Zvuky zachycené zevním uchem dopadají na bubínek, zvláštní membránu umístěnou na konci zvukovodu. K bubínku jsou připojeny tři vůbec nejmenší kůstky našeho těla s příznačnými jmény – kladívko, kovadlinka a třmínek, ty jsou navzájem propojeny a upevněny v dutině středního ucha. Jejich úkolem je spojit ušní bubínek s další membránou – oválným okénkem, to tvoří hranici vnitřního ucha. Zvuk tedy rozechvěje bubínek, kladívko, kovadlinku, třmínek a 20x zesílená tlaková vlna se přenese na oválné okénko. Konečná proměna zvukových vln na elektrické nervové signály se však odehrává teprve ve vysoce spletité struktuře ucha vnitřního, podobné hlemýždí ulitě. Tvoří je doslova bludiště kanálků a membranózních trubiček, vyplněných tekutinou a drobnými řasinkami, schopnými detekovat zvukové vibrace. Také je zde labyrint neboli vestibulární aparát, který je citlivý na změny polohy hlavy a pomáhá udržovat tělesnou rovnováhu.

Naše uši jsou úžasnými nástroji, které jsou schopny velice citlivě identifikovat a analyzovat nejrůznější zvukové signály, ale jsou také náchylné k různým postižením. Jednou z příčin snížené schopnosti vnímat zvuky může být uzávěr zvukovodu nadměrným množstvím mazu, uvolňovaným z mazových žláz. V tom případě se léčí proplachem, horší je, dojde-li k porušení membrány bubínku úrazem nebo středoušním zánětem. Bubínková blána se zajizví a může se snížit její citlivost. Pro udržování tlakové rovnováhy na obou stranách ušního bubínku je nezbytná Eustachova trubice, ale právě tento kanál umožňuje potencionální vstup nejrůznějších mikroorganizmů z úst do středoušní dutiny, ty pak mohou způsobit záněty a jizvení bubínku nebo trvalé poškození řetězu středouších kůstek. Je-li člověk vystaven delší dobu zvukovým hladinám příliš vysokým či intenzivním, ať již v zaměstnání, na diskotéce nebo díky sluchátkům walkmana na uších, dochází postupně v důsledku degenerace citlivých buněk s řasinkami v ušním hlemýždi k omezení sluchových schopností. Podobné změny s sebou přináší i starší věk.

S narozením je každému dán určitý a konečný počet sluchových buněk ve vnitřním uchu. S přibývajícím věkem sluchových buněk fyziologicky ubývá, jejich regenerace není možná a nové se nevytvářejí. Snižuje se také pružnost bubínku, sluchových kůstek a membránových okének, nejčastěji v důsledku poruchy prokrvení vnitřního ucha, vlivem různých cévních a metabolických chorob, toxinů a infekcí a hlavně působením hluku. Většina lidí počítá se zhoršením zraku někdy po padesátce, ale zapomíná na sluch. Sluchová ostrost klesá obvykle po 55. roce života. Nedoslýchavost bývá oboustranná, souměrná, probíhá rychleji u mužů než u žen – snad vzhledem k vyššímu riziku aterosklerózy, která zhoršuje prokrvení v oblasti vnitřního ucha. Osobo, neviděla jste tudy jít děti? zněla otázka ve známé pohádce. Pleju len, odpověděla žena, jakoby nerozuměla. V reálném životě, takto může vypadat komunikace s leckterým seniorem, který svou nedoslýchavost neřeší a jeho okolí mu neumí pomoci. Zpočátku obtíže nebývají veliké, postižený přestává slyšet zvuky o vysokých frekvencích – pípání budíku, zvonění telefonu, občas plně nerozumí tomu, co jiný říká, zvláště při okolním hluku, nebo mluví-li více lidí najednou. Opakovaně se ptá: Cože? Neslyším.

Stařecká nedoslýchavost

Presbyakuzii neboli stařeckou nedoslýchavost může doprovázet i další porucha tzv. tinitus neboli ušní šelest. Pacienti ho vnímají různě jako hučení, pískání, šumění, loupání, syčení …Někdy pouze v jednom, jindy v obou uších.Tento vjem může být až nesnesitelně silný, může být občasný, trvalý, někdy obtěžuje postiženého víc než nedoslýchavost nebo hluchota, může být také provázen závratí. Tinitus bývá častěji spojen s jinými nemocemi – vysokým tlakem, cukrovkou, anémií, degenerativními změnami krční páteře, viníkem může být toxické působení různých látek – drog, cytostatik, antibiotik, zánětlivá ušní onemocnění, porucha rovnováhy tekutin ve vnitřním uchu, neboli Menierova nemoc, otoskleróza (porucha převodu zvukových vln z převodního systému kůstek na oválné okénko v hlemýždi). Léčba tinitu souvisí s tím, zda je možné zjistit jeho příčinu. Jinak se podávají látky na rozšíření cév, vitaminy B, nootropika – zlepšují výživu mozkových buněk, léky stabilizující rovnovážné ústrojí, psychofarmaka. Často se však příčinu šelestu nepodaří odhalit, stav se dá pouze zlepšit. Krom léků se doporučují rehabilitační techniky, někdy i akupunktura. Tinitem trpěly osobnosti jako Bedřich Smetana, Ludwig van Beethoven či Vincenc van Gogh a mnoho lidí i dnes. Léčba nedoslýchavosti, zaviněná stárnutím sluchu, je složitá. Kvalitu sluchu ve stáří můžeme podpořit zdravou životosprávou, omezením pobytu v nadměrném hluku, léčbou vysokého krevního tlaku, hypercholesterolémie, udržováním dobré fyzické kondice.

