Ačkoli žádná centrální databáze neexistuje, odhaduje se, že na místo v některém z domovů důchodců v České republice aktuálně čeká přes osmdesát tisíc seniorů. Zařízení jsou ve všech krajích přeplněna. Domovů pro seniory je zoufalý nedostatek. Není výjimkou, že některé z nich registrují stovky zájemců a mají plno na několik let dopředu. Seniorů přitom bude dál přibývat, a to i těch, kteří budou odkázáni na péči druhých. Jen těžko lze očekávat, že o chybějící kapacity se postará stát. Díru na trhu budou muset z čím dál větší části lepit soukromé instituce. Trh s bydlením pro seniory v jedenácti členských státech EU zkoumali loni analytici společnosti ING. Došli hned k několika zajímavým zjištěním. Profesionální péči zahrnující nejen rezidenční bydlení, ale i terénní služby využívají mnohem častěji důchodci v západoevropských státech než ve východoevropských, včetně České republiky.

Stárnoucí populace už teď vyvolává zvýšenou poptávku po profesionálních službách v oblasti bydlení a péče o seniory. A to na celoevropské úrovni.

Tady péči o seniory obstarávají z velké části stále ještě rodiny a příbuzní. Většina starších lidí žije v Evropě ve vlastních nebo nájemních bytech či domech. Jen sedm procent lidí starších 65 let žije v zařízeních pro seniory. Nejvyšší podíl je v Nizozemí a Belgii, což není překvapivé, když vezmeme v úvahu, že ještě donedávna tamní vlády proplácely podstatnou část nákladů na bydlení v těchto domovech. Z celkového pohledu zkoumaných jedenácti států je takový přístup výjimečný. Ve většině ostatních států si senioři platí pobyt ve speciálních zařízeních nebo terénní služby sami.

Nejběžnější je tato praxe v Rumunsku, Itálii, Španělsku a Polsku. Na druhé straně co se příspěvků týče, nejštědřejší jsou v již zmiňovaném Nizozemí, pak v Německu, Francii, Rakousku a Velké Británii. Bez ohledu na to, kolik na služby pro seniory jednotlivé státy přispívají, každý třetí Evropan v budoucnu stojí o profesionální péči, i kdyby si ji měl platit ze svého. Česká republika má mezi státy střední a východní Evropy největší potenciál, co se týče růstu trhu se službami pro seniory. To si moc dobře uvědomují nejen čeští investoři, ale i zahraniční společnosti.

Už dvanáct let například v Česku působí rakouská společnost SeneCura (součást nadnárodní skupiny ORPEA), jednička ve svém oboru v Rakousku a Švýcarsku. Provozuje tu celkem 15 zařízení a do budoucna chce být v každém větším českém městě.

Zajímavou podnikatelskou příležitost v českých seniorech našel i Jaroslav Plesník. I když prvotní impulz k rozjezdu jeho Senior parků přišel z vlastní rodiny v momentě, kdy řešil péči o své rodiče. Za jedenáct let stihl vybudovat sedm komplexů a další dva chystá. Na nezájem klientů si nemůže stěžovat. Nejedná se přitom o klasické domovy s lékařskou péčí, ale zařízení, kde si lze pronajmout byt se službami, jako jsou úklid bytu, nákupy, obědy, doprava k lékaři a podobně. Zákazníky Senior parků tvoří lidé, kteří jsou schopni se o sebe postarat a nepotřebují trvalou lékařskou péči, ale společnost ostatních. Za byt v Senior parku zaplatí zájemce v závislosti na lokaci od deseti do patnácti tisíc korun měsíčně.

Ne všichni podnikatelé v sociálních službách vidí v péči o seniory člověka na prvním místě. Pro některé je to hlavně vidina rychlého zisku.

