Dva měsíce jsem téměř nevycházel ven. Snad jen když zazvonil pošťák. Zákonitě se to na mě podepsalo. Scházelo mi sluníčko, byl jsem pobledlý. Neměl jsem dobrou náladu, protože jak se radovat, když píšete takovéto šílené téma. Bolela mě záda, neměl jsem pohyb a životospráva? Ta nebyla žádná. V žilách mi kolovalo spíše kafe než krev. A nakonec „přišel“ zánět očních spojivek, který „odcházel“ velmi pomalu.

Jenže znáte to: když se trochu otřepete, přestane vás tělo bolet. Zase se bezhlavě pustíte do toho samého. Naštěstí má moje práce smysl. Aspoň si to myslím. Jsem napůl novinář a napůl spisovatel. Do novin píšu od svých studentských let. Profesionální novinařinu jsem začal dělat v roce 1991, tedy krátce po revoluci. Věnuji se hlavně takzvané investigativní novinařině, což je podobná práce, jakou dělají policisté, když vyšetřují nějaký zločin. Jen s tím rozdílem, že oni předávají výsledky své práce státnímu zástupci a ten pak soudu, zatímco my závěry svého pátrání zveřejňujeme. Dnes mi je 48 let, ale po napsání každé knihy se cítím na víc.

Boss Babiš je reportážní kniha. Shrnuje, v čem je tento člověk nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají.

V novinařině jsem se dozvěděl spoustu věcí, zažil netušené a viděl nevídané. Ale hlavně mi ta práce dala velký přehled o lidech a společnosti, v níž žijeme. Napsal jsem už jedenáct knih. A některé se staly dokonce námětem pro scénáře tří celovečerních filmů. Jeden se jmenoval Příběh kmotra, druhý dvoudílný film nesl název Gangster KA.

Moje dvanáctá kniha je tedy o Andreji Babišovi, miliardáři, oligarchovi a nyní i politikovi. Tento muž je pozoruhodnou postavou našich moderních dějin. Ale jak to tak bývá, ne všichni úspěšní jsou automaticky bezúhonní a mravní.

Boss Babiš je reportážní kniha. Shrnuje, v čem je tento člověk nebezpečný, jak zbohatl, s kým se zapletl a co všechno ještě tají. Je to příběh, který píšu ze svého novinářského úhlu. Je to můj pohled na něj, a také na zákulisí novinařiny, byznysu a politiky. A teď si vezmu na pomoc jednoho ze svých čtenářů, který v říjnu 2017 napsal na sociální síť Twitter několik postřehů, proč by bylo dobré si mou knihu přečíst. Ten pán se jmenuje Jiří Vejražka a sdělil toto:

„Knihu jsem už přečetl. Je zajímavá a určitě ji doporučuji. Samozřejmě v ní jde o Babiše. Ale kniha neukazuje jen jeho. Je především impozantní ukázkou toho, co konkrétně znamená investigativní novinařina. Dále kniha vykresluje, jak se takový oligarcha rodí a jak se na tom podíleli sami politici. To je užitečné znát. Příběh nás seznamuje i s tím, jak vypadají vazby mezi byznysmeny a politiky. A nepřímo říká i to, jak je důležité střídat ve vládě politiky, aby se tyto vazby zpřetrhávaly. Z knihy cítím, jakým problémem je, když lidé netrvají důsledněji na etických principech. Přivírání očí umožňuje zrod oligarchy.“

Asi bych to neřekl líp. Proto už jen dodávám, že tahle kniha vznikala v jistých bolestech a s nasazením zdraví, o to víc je podle mého soudu syrovější a přiléhavá, protože Boss Babiš je vlastně o nemocech mocných.

Přeji vám vše dobré. A když se do knihy začtete, doporučuji ji nečíst na jeden zátah, ale pěkně postupně a se zdravotními přestávkami. Politika totiž není žádná procházka růžovým sadem.

Ukázka z knihy:

Na Babiše je zjevně možné nahlížet jako na jakousi rozdvojenou osobnost. Když svítí světla kamer, je milý a zábavný. Ale když spadne opona, je to úplně jiný člověk. Známe ho jako usměvavého rozdavače koblih, s nímž se rádi fotí lidé na různých akcích. Vidíme ho jako neúnavného bojovníka proti korupci a podvodům, který by pozavíral všechny, kdo tu „kradnú“. A také tu máme jím namalovaný obraz – úspěšného podnikatele, který začínal jako chudý podavač míčků na tenisu, aby se z něj později stal vynalézavý a poctivý prodejce hnojiv a biopaliv. Jenže to je jen jedna, nablýskaná a marketingová, část jeho portrétu. Od chvíle, co se zabydlel v politice, neustále vymýšlí marketingové kampaně, které mají lidi přesvědčit, že to myslí dobře. Chce, aby lidé uvěřili jeho pravdě, jeho byznysu, jeho vidění světa, jeho pocitům a emocím.

Babiš na to má. Platí si odborníky na „píár“, na marketing, na kampaně. Zaplatí si všechno a koupí si cokoli, co chce. Koupil si i noviny a novináře, z nichž někteří mu v přetírání reality narůžovo pomáhali. Podstatné ale je sledovat, jaký je Andrej Babiš, když spadne opona a zhasnou světla kamer a odejdou všechna ta „píár líčidla“.

Jaroslav Kmenta: Boss Babiš
JKM, 2017, 352 stran