Někdy je jediným řešením zesílit přicházející zvuky před jejich vstupem do ucha. Dávné naslouchací roury se toho snažily dosáhnout pomoci jakýchsi trychtýřů, které mechanicky soustřeďovaly zvukovou energii do zvukovodu. Moderní elektronické sluchové podpůrné pomůcky jsou nejen mnohem méně nápadné a obtěžující, ale především zesilují zvuk mnohem účinněji. Dříve se užívala pouze tradiční sluchadla analogová, která s pomocí mikrofonu mění akustické kmitání zvukových vln na elektrický signál. Dnes patří budoucnost digitálním sluchadlům, ty obsahují počítačový procesor, který je schopen provádět téměř 100 milionů operací za vteřinu – existují možnosti zeslabovat nepříjemné zvuky v prostředí – šumot větru, hluk strojů, zvuk motoru v kabině auta, nebo bezdrátově přenášet zvuk třeba z telefonu nebo televize rovnou do sluchadla a mnoho dalších způsobů vysoce zlepšujících komfort pacientů. Řada lidí se však za sluchadlo stydí a mnohé zajímá hlavně to, nebude-li vidět, než to, jak se sluchadlem budou slyšet. Zatímco za brýle se už nikdo nestydí, staly se módním doplňkem, sluchadlo mnoho lidí z těchto důvodů odmítá. Přitom jde o korekci smyslové vady. V celých dějinách bývá slepý litován, hluchý však spíše posmíván. Je to  těžko pochopitelné. Závěsná sluchadla jsou jako malý rohlíček za uchem, existují i nitroušní sluchadla, nebo vmontovatelná do nožičky brýlí…Sluchadlo je většinou lidí vnímáno jako definitivní potvrzení stáří a všeobecně je negativně přijímáno, říká MUDr. Olina Bendová ze Sluchového centra Praha. Je to ale mylný názor, v dnešní příliš hlučné a uspěchané době je na mezilidskou komunikaci kladen větší nárok a senioři, kteří nemají ostrý sluch do pozdního věku, jsou značně znevýhodněni. Nabídka na trhu je velká, jen někdy trvá výběr vhodného sluchadla déle. Často vyžaduje trpělivost ze strany pacienta i lékaře, který po určení typu sluchové vady, pomůže vybrat vhodné sluchadlo.U seniorů, kdy bývá přítomna i porucha zpracování zesílených zvuků v centrálním nervovém systému, je třeba vyzkoušet i několik typů sluchadel, a také dlouho trvá, než si člověk zvykne na nový poslech, ale významné zlepšení kvality života určitě stojí za to!

Kdy k lékaři?

Zdá se vám, že lidé nemluví dost zřetelně?
Je třeba, aby vám ostatní vícekrát zopakovali, co řekli?
Máte problém rozumět rozhovoru v hlučném prostředí, např.v restauraci, i když ostatní rozumí dobře? Je pro vás obtížné sledovat konverzaci ve skupině?
Ostatní si myslí, že máte příliš nahlas zapnuté rádio či televizi, ale vy byste jinak neslyšeli?

Jak mluvit s nedoslýchavým člověkem!

Křičet rozhodně nemá smysl. Postiženému to stejně nepomůže a naopak se při rozhovoru s vámi nebude cítit dobře a kvalita komunikace se ještě zhorší. Snažte se mluvit spíše pomalu, dobře artikulujte. K rozhovoru si vyberte tiché prostředí a nebojte se gestikulovat. Když si nejste jisti, zda vám dotyčný dobře rozuměl, raději se ho otevřeně zeptejte. Na symbolické rovině uši citlivě měří, jak vstřícně reagujeme na přání a prosby druhých, nakolik dokážeme trpělivě naslouchat. Zdraví našich uší zrcadlí, jak umíme vyslechnout názory, které odporují našim, jak dovedeme využít moudrost ostatních a vzít si poučení z jejich chyb.