Pobyt v klasickém, dotovaném domově důchodců s lékařskou službou vyjde maximálně na 380 korun na den (tedy maximálně zhruba 12 tisíc korun měsíčně). Přesně tolik si totiž podle zákona o sociálních službách může domov seniorů od klienta účtovat. Jde ale o maximální možnou částku, seniorovi musí po zaplacení ubytování a stravy zůstat minimálně 15 procent z jeho příjmů. Měsíční náklady na zajištění péče o klienta se přitom podle Heleny Bednářové ze společnosti Centrin CZ pohybují od 25 do 35 tisíc korun. Rozdíl mezi náklady a příjmy vyrovnávají dotace od státu, sponzorské dary nebo příspěvky na péči. O ty mohou žádat nejen čeští senioři, ale i lidé z jiných států Evropské unie, pokud jsou v nějakém zařízení hlášeni k trvalému pobytu. A právě takových klientů v českých domovech seniorů přibývá. Jde zejména o Němce. Ty sem lákají podstatně nižší náklady. Měsíčně stojí místo v německém domově důchodců kolem třech tisíc eur. Pojištění, které má tyto náklady hradit, ale dosahuje zhruba poloviny.

Česká republika není ovšem jediná, která německé důchodce přitahuje. Zájem je i o domovy v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku. Podle německého ministerstva zdravotnictví žije v zařízeních pro seniory ve východní Evropě odhadem až pět tisíc německých důchodců. Podle nevládních organizací jich ale je minimálně dvojnásobně víc. „Důchodci na export“ jsou tématem, které mezi Němci vyvolává řadu etických otázek. Ale ekonomická stránka věci, jak se zdá, zatím převažuje.

Migrující němečtí důchodci potvrzují zjištění ve zmíněné analýze z úvodu článku. Stárnoucí populace už teď vyvolává zvýšenou poptávku po profesionálních službách v oblasti bydlení a péče o seniory. A to na celoevropské úrovni. Řečí čísel se poptávka bude každoročně zvedat o pět a půl procenta. Byznys se stářím se tedy bezpochyby stane jedním z nejlukrativnějších oborů budoucnosti.

Jak nenaletět

Ne všichni podnikatelé v sociálních službách vidí v péči o seniory člověka na prvním místě. Pro některé je to hlavně vidina rychlého zisku. Podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí funguje v Česku nelegálně zhruba šedesát pobytových zařízení. Chcete-li se vyhnout zklamání, hledejte jen domovy registrované na MPSV. Takové musejí mimo jiné splňovat stavební i hygienické normy nebo mít kvalifikované zaměstnance.

Ačkoli Praha patří mezi nejbohatší regiony v Evropě, má nejnižší počet lůžek pro seniory − na tisíc seniorů ani ne deset lůžek. S většími investicemi do této oblasti v nejbližší budoucnosti nepočítá. Pro srovnání − Vídeň už teď staví další zařízení, která by měla pokrýt očekávaný nárůst poptávky v dalších pěti letech.

•  V Praze a Středočeském kraji chybí odhadem tisíc až tři tisíce lůžek v domovech pro seniory.
• Cena za sociální terénní služby (pomoc v domácím prostředí) se pohybuje mezi 100−150 Kč za hodinu.
• Jako nezbytnou součást svých výdajů a dobře vynaložené peníze považují náklady na terénní sociální služby senioři v Belgii, Itálii a Španělsku. Naopak Britové, Češi, Poláci a Němci tyto služby nepovažují za nezbytné.
• Španělsko, Itálie a Německo – top tři evropské země s největším podílem lidí nad 75 let.
• Nejčastěji využívanou péčí jsou pro německé důchodce domovy pro seniory, stoupá ale zájem o bydlení s asistenční službou. Takových zařízení je v celém Německu sedm tisíc. Řada tamních důchodců svými příjmy nedosáhne na péči v německých domovech, proto hledají levnější alternativy ve východní Evropě.
• Péče ve francouzském domově pro seniory vyjde na 1500 až 6000 eur měsíčně, asistované bydlení se pak pohybuje od 300 do 1400 eur za měsíc.
• Pobyt v domově pro seniory v Belgii stojí v průměru od 1500 do 1700 eur, čili od zhruba 30 až 60 tisíc korun.
• V USA je asistované bydlení na rozdíl od Evropy populárnější než domovy s nepřetržitou službou. Ceny se pohybují mezi 1500 a 8000 dolary za měsíc. Žije v nich víc než 800 tisíc Američanů, většina z nich je přitom starších 85 let.