Je příjemné lehnout si na gauč, obklopit se dobrým jídlem a sledovat sportovní přenos v televizi. Fandíme, prožíváme napětí, jako bychom byli na hřišti. Umíme se radovat z pohybu, ale často především z cizího!
Přitom lidské tělo je k pohybu a aktivitě uzpůsobeno. Po tisíciletí žil člověk v podmínkách, kdy náročná tělesná činnost znamenala přežití. Naši předkové běhali za kořistí, lezli na stromy, utíkali před nebezpečím. Dnešní sedavý způsob života je pohodlný a příjemný, ale jen do té doby, než se nedostatek pohybu projeví na našem těle. Svaly se pozvolna mění v tuk, přibýváme na váze, bolí nás záda, klouby, hlava, objevuje  se vysoký krevní tlak a zvyšuje se riziko onemocnění srdce, cév, cukrovky a rakoviny.
Pravidelná pohybová aktivita má ochranný vliv na zdraví, snižuje riziko vzniku těchto civilizačních chorob, zlepšuje i psychickou kondici a schopnost zvládat stres. Pohyb zajišťuje správnou cirkulaci krve i lymfy v celém organizmu, krví se tak lépe roznáší i do nejvzdálenějších buněk kyslík a živiny. Vysoká hladina kyslíku v těle chrání i před vznikem rakovinných buněk a významně se podílí na jejich likvidaci. Při pohybu se zvyšuje i efekt očišťovacích procesů – z těla rychleji odchází všechno, co organismus nepotřebuje.
Pohyb by měl být příjemným a pravidelným zvykem asi jako čištění zubů. Začít se dá kdykoli, třeba tím, že vystoupíme z tramvaje nebo z autobusu o zastávku dříve, nebo vyšlapeme schody pěšky místo jízdy výtahem.
Základní pohybovou aktivitou je i v pozdějším věku chůze. Choďme s partnerem, se psem, s vnoučaty. Dostatečně dlouho a svižnějším tempem. Má-li se dostavit pozitivní zdravotní efekt, je potřeba chodit alespoň 30 až 45 minut denně, a pokud to jde, tak naše dosažená maximální tepová frekvence by měla být rovna výpočtu podle vzorečku 220 – věk (např. 220-70 = 150). To znamená, že jsme v takzvaném aerobním režimu: spalují se tuky a posiluje se činnost srdce a cév. Dalšími ideálními druhy pohybu jsou jízda na kole, plavání, běh na lyžích nebo tanec. Vždy je však třeba si na začátek dát tzv. zahřívací kolo, abychom si protáhli svaly a rozhýbali klouby, zátěž zvyšovat postupně a cvičit jen tolik, abychom se cítili příjemně unaveni a zbytečně se nepřepínali. Objeví-li se však nějaké obtíže – dušnost, nepravidelnost tepu, bolest na prsou – ihned se cvičením přestaňte a poraďte se s lékařem. Je důležité mít na paměti, že pohyb pro zdraví je pohyb pro radost a pro dobrý pocit ze sebe sama.
V pohybu je i lidstvo jako celek, v pohybu je vesmír. Letíme prostorem, jsme jednou z planet, která je podřízena zákonům sluneční soustavy. Podíváme-li se na pohyb v širším smyslu slova, je vlastně základem všeho: udržuje vše svěží a zdravé, je jedním ze základních zákonů stvoření. Existuje však pohyb zevní i vnitřní, je třeba dbát na to, aby vnitřní pohyb – čilost našeho ducha, držel krok s pohybem okolo nás. Zastaví-li se člověk v duchovním pohybu, oddá-li se nečinnosti, ztratí-li cíl a smysl svého bytí, ztrácí radost a může přijít nemoc či smrt. Můžeme si všimnout, že lidé, kteří se musí trvale namáhat, bývají často mnohem zdravější, než ti, kterým je vše bez problémů dosažitelné, kteří žijí pohodlně bez vzruchů. Ti často projevují dříve vnější známky blížícího se stáří.
A jak píše Miroslav Horníček ve své knize: Dokud jsme v pohybu, dokud se pohyb děje v nás, dokud krev obíhá správnými cestami a dokud v nás odněkud někam míří tok myšlenek, potud žijeme!

