Jedním z důvodů, proč bioodpad nenechávat v koších a následně na skládkách, jsou emise skleníkových plynů (zejména metanu), které způsobují nestabilitu klimatu. Druhým důvodem jsou  páchnoucí výluhy organických kyselin, vznikající hnitím bioodpadu bez přístupu vzduchu. Bioodpad společně se směsným odpadem, který je zahrnut ve skládce, totiž nemá dostatek kyslíku a bez přístupu vzduchu organická hmota umír᠝ a hnije. Naopak vytříděný bioodpad se v kompostu rozkládá za přístupu vzduchu a pomocí bakterií, plísní, kvasinek a dalších živých organismů organická hmota tleje. Bioodpad se mění v kompost, jehož prostřednictvím se do půdy navrací živiny a organické látky. Zpracováním bioodpadu kompostováním tak můžeme nejen projevit trochu odpovědnosti vůči životnímu prostředí, ale i ušetřit nějaké ty peníze.

Hned na začátek: kompostovat se dá i v bytě! Postup je jednoduchý – na balkoně nebo za oknem mějte připravené dva kbelíky! Jeden na bio odpad a druhý se zeminou. Na dno kbelíku nejprve nasypte trochu zeminy a pak vrstvu bio odpadu. Střídáním vrstev zeminy a bio odpadu až do naplnění se eliminuje nepříjemný zápach. Přidáváním papírových plat od vajec regulujete obsah vlhkosti. Na zakrytí je nejlepší kus látky. Naplněný kbelík vysypte na kompost ve vaší zahrádce,  nebo v nejbližší kompostárně. A co všechno kompostovat? Zvadlé květiny, zbytky ovoce, zeleniny, pečiva a vařených jídel, kávovou sedlinu, vylouhované sáčky čaje, vaječné skořápky, vlasy, vousy. Rovněž  hygienický papír (papírové ručníky a kapesníky), v malém množství i novinový papír a lepenku. Je toho poměrně dost, co nemusí putovat na skládku nebo do spalovny.

Dalším moderním způsobem recyklace bio odpadu je vermikompostování, které využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost. Chov žížal při vermikompostování v bytě lze přirovnat k chovu rybiček v akváriu. Žížalky jsou tiché, jenom vyžadují pravidelný přísun odpadu. Na rozdíl od rybiček však dokážou vyrábět vermikompost. U nás žije okolo 50 druhů a poddruhů žížal, ne všechny jsou ale schopné rychle a efektivně přeměňovat organické zbytky. Osvědčená je žížala hnojní Eisenia foetida a Eisenia andrei – druhy, které lze běžně najít v kompostu na zahradě. Lze také koupit speciálně vyšlechtěné tzv. kalifornské hybridy, které se rychle množí a dokáží bioodpady zpracovávat  intenzivně.

Vermikompostér můžete umístit na balkon, na terasu, do garáže nebo do předsíně. Žížaly jsou světloplaché a temno jim udělá dobře. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20°C a správnou vlhkost substrátu. V zimě tedy nesmíme nechávat vermikompostér venku bez izolace a v létě jej nevystavujeme přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Vermikompostér v kuchyni je ideální z hlediska teplotní pohody žížalek, ale i proto, že jej máme po ruce. Při správném zacházení se nemusíme bát žádného zápachu.

Vhodnou nádobu na vermikompostování můžeme koupit, ale i snadno a rychle vyrobit. Koupené  bedýnky se obvykle skládají z několika pater, což umožňuje intenzivnější kompostování. Pokud nechceme prozatím investovat, vybereme jakoukoliv bedničku z neprůhledného plastu nebo ze dřeva. Žížaly potřebují k životu dostatek vzduchu, proto by měl být poměr stran 1:2:3. Ve stěnách a dně mají být otvory pro odvod přebytečné vlhkosti. Naopak víko ochrání vermikompost od vysychání. Velikost bedýnky se řídí množstvím odpadu. Na 1kg bioodpadu týdně potřebujeme objem asi 0,2 m³. Vermikompostér pro kompostování o nevelkém rozměru 40 x 40 cm je při svém plném výkonu schopen zpracovat bioodpad ze tříčlenné domácnosti. Věru obdivuhodná  výkonnost žížalek!

✕