačnost, ale i peníze navíc. Komunitní energii od loňska nově podporuje i Evropská unie. České právní předpisy zatím tomuto trendu příliš vstříc nevycházejí, ale právě díky nové evropské legislativě by se to v následujících letech mělo změnit. I přes současný nepříznivý stav se první vlaštovky začínají objevovat i u nás.

Komunitní energetika po česku

Kněžice na Nymbursku získaly označení ESO – energeticky soběstačná obec. Kněžičtí za pomoci dotací vybudovali celoročně pracující bioplynovou stanici s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, kotelnu na biomasu (slámu a štěpku) fungující v topném období a rozvod centrálního zásobování teplem po celé obci.

Mikolajice nedaleko Opavy. Tam obec vybudovala ve spolupráci s Univerzitním centrem efektivních budov při ČVUT v Praze topný systém na pelety, který zajišťuje teplo a elektřinu pro obecní úřad, prodejnu potravin a požární zbrojnici. Na střeše prodejny jsou také solární články a v budově jsou baterie.

Budišov nad Budišovkou, kde město na střechu kulturního domu instalovalo 10 kWp solárních panelů a do přilehlé školy a radnice vysoce efektivní kondenzační kogenerační jednotku, tedy kotel na spalování zemního plynu, který vyrábí současně elektřinu a teplo, moderní kotle na biomasu z okolních lesů, zásobník na teplou vodu, baterie a dobíječku sedmimístného obecního elektromobilu. Odhadovaná energetická soběstačnost základní školy, kulturního domu a radnice je 80 procent elektřiny. Ročně tak uspoří přibližně 300 tisíc korun a sníží emise CO2 asi o 180 tun.

Karle v Pardubickém kraji, jedna z mála českých obcí, která vlastní a provozuje větrnou elektrárnu. Zisky z prodeje elektřiny obec využívá pro investice do svého rozvoje.

K výrobě využívat jen nezbytně nutné množství materiálu a jen takový, aby bylo možné výrobky znovu recyklovat nebo opětovně využívat.

Jak to funguje v zahraničí?

Rakouská metropole Vídeň chce na výstavbu nových fotovoltaických a větrných elektráren, solárních zařízení na veřejných budovách nebo navýšení produkce vodní energie vynaložit 1,2 miliardy eur. Kromě toho podpoří chytré projekty na využití tepla z čistírny odpadních vod pro vytápění domácností. Vyprodukovaný vodík společnosti Wien Energie má zas v budoucnu pohánět autobusy na vodíkový pohon vídeňského dopravce. Zdvojnásobit na dva tisíce by se také měl počet dobíjecích stanic. Ty by vedle MHD měla používat i taxislužba. Z kuchyňského odpadu už teď vzniká bioplyn k vytápění, zdvojnásobením výkonu by měl teplem zásobovat 900 domácností.

Šestitisícové městečko Malaunay v Normandii bývalo textilní velmocí a prošlo si érou průmyslového úpadku. Místní a občanské projekty zaměřené na obnovitelnou energii přinesly městu hospodářské oživení. Střechy několika místních veřejných budov zdobí fotovoltaické panely, které zásobují energií ostatní budovy a zařízení v okolí. Na instalaci se finančně podíleli samotní občané, což městu umožnilo získat přibližně 50 tisíc eur a současně poskytnout občanům 2,25procentní návratnost investic (víc než v současné době nabízí ve Francii spořicí účty).

Skandinávci už zkouší ukládat elektřinu do vodíku. Energeticky soběstačné bytové domy budují ve švédském městě Vargarda. Veškerou spotřebu elektřiny a tepla budou zajišťovat fotovoltaické panely. Přebytečná energie vyrobená za dlouhých skandinávských letní dní se bude ukládat do podoby stlačeného vodíku, ze kterého se bude naopak v zimě převádět zpátky do formy využitelné k vytápění a elektrické spotřebě.

Cirkulární ekonomika

K výrobě využívat jen nezbytně nutné množství materiálu a jen takový, aby bylo možné výrobky znovu recyklovat nebo opětovně využívat. Jeden ze základních principů tzv. cirkulární ekonomiky je součástí nové „zelené“ politiky Evropské unie. V následujících letech tak budou muset firmy reagovat nejen na svá čísla v účetnictví, ale i na výzvy ekologického charakteru.

Některé módní a nábytkářské řetězce vybízejí své zákazníky, aby do obchodů nosili použité oblečení či nábytek, které recyklují.

