Co prozrazuje tento malý příběh, který se mohl odehrát kdysi dávno před naším letopočtem, nebo třeba před padesáti lety? Jaký význam měl bambus pro bolavá záda starého člověka, snad jej nechtěl zbytek rodiny popohnat do práce bambusovou „rákoskou“? Ale ne, jakékoliv nevhodné chování nepřipouštěla konfuciánská úcta ke stáří, i když ke kontaktu bambusu s tělem nemocného člověka opravdu došlo. Rodina totiž hodlala použít na bolavá záda nemocného dědečka metodu baňkování, pro kterou se v Číně dodnes používají bambusové baňky, nařezané z dřevnatých stébel bambusů. Bambusové stéblo je uvnitř rozděleno mnoha dřevnatými membránami, takže při pozorném seříznutí stébla poblíž membrán můžeme získat mnoho malých, kelímkům podobných nádobek, které se mohou používat pro pití nápojů, či třeba pro baňkování.

Baňkování je starobylá léčebná metoda, rozšířená snad po všech kontinentech. Baňky se od nepaměti užívaly v Africe, tam byly vyrobeny z rohů kopytníků, rozšířené byly u Indiánů a také v Asii, zejména ve své bambusové podobě. Znalost baňkování nebyla pouze výsadou starověkých léčitelů, byla to jednoduchá metoda domácí samoléčby, která se vyzkoušela jako první, než se běželo pro lékaře, léčitele či šamana. V Evropě se baňkování cenilo a drželo i mezi lékaři do 19. století. Je dochováno, že v jeho první polovině se baňkující lékaři posmívali těm, kteří začínali pro léčbu užívat různých chemických látek, zatímco ve druhé polovině století tomu již bylo naopak. Farmakoterapie a pohled na lidský organizmus jako na chemickou továrnu zvítězily a baňky byly zasunuty někam do šuplíku s označením „nevědecké“. V jiných regionech baňkování naštěstí přežilo a dnes se oklikou odtud dostává opět i k nám.

Podle tradiční čínské medicíny baňky znovuobnovují koloběh vitální energie v organizmu, brání její stagnaci, čistí krev a odstraňují z ní jedovatosti. Jak ale vysvětlit jejich účinek jazykem srozumitelnějším dnešnímu čtenáři?

Princip baňkování spočívá ve vytvoření vakua, které přisaje baňku na kůži. Vakuum se obvykle vytvoří zahřátím vzduchu uvnitř baňky, dnes se pro tyto účely používá zapálený smotek vaty, namočený v lihu, který se na zlomek vteřiny pinzetou strčí do baňky, pak rychle vytáhne a baňka se položí na postiženou oblast těla. Toto je jediný lehce adrenalinový okamžik procedury, zbytek je již obvykle pohodovým zážitkem. Pro slabší povahy a pro běžné domácí použití se dnes vyrábí plastové baňky s vakuovací pistolkou, která se nasune na baňku a vysaje z ní vzduch bez použití ohně. Tyto baňky jsou vhodné zejména pro laické použití a pro děti. Profesionálové mají v oblibě skleněné baňky různých průměrů.

Baňka, přiložená na kůži vcucne do sebe tkáň kůže, podkoží a přilehlé svaloviny. V místě, na které je přiložená, aktivizuje nervová zakončení, zlepšuje tkáňovou výměnu tím, že urychluje oběh krve i mízy a tím zlepšuje okysličení a zásobování tkání živinami. Urychlením mízního (lymfatického) oběhu zlepšuje odstranění toxinů z ošetřeného místa. Podrážděním nervových zakončení, zejména na speciálních místech těla, známých jako akupunkturní body, spouští baňkování různé reflexní reakce, které pak probíhají i mimo ošetřovanou tkáň. Tak lze třeba baňkováním bodů a oblastí na zádech úspěšně léčit bolesti žaludku či žlučníku, zlepšovat funkci jater, pomáhat u astmatu či alergií. Ale nejraději baňky v ordinacích čínské medicíny používáme pro bolestivé stavy – bolesti zad, kloubní bolesti, ústřely plotýnek. U těchto stavů se často používá takzvaná dynamická baňka, kdy se postižená část těla, zejména záda, namaže olejem, přiloží se baňka, se kterou se pak pohybuje sem a tam. Baňka klouže po naolejované kůži, aniž by se odlepila od těla. Je to taková obrácená masáž – při masáži se užívá většího či menšího tlaku, zatímco při baňkování jde o léčebný tah, vyvolaný podtlakem v baňce. Tento léčivý tah či podtlak je vhodný zejména tam, kde se bojíme na postižené místo zatlačit, protože by zkrátka bolelo ještě více, což se děje velmi často, jak jistě potvrdí každý člověk, který kdy pocítil bolest.

Při správném baňkování se pod kůži vytvoří menší modřinka. Říká se, že její vstřebávání přispívá k léčebnému procesu stimulací ošetřeného místa, a proto léčebný proces po baňkování přetrvává ještě několik dnů. Pozor je potřeba dávat u stavů zvýšené krvácivosti či při užívání některých léků na „ředění krve“. V tomto případě se provádí velmi jemné baňkování, které po sobě nezanechává modřiny.

Po období nezaslouženého odpočinku se baňkování dnes opět hlásí k životu. Rostě počet terapeutů, kteří používají tuto lety ověřenou a bezpečnou metodu zejména pro léčbu bolestivých stavů. A je potěšitelné, že je vidět více a více lidí, kteří zejména v letních měsících ukazují světu své šíje či ramena s okrouhlými hojícími se modřinkami pod kůží, jakoby je objala chobotnice. Tito lidé vědí, že ke zdraví a stavu bez bolestí se lze dobrat i jinak, než chemickou cestou.