“Našel jsem si více informací o Elpidě na webových stránkách a program Centra mě velmi zaujal”, vysvětluje Akiva, který nikdy před tím seniory neučil, přestože k nim má vřelý vztah. “Senioři jsou důležitou součástí naší společnosti, jsou naší pamětí, protože vykonali životní cestu již před námi,” říká a sebekriticky pokračuje: “My ale často nemáme trpělivost si je vyslechnout. Jsme sebestřední, naše společnost vyznává kult mládí a rychlosti. Jednoduše nemáme čas. Není divu, že jsou senioři přehlíženi, izolovaní a osamělí.” Akiva přirovnává staré lidi ke krásným knihám v antikvariátu, ve kterých se dá listovat a dozvědět se moudrosti, které se nedají “vygooglovat”, ani ani spustit ikonkou na lesklém displeji iPhonu.

Akiva Zasman pochází z malého města v Jižní Africe, jeho prarodiče byli litevští Židé, kteří utíkali před perzekucí. Trasy zaoceánských lodí plných emigrantů tehdy končily často vedle Kanady v další britské kolonii, Jižní Africe. Jeho děd založil v novém domově obchod, nejprve prodával stavební materiál, fazole, cukr, později pánskou módu. Rodiče Akivy již vystudovali lékařství a od začátku různým způsobem podporovali různé charitativní projekty. “Můj otec často chodil tehdy oblíbené stokilometrové pochody na podporu peněžitých sbírek určených na bohulibé účely,” vzpomíná Akiva a dodává: “Tak jsem se i já naučil nebýt lhostejný k potřebám lidí a komunity, ve které žiji. Jsme totiž všichni součástí křehkého ekosystému, který je založen na reciprocitě. Když pomáháme druhým, dostáváme pozitivní energii nazpět.” Kde hledat kořeny v Čechách ne tolik rozšířených dobrovolnických aktivit? V jazyce jihoafrických domorodců existuje jedno příznačné slovo: “ubuntu”, volně přeložitelné jako “Já jsem, díky Tobě. ” Slovo vyjadřující prazáklad humáního přístupu k ostatním.

Akiva Zasman vystudoval angličtinu a psychologii a po vzoru rodičů hned na škole projevil své “ubuntu”. Chodil pomáhat do rehabilitačního centra pro zraněné divoké ptáky, nebo se stal dobrovolným psychologickým poradcem v Centru pro pomoc zneužívané mládeže. Vědomí “ubuntu” jej ale neopouští ani ve středním věku, kdy se ocitá ve střední Evropě v Praze jako otec rodiny a učitel angličtiny. Je členem slavné Pražské židovské obce. Židovství vnímá více kulturně a historicky než religiózně. Do synagogy zavítá jen v době největších svátků. Každou neděli ale můžeme vidět, jak putuje za svým klientem do Hagiboru – domova sociální péče pro ty, co přežili šoa. Po tři hodiny se tu věnuje 96 letému panu Nowackému, kterého vyveze na vozíku do zahrady a věnuje mu svojí přítomnost.

A jak se Akivovi v Čechách líbí? Stále má trochu těžkosti z českou nedůvěřivostí. “Češi jsou vůči cizincům velmi uzavření, podezřívaví a skeptičtí,” popisuje Akiva svoje zkušenosti a dodává: “Jakmile prolomím tvrdší slupku, důvěra zdejších lidí je pevná a stálá.” Svoje “ubuntu” v Centru Elpida si chválí, vyučuje dvě hodiny týdně konverzaci pro pokročilé studenty, kteří dostávají jeho hodiny jako bonus zdarma ke svému pravidelnému kurzu angličtiny. “Studenti jsou vděční a motivovaní, stejně jako celý tým Centra,” popisuje Akiva, který už také vedl jeden úspěšný učitelký workshop pro zdejší lektory. Ve výchově nových lektorů hodlá nadále pomáhat a vidí v tom svůj největší přínost Elpidě. Nezapomíná na svůj oblíbený citát z pera T. W. Emersona: “Smyslem života není být šťastný, nýbrž být užitečný, čestný a soucitný. Dosáhnutím toho naplníme náš život.”