MUDr. Eva Tůmová, praktická lékařka

Fyzická aktivita se s narůstajícím věkem snižuje. Zajímavé je, že ženy jsou ve vyšším věku méně fyzicky aktivní než muži.

Nedostatek pohybu je zřejmě jeden z důležitých faktorů, které se podílejí na rozvoji syndromu křehkosti vyššího věku. Ten je významným rizikovým faktorem, který negativně ovlivňuje zdraví, kvalitu života a délku dožití. V roce 1996 vydala Světová zdravotnická organizace Heidelberskou deklaraci o tělesné aktivitě starších lidí, ze které vyplývá, že pohyb příznivě ovlivňuje celou řadu fyzických i psychických procesů. Bezprostředním efektem je například ovlivnění glykémie či zlepšení spánku, z dlouhodobého hlediska se zlepšuje kardiovaskulární činnost, svalová hmota, celková pružnost, koordinace pohybu a stabilita a oddaluje se efekt stárnutí. Pohyb působí i na psychiku, neboť přináší potřebnou relaxaci, redukci stresu a následné zlepšení nálady. Dlouhodobě pak dochází ke zlepšení duševního zdraví i kognitivních funkcí. Nezanedbatelné je i zlepšené sebevědomí či poznání nových přátel, např. u skupinových sportů. Pokud začínáte, je dobré se poradit s lékařem, který vám může doporučit vhodný typ pohybové aktivity. Není nezbytné drahé nářadí, účinně můžete cvičit doma. Dbejte na dobré osvětlení a volnost prostoru – odstraňte překážky, o které byste se mohli zranit. Mnoho lidí je pohybově aktivních, aniž by se účastnili organizovaného sportu anebo cvičení. Každodenní pracovní aktivity a koníčky mohou přinést dostatek pohybu, byť takového, který příliš nezvyšuje celkovou aerobní kapacitu. Stárnoucí lidé by měli být v první řadě aktivní ve svém každodenním životě. Ve vyspělých zemích ale často každodenní pracovní aktivity k zajištění dostatku pohybu nestačí. Proto je třeba vytvářet pohybové programy, zde jsou některá doporučení:

• individuální cvičení ani cvičení ve skupině nemusí probíhat v oficiálním sportovním zařízení
• různá cvičení mají různý příznivý efekt, například strečink, relaxace, aerobik, silová cvičení a podobně
• vhodné je také zaměřit se na jednoduché formy pohybu, například chůzi, tanec, stoupání do schodů, plavání, jízdu na kole, cvičení se židlí a podobně.
• pohybový program by měl zahrnovat následující komponenty: aerobní cvičení, posilování, protahování a zlepšování rovnováhy
• cvičení musí odpovídat potřebám a očekáváním jak jedince, tak skupiny
• cvičení by mělo probíhat uvolněně a být zábavné. Lidé se musí bavit.
• cvičení musí být pravidelné, pokud možno každodenní.

MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., gerontoložka

První pohyby vyvíjejícího se tvorečka v břiše matky jsou známkou zdravého dítěte, které cítí pouze nastávající maminka. Jemný vnitřní dotek, jenž rozechvěje tělo i duši. Střídání přílivu a odlivu, jenž dává, ale i bere. Stékající kapka po skle, zachvění okvětních lístků japonských stromů, které pokryjí zemi růžovým sakurovým sněhem, chvění kolibřích křídel i dýchání dětského hrudníčku, to vše signalizuje život.

