Glaukom popisuje stav oka, jehož zornice má nazelenalý odraz mořské vody. Řekové tímto termínem označovali charakteristický vzhled zornice, který je běžný pro odlišení dalších patologických stavů oka, například šedého zákalu. Všechny typy glaukomu způsobují charakteristické poškození zrakového nervu spojené s úbytkem zorného pole a ztrátou zraku. Glaukom je jednou z vedoucích příčin slepoty i ve vyspělých zemích a postihuje v současnosti přibližně 67 milionů lidí v celosvětovém měřítku, z toho 6,7 milionů je postiženo oboustrannou slepotou.

Současná definice glaukomu s otevřeným úhlem popisuje toto onemocnění jako chronickou progresivní nevratnou neuropatii zrakového nervu. Jedná se o onemocnění multifaktoriální, jeho prevenci zatím neznáme a můžeme pouze popsat rizikové faktory, které mohou vést k poškození zrakového nervu. U glaukomu s otevřeným úhlem je rizikovým faktorem rodinný výskyt glaukomu, vyšší věk, etnické faktory, např. častější výskyt u afroameričanů, a krátkozrakost. Za nejvýznamnější rizikový faktor je však považován vyšší nitrooční tlak. Normální hodnoty nitroočního tlaku se pohybují mezi 10 až 21 mmHg. Vysoký nitrooční tlak snižuje průtok krve zrakovým nervem a blokuje takzvaný axoplasmatický tok důležitý pro normální funkci nervových buněk zrakového nervu.
Glaukomy lze dělit na primární, u kterých je podstata onemocnění neznámá, a sekundární, které vznikají na základě jiného očního nebo systémového onemocnění. Sekundární glaukom se projevuje zvýšením nitroočního tlaku například v důsledku úrazu oka, při zánětu duhovky, u pokročilého stupně diabetických očních změn nebo při  celkovém a místním užívání  léků zvaných kortikosteroidy. Další skupinu tvoří glaukomy dětského věku, které jsou většinou spojeny s abnormálním vývojem oka a vrozenými vývojovými vadami oka. Primární a sekundární glaukomy lze dále dělit na glaukom s otevřeným komorovým úhlem a uzavřeným komorovým úhlem. Komorový úhel je prostor v přední komoře oční mezi rohovkou a kořenem duhovky a je místem odtoku nitrooční tekutiny. Primární glaukom s otevřeným úhlem je nejčastějším typem glaukomu, obtížným pro stanovení diagnózy, protože dlouho probíhá bez příznaků. Jeho výskyt se v populaci zvyšuje s věkem, je obvykle oboustranný a způsobuje typické změny zrakového nervu a zorného pole. Vyšší nitrooční tlak automaticky neznamená zelený zákal.
Primární glaukom s otevřeným úhlem je nutné cíleně vyhledávat zejména pomocí měření nitroočního tlaku a zjišťování přítomnosti dalších rizikových faktorů. Například předpis brýlí na čtení u pacienta středního věku, který za tímto účelem poprvé v životě navštíví očního lékaře, je vhodnou příležitostí pro změření nitroočního tlaku a zjištění rizikových faktorů pro glaukom.

Diagnostika glaukomu je založena na změření nitroočního tlaku, vyšetření zrakových funkcí, na anamnestickém zjištění rizikových faktorů, na vyšetření předního segmentu oka a posouzení komorového úhlu (gonioskopie). Dalším důležitým vyšetřením je oftalmoskopické nebo biomikroskopické vyšetření očního pozadí se zaměřením na zrakový nerv a vyšetření zorného pole (perimetrie) pro zjištění eventuální přítomnosti glaukomových výpadků zorného pole, které jsou příznakem již pokročilého onemocnění. V současnosti máme rovněž k dispozici zobrazovací metody, které objektivně zobrazí případné glaukomové změny zrakového nervu a vrstvy nervových vláken sítnice. Jsou to: optická koherenční tomografie (OCT),* laserová polarimetrie vrstvy nervových vláken sítnice (GDx) a Heidelberský sítnicový tomograf (HRT). Tyto dnes již standardně používané metody nejsou zatím hrazeny zdravotními pojišťovnami.

Léčba glaukomu je stále zaměřena především na snížení hodnot nitroočního tlaku, aby nedocházelo k progresi glaukomových změn zrakového nervu a zorného pole. V konzervativní léčbě glaukomu se používají léky ve formě očních kapek snižující tvorbu nitrooční tekutiny nebo zvyšující její odtok. Další skupinou léků jsou látky působící osmoticky na snížení nitroočního tlaku. Pokud je konzervativní léčba nedostatečná, provádí se léčba laserová. Tento typ léčby provádíme u pacientů ambulantně za použití různých typů laserů a laserových zákroků podle typů glaukomu. Chirurgická léčba glaukomu je nutná tehdy, když se ani při maximální léčbě nedaří nitrooční tlak snížit na takové hodnoty, při kterých nepokračují glaukomové změny. Indikace konkrétního chirurgického výkonu záleží na typu glaukomu a nevede k jeho vyléčení narozdíl například od operace šedého zákalu. Závěrem je nutné zdůraznit, že ztráta zraku způsobená glaukomovým onemocněním je nevratná, a proto včasný záchyt a správná léčba může zabránit rozvoji závažného glaukomového poškození zrakových funkcí.

Webové odkazy: www.glaukom.cz