Pro jasnou ukázku nedokonalosti zažitých systémů volby a rozhodování začněme banálním příkladem. Skupina osmi spolužáků vybírá restauraci pro setkání po 20 letech. Ve hře je sedm restaurací, vináren a kaváren. Po jednom hlasu získají restaurace U Pinkasů, U Medvídků, kavárny Slavia a Louvre, gruzínská a italská vinárna. Dva spolužáci pak hlasují pro čajovnu, která tedy v hlasování zvítězí.

Jde samozřejmě o zjednodušený příklad, nicméně pro ilustraci je zcela dostačující. Stejně jako v mnoha jiných hlasováních rozhodla menšina, zatímco hlas většiny „propadl“. Nelze se pak divit, že kolektiv nemusí brát výsledky za spravedlivé.

Obdobné scénáře známe z rozhodování na nejrůznějších úrovních. Hlasování proběhne, je demokratické − a přitom většina volících jedinců není spokojená.

Nespokojený volič

V politice je perfektní ukázkou takové neefektivity hlasování do Senátu, kde je uplatňován většinový dvoukolový systém. Pokud jeden z kandidátů nezíská v první kolem více než 50 procent hlasů, postupují do kola druhého dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasů.

Nezřídka se přitom stává, že třetí kandidát v pořadí získal jen o několik desítek hlasů méně než kandidát druhý. Velmi často se tak stává, že se v prvním kole navzájem vyřadí kvalitní středoví a konsenzuální kandidáti, kteří přitom nepolarizují společnost a jsou přijatelní pro většinu. Na rozdíl od okrajů politického spektra je totiž z logiky věci na politickém středu mnohem větší konkurence.

Podtrženo, sečteno: voliči mohou mít pocit, že jejich hlas nemá váhu, jednotlivé názorové skupiny se polarizují a účast ve volbách klesá. Děje se to nejen v České republice, ale v celé Evropě.

Ne jedno slovo, celou větu!

Jedním z nadějných řešení pro současné, dosud známé způsoby kolektivního rozhodování, je model Demokracie 2.1 (D21), jehož autorem je matematik Karel Janeček. Během svých snah o nalezení lepšího volebního systému, který by napomohl očištění české politiky od osob zkompromitovaných korupčními skandály, totiž vynalezl takzvaný „efekt více hlasů“. Právě tento nástroj zásadně odbourává výše zmíněné neduhy klasické volby, kdy každý člověk má jeden hlas.

V čem je efekt více hlasů inovativní?

V systémech založených na principu „jeden člověk, jeden hlas“, dochází kromě propadávání hlasů a velmi častým „výhrám menšin“ také k dalším negativním jevům. Hlasující jsou nuceni k racionální volbě, při níž nedají svůj hlas z jejich pohledu nejlepší variantě. Namísto toho jej dají variantě, o níž se domnívají, že má větší šanci na úspěch. To je zapříčiněno právě vysokým rizikem propadnutí hlasu. Ve chvíli, kdy však mají hlasů více, dochází k eliminaci takového rizika. Mohou volit jak srdcem, tak i racionálně nebo strategicky. Hlasování pomocí D21 vede k výsledkům, které jsou přijatelné pro co největší počet členů hlasujících skupin. Dalším inovativním přínosem je, že si nejvíce konsenzuální varianty v jednotlivých hlasováních nekonkurují.

Co je cílem Demokracie 2.1?

Původním cílem Demokracie 2.1 je změna volebního systému v České republice. V novém systému není volič nucen vypisovat bianco šek jedné straně. Díky stranickým kandidátkám se do parlamentu dostávají pravidelně i politici, kteří jsou zkorumpovaní a ověnčení řadou skandálů. Takzvané kroužkování se ukázalo pro očistu politiky jako neefektivní. Díky D21 by volič své hlasy rozdělit nadstranicky podle kvalit jednotlivých kandidátů. Cílem v širším slova smyslu pak je zlepšení politické kultury, obnova důvěry veřejnosti v demokracii a v dlouhodobějším horizontu i zvýšení participace občanů ve volbách a v životě občanské společnosti. D21 má potenciál přinést zásadní inovaci téměř do všech sfér lidského života – od politiky přes byznys až po každodenní rozhodování kolektivů.

