Pocházel z rodiny lékaře a spisovatelky publikující pod jménem Speranza. Rodný Dublin, kde studoval klasickou filologii, opustil ve dvaceti letech (v roce 1874), aby studia dokončil v Anglii na Oxfordu.

Tehdy na sebe začíná upozorňovat sentimentálně laděnými homosexuálními verši a záhy získá pověst protiviktoriánského rebela. Ač urostlý a silný, jeho chování vykazuje jisté známky zženštilosti. Ležérní košile, kalhoty sahající pod kolena, na krku křilavě zelená vázanka, v ruce ledabyle přidržovaná slunečnice nebo lilie…, něco nepřijatelného v době, kdy samotné umění bylo považováno div ne za nemravnost. Jeho hry hýřící sarkasmem, stejně jako jím mnohdy až arogantně prezentované názory, vyvolávaly pobouření. On se tím bavil. Výroky druhu… „jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu,“ si nijak neprospíval. Neustále provokoval pokryteckou prudérní společnost, aniž by si uvědomoval, že systém, který tak vytrvale napadá, je dost silný na to, aby ho zničil.

V roce 1884 se oženil s Constance Lloyd, dívkou s dobrým finančním zázemím. Manželství s ní mu umožňovalo život v relativním  luxusu. Vzorný otec dvou synů, Cyrila a Vyvyana, žil navenek  spokojeným rodinným životem, dávno si už jistý svou pravou sexuální orientací. A v tom ohledu si nestřídmě užíval.

Roku 1891 mu osud  přivedl do cesty Alfreda Douglase. O šestnáct let mladšího muže, potomka aristokratického skotského rodu, představuje své ženě jako dobrého přítele. Pravda je taková, že spolu žijí intimně a prožívají bouřlivý vztah.

Téhož roku vychází umělci jediný román, Obraz Doriana Greye. Kniha plná marnosti, pesimismu, narcisismu. Kritika dekadentní dílo odsoudila jako nemorální, m.j. pro jeho homosexuální obsah. Stejně tak dopadá drama Salomé, výstředně pojatý biblický příběh, který napsal  Wilde v Paříži. V Londýně hru okamžitě zakazují, autor si na protest připevní do klopy kabátu zelený karafiát, poznávací znamení francouzských homosexuálů. Přitom jiné hry, Vějíř lady Windermerové, Bezvýznamná žena, Ideální manžel či Jak je důležité míti Filipa, mu vynášejí potlesk, uznání i zisk. Jeho kariéra je na vzestupu, ale Wilde propadlý láskce k Alfredovi, jako by vyzýval společnost na souboj. Vyznává se mu před celým světem verši.

„Můj jediný, tvá útlá a nádherná duše se vznáší kdesi mezi vášní a poezií, jsi tou nejvyšší, božskou touhou, jsi vznešenost a krása sama.“ Přátelé se o něj začínají bát.

V roce 1895 dojde trpělivost Afredovu otci, markýzi z Queensberry. Odmítá se smířit s homosexualitou syna. Wildea veřejně urazí, ten aristokrata zažaluje pro urážku na cti. Na konci sledovaného procesu je dramatik odsouzen pro zločin smilstva ke dvěma letům nucených prací. O žaláři v Readingu, kde se stává obětí krutosti dvou dozorců, píše jako o jámě hanby. Později vycházejí zápisky a úvahy nazvané De Profundis (Z hlubin).

Vězení opouští finančně zruinovaný, s podlomeným zdravím. Potuluje se po Evropě, podporován přáteli. Alfréd zůstává po jeho boku, ale jejich vztah je citelně poznamenaný prožitým utrpením.

„Ztratil jsem onu sžíravou touhu být neustále v jeho blízkosti…“ svěřuje se Oscar Wilde. Umírá v listopadu roku 1900 v Paříži. Výdaje na pohřeb zaplatil Alfred Douglas.