Jak ukázal průzkum mezi firmami u příležitosti letošního zasedání Světového obchodního fóra v Davosu, z celkem osmi tisíc firem je jen 179 v environmentálních otázkách transparentní a aktivní. Sázka na ekologii se přitom firmám vyplácí. Podle průzkumu vnímá až 62 procent spotřebitelů jako atraktivní firmy, které investují do redukce plastů a zlepšování životního prostředí. Většina lidí (73 procent) je ochotných změnit své návyky, aby snížili svůj negativní dopad na životní prostředí. Tři čtvrtiny nakupujících (72 procent) pak upřednostňují ekologicky balené produkty.

Značky budou spotřebiteli čím dál víc hodnoceny na základě jejich přístupu k udržitelnosti. Výrobci omezují jednorázové plasty, vymýšlejí způsoby, jak obaly celkově redukovat – například tím, že nabízejí možnost znovunaplnění.

Některé módní a nábytkářské řetězce vybízejí své zákazníky, aby do obchodů nosili použité oblečení či nábytek, které recyklují. Týká se to všech odvětví: výrobců kosmetiky, kteří hledají způsoby, jak nahradit hojně využívané mikroplasty; výrobců nápojů, kteří se pídí po tom, jak snížit množství jednorázových odpadů, například opětovným zavedením vratných obalů či využívání druhotných surovin (recyklátů) ve výrobě; v České republice je to například platforma Cyrkl.cz.

Cirkulární může být i doprava. V Brně jezdí autobusy na CNG, na biometan ze zpracování čistírenských kalů.

Revoluce v dopravě

Letošní rok by měl být zlomový pro automobilový průmysl. Poprvé se bude muset vypořádat s přísnými limity oxidu uhličitého. Kvůli přísnějším emisním limitům tak na trh míří čím dál víc modelů na alternativní pohon. Do deseti let bude třetina vyrobených automobilů muset mít nízkoemisní pohon, elektřinu nebo vodík. V návaznosti na rozmach elektromobilů se v zemích EU počítá do pěti let s vybudováním milionu veřejných nabíjecích stanic. Bezemisní elektrický pohon začíná zasahovat i do nákladní a městské dopravy, startují první elektrické trajekty, vlaky, kamiony, trolejbusy, a dokonce i elektrické letouny. Svoje místo si elektromobilita stále častěji nachází i oblasti městské mobility.

Zelená města, zelená doprava
Investiční banka Goldman Sachs předpovídá, že ruku v ruce s klimatickými změnami půjde celosvětově i o největší rozmach stavební infrastruktury. Se vzrůstajícím hladinami moří a častějšími záplavami budou města muset investovat do protipovodňových opatření, budou muset zpevňovat mosty, kvůli zvyšujícím se teplotám upravovat například plochy silnic, letiště, tratě. Architekti a stavitelé budou muset klást důraz na „zelené stavitelství“, v budovách totiž lidstvo spotřebovává 40 procent celkové energie. Renovace budov tak, aby byly co nejméně energeticky náročné a zároveň připravené na stupňující se změny klimatu, je dokonce jedním z vlajkových programů „zelené dohody“, akčního plánu EU Green Deal.

Elektrobusy a autobusy na stlačený zemní plyn nejezdí v Česku jen ve velkých městech jako Praha nebo Brno, ale jsou k vidění stále častěji i v menších městech jako například Trutnov, který loni získal ocenění Chytré město pro budoucnost. Mezi průkopníky elektromobility v hromadné dopravě patří také krajská města Hradec Králové a České Budějovice.

72 milionů eur (v přepočtu dvě miliardy korun) chce do elektromobility investovat Rakousko. Jde o peníze na státní podporu nákupu elektrických vozů, výstavbu nabíjecích stanic a zvláštní typ státní poznávací značky pro elektromobily.

Elektromobilům bude moci brzy konkurovat vodík. Ten má během pěti let zlevnit natolik, že se má stát běžným palivem. Na vodík sázejí zatím hlavně japonské automobilky, např. Toyota, v plánu ho mají třeba BMW nebo Mercedes. Auta na vodíkové články na rozdíl od elektromobilů nebudou muset čekat hodiny, než se dobijí. Ceny vodíkového paliva do aut by se v příštích letech měly především díky navyšování objemu výroby snížit zhruba o polovinu.

Autobusy na vodík chce v nejbližších letech začít používat Pražský dopravní podnik. Používat by se měly na nejvytíženějších linkách. Do deseti let pak nahradí většinu dosavadních autobusů elektrické nebo ty s kombinovaným pohonem. První vodíkové double-deckery na světě si již objednala britská metropole. Autobusy, které budou první svého druhu na světě, by měly začít vozit cestující v Londýně během příštího roku, a to na třech linkách.

Uhlíková neutralita – miliardové investice

Evropa se zavázala dosáhnout uhlíkovou neutralitu do poloviny tohoto století. Řada evropských měst (např. Helsinky do roku 2035), a dokonce i některé státy chtějí tohoto cíle dosáhnout dřív.

Státy, které již představily konkrétnější plány:

Dánsko	2050 Od roku 2030 chce např. zakázat prodej nových aut poháněných benzinovým či dieselovým motorem.
Norsko	2030 Součástí plánů Norska jsou i projekty v zahraničí. Prostřednictvím mezinárodních kreditů by se tak uhlíková stopa Norska kompenzovala například na druhé straně planety.
Finsko	2035
Portugalsko	2050 Strategie zahrnuje změny v řadě sektorů – energetice, lesnictví či zemědělství.
Španělsko	2050 Předběžný plán počítá se zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energie na pětadevadesát procent během příštích dvaceti let, dekarbonizací dopravy a zemědělství i zapojením občanů do rozhodovacího procesu.
Británie	2050 Pokud jde o výrobu elektřiny, sází Londýn hlavně na vítr. Do roku 2030 by měly větrníky zajišťovat třetinu energie, kterou Britské ostrovy spotřebují. Spalování uhlí je naopak na ústupu. Před pěti lety na něm britská energetika stála z třiceti procent, loni už jen z pěti a půl a uhelné elektrárny se postupně zavírají.Od roku 2035 by stejně jako v Dánsku měla být všechna nová auta na elektřinu, klesnout má i spotřeba masa nebo teplota, na kterou lidé v zimě vytápějí domovy. Emise z továren, které se bez nich neobejdou, chce Londýn kompenzovat vysazováním stromů, mechem na stěnách nebo i průmyslovým čištěním vzduchu tak, jak už to dělá Island za pomoci atmosférických vysavačů.
Polsko	Jako jediná členská země EU se zatím nepřipojilo k závazku uhlíkové neutrality.

Uhlíkově neutrální olympiáda

Letošní letní olympijské hry v Tokiu budou mimořádné, co se ekologie týče. Na výrobu pěti tisíc medailí se použijí kovy z 80 tisíc tun recyklované elektroniky, včetně zhruba šesti milionů mobilních telefonů. Olympijská pochodeň, symbol her, vznikala částečně z hliníkového odpadu a poprvé v historii se bude zapalovat pomocí vodíku. Stupně vítězů jsou vyrobeny z plastového odpadu z domácností a z moří. Celou akci budou pohánět obnovitelné zdroje energie, sportoviště mají využívat dešťovou a odpadní vodu. Olympijská vesnice vyrostla pomocí udržitelně získaného dřeva, které se má po hrách využít na výstavbu laviček nebo veřejných budov. Sportovci budou spát na postelích z papírové lepenky, které jsou odolné, ale zároveň se dají po skončení her snadno recyklovat.

Výzkum, vývoj, inovace
Více než třetina rozpočtu unijního programu Horizont Evropa ve výši 100 miliard eur, který se mezi lety 2021 a 2027 zaměří na výzkum a inovace, bude směřovat do klimaticky přívětivých technologií.

Voda ze vzduchu

Učebnicovým příkladem projektu, který pomáhá v boji s klimatickými změnami, konkrétně s nedostatkem vody, je unikátní vzdušná pumpa. Jde o vodní kolektory, které jsou schopny sbírat vodu ze vzduchu, a to i v těch nejvyprahlejších oblastech. V současnosti se testují v Dubaji, Austrálii a Arizoně. Samotný panel ke svému fungování nepotřebuje žádný energetický vstup, potrubí ani speciální infrastrukturu. Hydropanel funguje na bázi hygroskopie, tedy procesu, kdy je vodní pára absorbována ze vzduchu pomocí hygroskopického materiálu a solární energie. Jeho výhodou je schopnost vázat na sebe jen molekuly vody, což znamená, že voda, která je díky následné kondenzaci vodní páry sbírána a ukládána do rezervoáru pod panelem, je stoprocentně čistá.

Změna způsobu zemědělského hospodaření
Cílem má být zelenější a zdravější zemědělství. Je součástí plánu EU na boj s klimatickými změnami (EU Green Deal). Počítá s výrazným snížením využívání pesticidů, hnojiv a antibiotik. Každý členský státu musí vytvořit národní akční strategii, která má být v souladu s cíli dohody.

Agrivoltaika – spojení solární energie se zemědělstvím

Celosvětovou poptávku po elektřině by v kombinaci s dobře vyřešenou otázku akumulace elektřiny mohla uspokojit solární energie, pokud by se pouhé jedno procento zemědělské půdy začalo využívat pro takzvané agrivoltaické systémy – tedy solární elektrárny speciálně upravené tak, aby dál umožnily využívat půdu pro pěstování rostlin. Poloprůsvitné či klasické fotovoltaické panely rozmístěné s většími rozestupy několik metrů nad zemí zabírají méně plochy, dosahují vyššího výkonu, a navíc přistiňují plodiny, které ohrožuje sucho. Úspěšně už je používají Němci.