Foto © Shutterstock

Překonat překážky v hlavě je těžší než zdolat velehory

Není to snadné a nejde to hned. Že to nedokážete? Nemusíte být na to sami. Skvělé je, když potkáte „šerpu“, který vás „vezme do náruče“ a projde těžký úsek života s vámi. Nasměruje vás a dodá sílu na další cestu.

Takovým pomyslným průvodcem je například terapeut Martin Vojvoda, se kterým jsem si povídala o jeho cestě k psychoterapii a o tom, jak odbourat vlastní blok v hlavě a zbavit se různých závislostí. „S psychoterapií jsem začal kvůli vlastním obtížím v rodině, což bylo někdy v době, kdy došlo k úmrtí mého bratra,“ říká. Zmiňuje, že to pro něj nebyla vůbec lehká doba, a proto dal na doporučení svého kamaráda a vyhledal psychoterapeuta. „Tehdá jsem se potkal s Janem Jílkem, jehož doménou bylo léčení závislostí.“ S jeho pomocí pak začínal postupně nahlížet jinak na svůj život, na rodinu, a tak se dostal k prvnímu psychoterapeutickému výcviku, díky němuž se rozhodl vystudovat Pražskou psychoterapeutickou fakultu při Pražské vysoké škole psychosociálních studií.

Nyní se Martin Vojvoda zabývá psychoterapií, zejména závislostmi a vztahovou terapií. Mnoho klientů prý přichází a tvrdí: „Já jsem závislák, protože to mám v genech.“ Tohle je ale závislý přístup k životu, zní to jako výmluva a bez změny myšlení se to nedá změnit. Jak tedy na to? Jan Jílek o tom napsal knihu Ze závislosti do nezávislosti, kde popisuje cestu k odpovědnějšímu životu. Je třeba si uvědomit, že závislí lidé jsou uzavření, nemají odvahu ani důvěru. Stydí se. Trvá dlouho, než se začnou otevírat, než se uvolní a přestanou se bát. Motivace ke změně musí vyjít z nich. Jen oni se musejí rozhodnout, že chtějí nepít, chtějí nefetovat a chtějí žít odpovědný život.

Abstinence je způsob, jak se dostat k dobrému životu, ale není to ještě stoprocentní záruka.

Výborné jsou terapeutické skupiny.„K důležitým věcem se dostanete tím, že s lidmi vedete rozhovory, setkáváte se, potkáváte se na různých seminářích, vzdělávacích kurzech, výcvicích. To mi dalo do života nejvíc,“ dodává. „Lidé přijdou a poslouchají příběhy druhých, které jsou i drsné. V našich skupinách je to tak, že jsou klienti k sobě přímí, když reagují jeden na druhého. To je doména skupin, které se zabývají problémy se závislostmi. Terapeut je přítomen, aby včas rozpoznal, co se tam děje, a zastavil nežádoucí chování,“ vysvětluje terapeut.

Lidé ve skupině nejsou přátelé ani páry. Jde o unikátní vztah. Blízké vztahy mezi klienty vznikají, ale jsou jasně vymezené. Nedoporučuje se, aby spolu obchodovali, aby se spolu ubytovávali, aby se zaměstnávali. Pravidla a jejich dodržování jsou pro závislé klienty důležité, zmiňují se s příchodem každého nového klienta. „Víte, u nás ve skupinách nejde o úplné kamarádství, ale vznikají dost důvěrné vztahy. Chceme, aby se všichni cítili v bezpečí. V přátelství nebo kamarádství se hranice snadno překračují. Hrozí to, že jeden druhého přemluví.“

Jednoduchý příklad je: „Hele, dneska jdeme na pivo. – Já nemůžu, máme doma s manželkou nějaké starosti. – Nech toho, ty naděláš, nejsi dost chlap, jen pojď aspoň na jedno.“ A najednou ten dotyčný odchází, opouští své povinnosti. Jeden z důležitých momentů, které se na terapiích naučí, je odmítání. Jde o to vyloženě a cíleně odmítat alkohol či jinou drogu.

Neumíte prosadit svůj názor? Neumíte argumentovat, neumíte si říct o víc peněz u šéfa a necháte na sobě dříví štípat? To se ale nedá vydržet dlouho. I s tímto vám může terapeutická skupina pomoct.

Ve společnosti je zažitá představa, že když už lidé skončí s drogou a začnou abstinovat, tak tím jejich problémy končí. To je ale velký omyl. Aby závislí lidé mohli žít plnohodnotně, svobodně, zodpovědně a nezávisle, k tomu vede ještě dlouhá cesta. „V našem centru pod žižkovskou věží nahlížíme na vystoupení ze závislostí trochu komplexněji. Závislost látková je jen jeden dílek celé skládačky. Proto se zabýváme následnou péčí o lidi, kteří prošli odvykací kúrou a naučili se abstinovat.“

Abstinence je způsob, jak se dostat k dobrému životu, ale není to ještě stoprocentní záruka. Při terapiích ve skupinách se pak probírají vztahy, a terapeuti se tak často setkávají s velkou úzkostí, někdy i s depresemi. „Pracujeme s klienty na tom, aby se postupem času zbavovali léků a aby se ve společnosti naučili žít takovým způsobem, který bude pro ně naplňující, aby našli svoje hodnoty a také by měli najít svoje hranice ve vztazích.“ V devadesáti procentech se podle Vojvody ukazuje, že klienti, kteří změní přístup, prostředí nebo i práci, začnou jinak vnímat svůj život, lepší se.

A co taková závislost na práci? „I takové případy máme. Příkladem jsou lidé, kteří si v práci nechají nakládat víc a víc práce. Přijde jim to normální, dodává jim to sebevědomí. Přijde jim, že všechno zvládnou, že jsou výkonní a výkon společnost hodnotí kladně. Tito lidé najednou zjistí, že nemají svůj soukromý život, nemají čas na svoje děti, na příbuzné, na přátele a vlastně si ani neřeknou o zvýšení peněz. Začne jim být v té práci nedobře a změní ji. Za nějaký čas se to ale ukáže znova. Tohle jsou naučené způsoby chování. My na ně nevidíme, ale terapeutická skupina vám je osvětlí. Ve skupině se naučí argumentovat, vést rozhovor. Trénujeme to.“

Chodí k vám i staří lidé, zní poslední otázka na Martina Vojvodu. „Ano, většinou tak do šedesáti let. Poté už je to méně časté, ale najdou se. Já je mám rád, jsou skvělí. Jsou již životem pevně ukotvení, ledacos zažili a pochopí hned, že všechno je v životě trochu jinak. Bývají pro skupinu velkým přínosem.“

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.

obálka

Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777. Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
DMS ELPIDA 30
DMS ELPIDA 60
DMS ELPIDA 90

Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:
DMS TRV ELPIDA 30
DMS TRV ELPIDA 60
DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké.