EU: Rozcestí, anebo konečná?

Evropská unie má problém. Rozrostla se natolik, že spojuje nespojitelné a není schopna mluvit jedním hlasem. Testem každého systému jsou krize, které odhalí jeho slabiny a nedostatky a také napovědí, zda je možné systém opravit, nebo to vzhledem k neúměrným nákladům nemá cenu. Nyní je EU testována především krizí migrační a finanční. V obou případech vykazuje absenci solidarity.

V případě Řecka se EU, vedená Německem, vyznamenala pomocí otevřeně vražednou, která zametla s Řeky v zájmu věřitelů-spekulantů. Tím, že nepomohla vytunelovaným Řekům, dala EU najevo, že je zde pro banky, nikoli pro lidi. U migrační krize se pak ukázalo, že není možný konsenzus mezi zeměmi, které jsou cílem migrantů a migranty vítají na straně jedné, a mezi zeměmi do kterých migranti nechtějí a které nechtějí migranty na straně druhé. Pokusy Bruselu řešit věc silou způsobují, že košile národních států jsou Evropanům bližší, nežli bruselský kabát.

EU zkrátka tvoří země, které neřeší stejné problémy, a proto ani nemají stejné zájmy. Navíc chladne vztah Evropanů k EU. U nás je například s členstvím v EU spokojena pouze čtvrtina občanů. Tuto situaci už vnímá i Evropská komise, jejíž předseda Juncker se nechal slyšet, že v Bruselu nejsou slepí a vědí, že to komise přehnala s byrokracií a příliš lidem mluví do života… Rozpadne-li se tedy EU, není sice jasné, co se stane, ale je jisté, že Bruselu lidem líto nebude. Konec konců to, na čem záleží, je Evropa, nikoli Evropská unie.

Amerika podle Trumpa

Tak dlouho se politici a mainstreamoví komentátoři pozastavovali, pohoršovali a bavili na účet okázale politicky nekorektního Donalda Trumpa, až tento k jejich nelíčenému zděšení získal hlasy k republikánské nominaci a pomalu míří do Bílého domu. A vysvětlení? Podle Patrika Buchanana, konzervativního politika, spisovatele a komentátora, není Donald Trump pouze kandidátem na prezidentství. Je poslem americké střední třídy a zpráva, kterou podle Buchanana přináší establishmentu, zní: Chceme se zbavit vašich postojů a chceme se zbavit vás.

Trumpovo heslo Udělejme Ameriku opět skvělou, rezonuje mezi voliči, podle kterých to jde s Amerikou z kopce. Pat Buchanan soudí, že pokračovat v současné americké politice ve věcech obchodu, imigrace a vojenských intervencí znamená skončit na smetišti dějin a varuje republikánské elity „izolované washingtonským městským okruhem od zbytku Ameriky a světa“, že zbavit se Trumpa neřeší problémy, o kterých Trump mluví.

Bude-li Trump zvolen prezidentem, neznamená to ještě, že také učiní Ameriku opět skvělou. Jak vypadá rozdíl mezi kampaní a realitou, předvedl naposledy Obama. Zpravodajství z prezidentských voleb za velkou louží je pokaždé objevováním Ameriky: Úplně nakonec se ukáže, že na to, aby Ameriku změnil, je každý prezident krátký. S Trumpem to nebude jiné. Konec konců on sám se už nyní pozastavuje nad tím, jak se jeho výroky berou vážně. Na některá jeho slova zřejmě nakonec dojde, jen nikdo, včetně Trumpa, neví na která.

Leicestr: 5000:1

To, co se letos stalo v Premier League, považované za nejtěžší fotbalovou soutěž na světě, je naprostou senzací. Vítězem nad mnohem slavnějšími a hlavně mnohem bohatšími kluby z Londýna, Manchesteru či Liverpoolu se stal naprostý outsider, Leicester City, na jehož vítězství byl v Británii loni v srpnu kurz 5000 : 1. Na začátku pohádkového příběhu byli neznámí či průměrně vyhlížející hráči a neúspěšný italský trenér, čerstvě vyhozený z řecké reprezentace.

Vznikla ovšem parta výborně se bavící fotbalem, která přidávala jedno nečekané vítězství za druhým. Zaskočeni tím, jak se jim daří, hráli lišky, jak se přezdívá hráčům z Leicestru, jako o život. Až se nakonec všichni favorité seřadili v tabulce pod nimi. Lišky se těší obrovským sympatiím, neboť jsou živým důkazem, že i dnes se dějí zázraky. Je-li úspěch možný, i když tomu nic nenasvědčuje, přestává platit, že nemá cenu se snažit.

Příběh Leicestru není pouze o fotbale či o sportu. Je to především příběh o naději. Ještě včera se mohlo zdát, že žijeme dobu, kdy je vše předem rozhodnuto těmi nemocnějšími a nejbohatšími a kdo mezi ně nepatří, nic nezmůže. Mohli jsme si připadat bezmocní vůči korporacím, vládám, oligarchům, bankám, armádám, podvodníkům, teroristům… Statisticky vypadalo nepravděpodobně, že by se svět mohl stát svobodným, spravedlivým a bezpečným místem pro život. Nyní je vše jinak. Díky liškám z Leicesteru víme, že je-li šance 5000 : 1 s tímto světem ještě něco dobrého udělat, nic není ztraceno.