Tento algoritmus může skutečně významně vylepšit rozhodování kolektivů. Karel Janeček rozdíl popisuje tak, že „zatímco dosud mohl říct člověk při hlasováních pouze jedno slovo, Demokracie 2.1 mu umožňuje říci celou větu“. Z logiky věci vyplývá, že čím více hlasů každý má, tím lépe dokáže vyjádřit své preference. To přináší vyšší užitek nejen jednotlivci, ale zároveň radikálně zvyšuje sociální užitek celé skupiny.

Příběh Demokracie 2.1

Původně Karel Janeček vymýšlel systém, který by zásadně proměnil politickou kulturu i kvalitu demokracie v České republice. Postupně se ale ukázalo, že D21 je algoritmem univerzálním a použitelným ve všech sférách společnosti.

D21 dokáže výrazně zefektivnit rozhodování jak mezinárodních organizací, tak firem. Mimo tuto „apolitickou“ sféru by ale mohl být i účinným nástrojem ve sféře „polopolitické“. Díky tomu, že nepolarizuje, ale naopak podporuje koncensus, a s výsledky se může ztotožnit mnohem větší část hlasujících než při využití „konvenčních“ způsobů hlasování, se jeví i jako ideální nástroj pro obce.

Ty jej mohou využít například ve dvou podobách: k prioritizaci projektů a k participativnímu rozpočtování (participatory budgeting). Ačkoli tyto termíny mohou znít na první poslech poněkud děsivě, jsou to ideální nástroje pro podporu participace občanů na dění v obci. D21 tedy i v této „polopolitické“ rovině může výrazně napomoci ke snížení demokratického deficitu.

Testování: v politice i byznysu

Karel Janeček se svým týmem proto začal rozpracovávat možnosti využití D21 i v dalších oblastech mimo politiku. V současnosti jedná s několika významnými mezinárodními organizacemi a think tanky, kterým nabízí systém D21 pro pilotní vyzkoušení.

Významné firmy projevily o testování zájem i kvůli několikrát zmiňovaným vysokým polarizačním efektům klasických hlasování ve stylu „jeden člověk, jeden hlas“. Výsledky z nich plynoucí totiž často narušují atmosféru ve firmách, což přináší vysoká rizika, která by konsenzuálnější hlasovací mechanismus mohl eliminovat. Kromě toho se D21 jeví být užitečným nástrojem i pro komunikaci se zaměstnanci. Ve většině případů totiž firmy za tímto účelem využívají náhodné opakované volby, které jsou ale časově poměrně náročné a zaměstnance zákonitě velmi rychle začnou nudit.

Ve všech těchto případech bude využita speciální webová aplikace, jež bude v říjnu přístupná zdarma i veřejnosti. Její ovládání bude velmi intuitivní. Podle počtu zadaných možností k výběru bude sama generovat počet hlasů, jež budou moci účastníci hlasování využít. Zároveň zde bude i možnost využití minusových hlasů, jež výběr hlasování ještě více zefektivňují.

Co je participativní rozpočtování?

Takzvaný participativní budgeting umožňuje obyvatelům obcí, regionů či jiných komunit zapojit se do rozhodování o určité části jejího rozpočtu. Koncept se ujal prvně v Jižní Americe na přelomu 80. a 90. let. Světová banka tehdy podmínila další poskytování finančních prostředků z rozvojových fondů právě zapojením tamních obyvatel do rozhodování o jejich využití. Prvně byla tato metoda financování využita v roce 1989 v brazilském Porto Alegre, kde funguje dodnes. Participativní rozpočtování se postupně ale začalo rozšiřovat i do vyspělých zemí Severní Ameriky i Evropy, kde je využíváno s cílem posílit přímou demokracii. Příkladem může být například New York City, Toronto či řada měst v Německu. V České republice je téma participativního rozpočtování zatím v plenkách, zatímco na Slovensku se už rozběhlo v Bratislavě, Banské Bystrici či v Ružomberku.