Lituji proto všechny, kteří nepochopili, že nejvíc radosti jim přinese zahradničení v souladu s přírodou. Neustále na tom svém pozemku s něčím bojují. Někteří dokonce i ve snu. Jejich slovník se hemží militantními výrazy jako hubit, likvidovat, zničit …A na obranu svých výpěstků neváhají použít ani zbraní hromadného ničení. Co na to moudrost stáří? Vždyť už konečně nemusíme nikam spěchat, ne? Nemusíme přece při každém spatření mšice běžet hned do obchodu pro postřik. Anebo musíme? Aby nás sousedi nepomluvili? Musíme se plahočit do roztrhání těla, aby naše zahrada nevypadala zanedbaně? I když nás záda bolí? Proč? To kvůli dětem? Aby si mohly odvést do města tašky plné zeleniny? Vždyť takovou zeleninu, vyhnanou práškama by si klidně mohli koupit i v supermarketu. Taky cítíte, že byste to chtěli zkusit jinak? Přestat používat chemické postřiky, abyste se nemuseli bát pustit do zahrady vnoučata nebo si utrhnout rajče a ještě prohřáté sluncem si ho sníst. Nebo už to zkoušíte a narážíte na nedůvěru těch mladých, kteří všechno vědí lépe? Nedejte se, vždyť násilí je kolem nás i tak dost, alespoň na zahradě si můžeme užít klidu a míru. Pokusím se být vám průvodcem po zahradě, kde část práce můžeme s klidem nechat na přírodě. Můžete jí říkat přírodní, ekologická, permakulturní nebo biozahrada. Jedno mají společné, jsou založené na spolupráci, rozmanitosti, toleranci a důležitější než veliká úroda je tu zdravá půda.

Umění (ne)zalívat

Teď v létě je snad nejpracnější zalévání. Už jste si navykli dennodenně záhonky alespoň trochu pokropit. Hřeje vás při tom u srdce, jak té vaší zelenině pomáháte? Nechci vám kazit radost, ale může to pak dopadnout jak s rozmazlenými dětmi. Jakmile se jim přestanete věnovat a nedáte jim oblíbené pochoutky, začnou zlobit a vynucovat si vaši pozornost. Tedy, vaše zhýčkané rostlinky, protože mají krátké kořínky, zvyklé na vláhu v horní části půdy, jakmile vynecháte zálivku, začnou uvadat. Zkuste je zalít jen jednou za několik dní vydatně. Tak se vláha dostane do hlubších vrstev a rostliny si za ní natáhnou kořeny. Vynechání zálivky jim pak neuškodí. Povrch záhonu pokryjte tenkou vrstvičkou posečené trávy, pokud je jemně nasekaná, je lépe ji napřed trochu předsušit, nedávat velkou vrstvu najednou, protože by zahnívala. Pod takovou nastýlkou neboli mulčem zůstane půda dlouho vlhká a kyprá, neporoste vám na ní tolik plevel a hlavně potěšíte pomocníčky ukryté v půdě, kteří si postupně zatáhnou trávu do země, zároveň ji prokypří a ještě vám z ní vyrobí výborný humus. Není to úctyhodná práce na takovou žížalu? Rostliny se pak otuží a nebudou trpět chorobami ani škůdci, podobně jako otužilé děti. Jsou samozřejmě rostliny, které pijí jako duha, těm můžete připravit speciální závlahu přímo ke kořenům. Kupovat celý systém kapkové závlahy je trochu drahé, vám bude pro začátek stačit PET láhev s uříznutým dnem, které trochu povolíte uzávěr a zakopete vedle každé takové žíznivé zeleniny, třeba celeru, tykve nebo rajčete tak, aby uzávěr byl v úrovni jejich kořenů. Zkontrolujete, že povolený uzávěr pozvolna vodu propouští a pak jen dbáte, aby láhev byla stále plná. Ušetříte vodu, zabráníte tvoření škraloupu na půdě a prospějete rostlinám, aniž byste k nim lákali plže, kteří mají na pravidelně kropené zahradě eldorádo. Když budete doplňovat vodu k rostlinám, nezapomeňte zkontrolovat i ptačí napajedlo, případně koupaliště. Ptáci, včely a vosy potřebují v létě také tekutiny a pokud nemají k dispozici vodu, hasí si žízeň na ovoci, které pak snadno podléhá houbovým chorobám.