Má to svou logiku: kdo by si důkladně rozmýšlel, co bude dělat, až nebude muset dělat nic. Jenže kde je psáno, že nebudete dělat nic. Autor, důchodce s několikaletou praxí, dalo by se říct zkušený specialista v oboru penze, musí konstatovat, že v důchodu se fláká méně, než když byl tzv. mužem v plné síle.

Žádný univerzální manuál, jak si v nové situaci počínat, nikdo nesepsal. Nebyl by ostatně k ničemu, ani důchodci nejsou (tedy nejsme) univerzální. Jiná je situace celoživotního zaměstnance, který se chce věnovat jen svému odkládanému koníčku a jiná člověka, jemuž na úřadech říkají „osoba samostatně výdělečně činná“, a který řemesla či intelektuální profese ani poté, co se formálně stal důchodcem, nehodlá zanechat.

Pár obecněji platných rad

Pár obecněji platných rad, kterých stojí zato mít na paměti, až se do prvního důchodového rána probudíte, by se však najít dalo.

• Pokud jste byl zaměstnán, co nejdřív si najděte práci na snížený úvazek. Nejen proto, že si k důchodu přilepšíte. Ale taky proto, že prostě má smysl cokoli dělat a nejen čučet pánubohu do oken či pravděpodobněji do tzv. bedny čili televize.

• Nenechte svých koníčků a zálib. A nesnažte se na nich ani šetřit. Jestli má v téhle situaci každý něčeho objektivně méně, tak je to čas, který mu zbývá, aby dělal to, o čem si dřív myslel, že na to nemá dost času.

• Cvičte víc. Tedy pokud jste cvičili už dřív. Pokud jste necvičili, tak začněte, ovšem s mírou. Budete se líp cítit a možná – to se nedá slíbit – pomaleji stárnout.

• Opravte konečně doma to, co jste předtím nestihli. Přestaňte třeba tvrdit rodině, že sprchové kouty jsou jen ty, které tečou nebo ty, které teprve téct začnou. A pokud sprchový kout nemáte, podívejte se pořádně po bytě či po domě, co si žádá vaši péči i pozornost.

• Najděte své staré přátele, na které jste si jen vzpomněli a říkali, že byste je rádi zas po čase viděli. A stejnou inventuru si udělejte i v rodině. Teď už se na málo času vymlouvat nemůžete, ani sami před sebou

• Pusťte se do nějaké dobrovolnické aktivity. Budete z toho mít větší uspokojení, než si umíte představit.

• Zkuste to, co umíte a znáte, předávat jiným. Samozřejmě, chce to jistou míru, jinak se nevyhnete riziku, že se o vás bude říkat, že jste brouk Pytlík nebo v indiánské variantě „Ten, který všechno zná a všude byl aspoň dvakrát.“

• Zkuste se něco dozvídat. Ať už chodit do kurzů šití nebo se přihlásit na univerzitu třetího věku. Tvrdit, že se vám to vyplatí, by asi nebylo stoprocentně jisté, ale bavit vás to rozhodně bude víc, než když jste do školy ještě chodit museli.

• Když na to máte, fyzicky i finančně, co nejvíc cestujte. Ať už na místa nová, nebo ta která si chcete připomenout.

• Zkontrolujte si svůj zdravotní stav. Zajděte na všechny odložené preventivní prohlídky a vyšetření dřív než se prevence promění v terapii.

• Zkuste se zbavit nevraživostí a záští, které se na vás za celý život nalepily. Jen málokterýživotní stavje horší než „nerudný dědek“ či „zapšklá bába“.

• A odpočívejte. Z plných sil. Máte to zapotřebí. Zasloužili jste si to. A máte na to čas!

Jak to chodí

11,400 Kč činil průměrný starobní důchod v České republice v 1. čtvrtletí 2016, ale 12,602 Kč dostávali starobní důchodci muži. 10,351 Kč dostávaly starobní důchodkyně žen. Oproti stejnému období předchozího roku důchody vzrostly o sto korun.

Tak už to na internetu chodí: zatímco když si zadáte „první den v důchodu“, vyskočí na vás půl miliónu odkazů, při zadání „první den v práci“ je jich sedmkrát tolik. Přitom však v Česku podle údajů Českého statistického úřadu je lidí, kterým je víc než pětašedesát a pracují, pětkrát víc než zaměstnaných, kterým je méně než dvacet.To jsou paradoxy, řekl by nejspíš Havlův sládek Ferdinand Vaněk a kliknul raději na něco o Bohdalce.

A bude to ještě větší houpačka: Za posledních dvacet let stoupl počet lidí, kterým je víc než 65 o skoro 550 tisíc a tento vývoj se stále zrychluje. Příští rok jich v Česku bude žít víc než dva milióny, v roce 2020 to budou 2.2 miliónu a o dalších deset let později. 2.5 miliónu. Je to tak, v roce 2030 nás bude celá čtvrtina celkové populace. Logicky stoupá i počet důchodců: v roce nás přibylo 10,743, na celkových 2,873,953 žen a mužů.

Stoupá ovšem i věk, kdy do důchodu odcházíme. Zatímco autor, statisticky průměrný otec dvou dětí narozený v roce 1946, důchodového věku dosáhl, když mu bylo 61 let a 10 měsíců, jeho mladší syn, ročník 1978, ho dosáhne až když mu bude 67 let a 2 měsíce a jeho nejmladšímu vnukovi, narozenému v roce 2012, přijde první důchod až když mu bude 71 let a 10 měsíců v roce 2084. Kdo ví, co jemu se objeví na monitoru, až si zadá na internetu „první den v důchodu“.

Tedy, pokud ještě budou monitory nebo internet – a taky práce a důchody.