Zdeněk Neubauer, Praha 1984–1986. Organizátor filozofických přednášek pro okruh lidí z Charty 77.

Jedním z nejzajímavějších útvarů československé komunistické politické policie – StB – byla Správa sledování. Její zárodek v počtu 14 mužů vznikl krátce po komunistickém puči, dne 1. března 1948. Stejně jako řada dalších bezpečnostních složek prošel tento útvar bouřlivým organizačním i personálním vývojem. V osmdesátých letech měl vlastní práci v terénu na starost 3. odbor Správy sledování. Jeho příslušníci realizovali sledování tzv. nepřátelských osob, zejména osob z řad disentu, církve, signatářů Charty 77 a členů ostatních „nepřátelských“ organizací. Odborů bylo celkem pět. V roce 1989 působila Správa sledování Sboru národní bezpečnosti v síle 795 příslušníků Státní bezpečnosti. Před svým zrušením byla schopna sledovat 523 československých i jiných státních příslušníků (některé opakovaně), ale také celou řadu dalších statických objektů včetně dvanácti zastupitelských úřadů.

Milan Kundera

Fotografická technika se rovněž vyvíjela. V září 1949 začínali příslušníci – sledovači – s jediným fotoaparátem, který v akcích neuměli příliš využít. V padesátých letech 20. století se situace postupně zlepšovala – kromě fotoaparátů domácí výroby zn. Mikroma pro tajné fotografování, ukrytých v aktovkách a váčcích na tabák, měli k dispozici několik „otevřených“ fotopřístrojů typu Leica. Téměř každá pracovní skupina tak mohla provádět fotodokumentaci.

Fotoaparát Robot

Později do výbavy přibyl i německý Robot s negativem o velikosti jen 24 x 24 mm a kamera KGB Krasnogorsk, která je jeho zmenšenou kopií. Měla výborný objektiv předem zaostřený od dvou metrů do nekonečna. Robot, vyvinutý ve 30. letech, měl výměnné objektivy. Používal se na olympijských hrách v Berlíně. Samočinné natočení umožnilo udělat až 18 záběrů. Oba byly čistě mechanické aparáty. V osmdesátých letech sledovači používali také Nikon a Praktiku. Vzácně v archivech najdeme poloviční formáty z ruské Čajky nebo Olympus Pen.

Zdeněk Neubauer. Praha 1984–1986.

V příslušném archivním fondu Archivu bezpečnostních složek zůstaly v přílohách 7693 zachovaných svazků mimo jiné tisíce až desetitisíce fotografií a negativů získaných v řadě dalších akcí. Rozsáhlý archiv je důkazem praktik totalitního režimu a bizarní dokumentací života sledovaných osob, z širšího hlediska se ale jedná i o nechtěný portrét doby, zachycení normalizačního všedního dne a dobové atmosféry míst, zejména Prahy. Jan H. Vitvar v předmluvě Praha objektivem tajné policie charakter snímků popisuje takto: „Vidíme Prahu plnou lešení a oprýskaných fasád, dvoutaktních automobilů, město bez turistů, stánků, restauračních předzahrádek a reklam, město šedé, temné, s prázdnými ulicemi, na první pohled mrtvé. Lidé procházející se Prahou, které fotoaparáty během sledování jiných osob náhodně zachytily, mají vesměs obličeje stažené do sebe, jsou zamračení, jakoby vystrašení. Jestliže v současné společnosti roste sentiment po Husákově „knedlíkovém socialismu“, pak toto je pohled na úplně jiné Československo, než jak nám ho předkládají normalizační seriály a popové písně líčící tehdejší dny jako dobu, kdy se žilo nonstop.“

Milan Kundera

Za českými intelektuály jezdili jejich slavní kolegové ze zahraničí. Například Philip Roth navštívil Ivana Klímu v 70. letech. Zajímavá je také Podzemní univerzita organizovaná filozofy z Oxfordu. Sledovaná v Praze byla i organizátorka styků se západními akademiky a intelektuály Barbara Day. Z domácích „třídních nepřátel“ to byly desítky dalších spisovatelů, umělců a filozofů. Dochované fotografie z archivu Správy sledování originálním způsobem interpretuje historik a fotograf Vladimír Bosák. Vidí v nich umělecká díla, která zasazuje do kontextu dějin světové fotografie a tzv. street photography. Srovnává snímky se zvučnými jmény světových fotografů jako Walker Evans, Robert Frank nebo Garry Winogrand. Možné pole interpretace bohatého archivu je velmi široké.