Pohyb je pro mě život a zastavení pohybu smrt. Z lingvistického hlediska se základ slova pohyb, v latině movere, objevuje v těchto slovech: hybnost, motivace, pohnutí, vjem, motorický, pohyblivost. Všechno to jsou aspekty, které v sobě obsahují určitý vývoj. Pohyb je symbolem samostatného vývoje.
Pohyb se často skloňuje v souvislosti se zdravým životním stylem. Z odborného hlediska by bylo zajímavé například naznačit diskusi na téma: Jak by se člověk měl předklonit, chce-li zvednout předmět před sebou. V podstatě existují tři odborné názorové směry: předklánět se s rovnými zády, předklánět se s ohnutými zády, nepředklánět se vůbec a zvedat předměty ze země pohybem v kolenou se zády vztyčenými k nebi. A každý tento odborný názor má své opodstatnění i své slabiny. Ohýbání v kolenou vede k jejich předčasnému opotřebování; ohnutí zad vede k nadměrné zátěži posledních dvou meziobratlových plotének; rovná záda jsou pro běžného člověka nebezpečná pro malou sílu jeho hlubokých zádových svalů a malému nebo rozpětí zádové povázky, atd. Pohybové ústrojí je totiž velice citlivé na úmysl, s jakým se pohybujeme. Jinak se budeme pohybovat, když něžně pomáháme ze země dítěti, jinak když zvedáme lomový kámen, jinak pod vedením fyzioterapeuta. Jak se tedy pohybovat?

• Pohyb by měl být co nejsnadnější. Při pohybu bychom neměli vnímat velkou námahu, neměli bychom se zadýchat, neměli bychom se výrazně potit.
• Pohyb by měl přinášet a vytvářet radost.
• Pohyb by neměl být samoúčelný, tj. pohyb pro pohyb. Měl by mít v sobě aspekt účelnosti, která přesahuje osobní prospěch. Například zvedám činky proto, že v nemocnici pracuji s těžkými pacienty, a svou takto získanou silou zabezpečím jejich bezpečnost a vyhnu se potenciálnímu zranění pacienta i svému.
• Je stejně důležité pohyb vnímat, jako jej provádět. Hýbu-li se správně, nepotřebuji nad pohybem příliš přemýšlet, vykonávám jej částečně spontánně.
• Využívám běžných denních činností vědomě. Každý účelný pohyb, je-li plně vnímaný, je správně vedený.
• Cílem by neměla být kvantita, ale kvalita. Cílem by neměla být rychlost, ale plynulost.

Zkuste jednoduché cvičení čchi-kung. Nebojte se a důvěřujte přirozené moudrosti svého těla nečinit chyby. Objeví-li se bolest, přijměte ji jako učitelku. Objeví-li se jiné pocity, přijměte je jako kamarádské vjemy, které mohou otevřít klíč k vaší větší přirozenosti.
Postavte se do pohodlného postoje s nohama na šířku ramen. Nechte volně padat křížovou kost k zemi. Představte si, jakoby křížová kost byla kopí, které se zabodává hluboko do země. Vnímejte, jak se zapíchnutím kopí do země pomalounku změní poloha kolen, která se začnou lehce ohýbat, dále jak se při poklesu kolen narovnává páteř nejen v bederní oblasti, jak se s tím se mění i poloha hlavy. Nesnažte se o žádný velký či řízený pohyb, povede vás sám. Pomalounku pokrčte lokty asi tak, jak jsou pokrčená kolena, dlaně nechte klidně viset v zápěstích tak, aby prsty s dlaněmi směřovaly mírně k zemi. Učiníte-li tento pomalý pohyb, v podpaží se vám objeví prostory. Všimněte si toho. Nijak to nekorigujte, stane se tak samo. Poklesnutím kolen se objeví možnost uvolnit ramena a hrudník, hrudník se vyprázdní, ramena poklesnou a uvolní se. Vyprázdnění nahoře vede po určité době k naplnění dole. Vnímejte pocity, které máte ze svých dolních končetin, ze své pánve, ze svého břicha. Mohou Vám pomoci objevit v těle pružnou sílu, aniž byste ji vědomě budovali. Uvolnění, které nastává po určité době při stání v tomto postoji, není ochablost, ale naopak  vnitřní pružnost a paradoxně i pohyb. Vnímejte, jak v postoji bez pohybu se objevuje pohyb, který vyvěrá z klidu. Dýchejte volně, nikterak dech neovlivňujte a všímejte si, kam všude se dech šíří. V tomto postoji můžete stát jak dlouho chcete, jak dlouho je vám to příjemné. Radost ať je vaším průvodcem.

MUDr. Jiří Mařádek, čínská medicína