Můj dům, můj hrad. Nebo také ne?

Vlastnit dům nebo byt je u nás společenskou normou. A tak se neváháme na celý svůj produktivní život zadlužit bance s vidinou svého hradu, kam se budeme moct schovat, když bude nejhůř. Tahle iluze se ale může velice rychle rozplynout.

Ceny nemovitostí jsou v současné době na rekordních úrovních. Podle aktuálních statistik zaplatíte za metr čtvereční nového bytu v Praze neuvěřitelných 70 tisíc korun. Domy a byty zdražily meziročně o víc než dvanáct procent. To je nejvíc z celé Evropské unie. Podobně jako u nás vzrostly ceny nemovitostí jen v Irsku. V Česku ale ceny rostou víc než desetiprocentním tempem už čtyři kvartály za sebou. Trh je ve varu. Developeři nestíhají stavět a obchodníci s realitami zažívají zlaté časy. Poptávku po vlastním bydlení ženou nahoru nízké úroky u hypoték a optimismus ohledně dalšího ekonomického vývoje.

Spirála poptávky a rostoucích cen zatím ještě funguje, stačí ale i malé zaškobrtnutí ekonomiky a velká část trhu se sesype.

Ve vlastním dnes žije už bezmála osmdesát procent Čechů. To je unikát, protože například v sousedním Německu bydlí ve městech většina lidí v nájmu. Peníze investují raději jinam, ať už je to vzdělání či vlastní podnikání. Vlastní bydlení se v západní Evropě bere mnohem víc jako spotřební statek.

Hrozí nám realitní bublina?

Spousta Čechů ale v posledních letech uvěřila, že pořídit si byt či dům je nejlepší investicí do budoucna. A to i přesto, že velkou část ze svých příjmů příštích dvacet až třicet let odevzdají bance, budou se muset uskromnit, a ze strachu o práci leckdy zapřít sebe sama. Bez ohledu na lokalitu nebo kvalitu výstavby – hlavní je vlastnit. Tento trend potvrzuje jak množství poskytnutých hypoték, tak i objemy takto půjčených peněz. Podle údajů centrální banky to bylo loni přes 230 miliard korun. Zpřísnění podmínek hypoték a jejich zdražování (ČNB postupně od loňska zvyšuje základní úrokovou sazbu, od které se odvíjí úročení komerčních úvěrů) ani rostoucí ceny nemovitostí zatím Čechy moc od půjček na bydlení neodrazují.

V časech, kdy se ekonomice daří a úroky klesají, na tomto stavu není nic špatného. Spirála poptávky a rostoucích cen zatím ještě funguje, stačí ale i malé zaškobrtnutí ekonomiky a velká část trhu se sesype. Centrální bankéři už delší dobu naznačují, že ceny nemovitostí se nafukují příliš rychle. Analytici Deutsche Bank pak splasknutí realitní bubliny označují jako jedno z největších rizik pro vývoj ekonomiky v letošním roce. O tom, že obava je na místě i v případě České republiky, svědčí fakt, že ceny bytů rostou mnohem rychleji než příjmy domácností.

Jak hluboká krize přitom může být, ukázala ta poslední – před deseti lety. Ceny nemovitostí prudce klesly hlavně tam, kde předtím vystoupaly nejvíc. Tehdy to nejvíc odnesli Irové, Španělé a Britové. Teď to vzhledem k většímu počtu lidí s vlastním, byť hypotékou zatíženým domem, můžeme být my, Češi. Nejhůř na tom pak budou ti, kteří nakoupili v době nejvyšších cen. Přijdou-li navíc v krizi o práci, nebudou mít z čeho splácet hypotéku a současně výrazně klesne cena jejich nemovitosti. Tehdy ono úsloví „můj dům, můj hrad“ pozbyde platnosti.

Dalšímu nafukování realitní bubliny se snaží bránit centrální banka zdražováním hypoték. Ekonomové předpokládají růst základní úrokové sazby s každým kvartálem o 0,25 procenta (bankovní rada zasedá průměrně každé dva měsíce) až na 1,75 procenta. Tímto tempem by se úrokové sazby hypoték mohly dostat k 3‒4 procentům. V dalších letech pak podle lidí z hypoteční branže může být růst sazeb ještě rychlejší – návrat do časů šestiprocentních úroků je prý jen otázkou času.

Ceny nemovitostí porostou

Kromě zdražování hypoték dál porostou i ceny nemovitostí, a to hlavně ve větších městech, jako jsou Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Hradec Králové ‒ celoplošně zhruba o 7 procent. Ve zbytku republiky by se ceny měly postupně ustalovat. Nejtěžší podmínky k získání vlastního bydlení mají lidé v Praze. Na nové bydlení vzhledem k cenám zdejších nemovitostí dnes má problém dosáhnout i střední třída. Splátka hypotéky tu představuje 69 procent čistých měsíčních příjmů. V těsném závěsu jsou pak v Jihomoravském kraji se 49 procenty.

Průměrná cena bytu v České republice v centru města dosahuje až 70 tisíc korun za metr čtvereční, mimo centrum pak 48 tisíc korun za metr čtvereční (Praha). V Německu zaplatíte za metr čtvereční bytu v centru města v přepočtu 107 tisíc korun, mimo centrum pak o zhruba 30 tisíc méně. Nejlevnější evropskou metropolí, co se týče cen bytů, je pak maďarská Budapešť. Ceny bytů v novostavbách zaznamenaly za poslední dva roky až 40procentní nárůst. Pozadu nezůstal ani luxusní segment. V Praze 1, která je synonymem pro ty nejluxusnější rezidence, stojí metr čtvereční 170 tisíc korun. Podle údajů Eurostatu rostly ceny bytů a domů v Česku loni nejrychleji z celé unie (+12,3 %). Podobně na tom bylo Irsko (12 %). Růst větší než 10 % pak zaznamenalo Portugalsko, Maďarsko a Holandsko. Jedinou zemí, kde ceny nemovitostí meziročně klesly, je Itálie
(-0,9 %). Mimo zemí EU rostly nejvíc v Evropě ceny bytů a domů na Islandu (+22,5 %).

Dočetli jste až sem? Zastavte se na chvíli a zvažte, zda-li můžete podpořit Vital i vy.

obálka

Časopis, který čte stále více čtenářů, vychází především díky podpoře dárců. Pomoci je tak jednoduché – zašlete nám dárcovskou SMS na číslo 87 777. Přispějete tak částkou 30, 60, nebo 90 Kč.
DMS ELPIDA 30
DMS ELPIDA 60
DMS ELPIDA 90

Pokud čtete Vital pravidelně a můžete nás podpořit každý měsíc, zašlete zprávu ve tvaru:
DMS TRV ELPIDA 30
DMS TRV ELPIDA 60
DMS TRV ELPIDA 90

Více na darcovskasms.cz. Časopis si můžete také předplatit pro sebe, nebo jako dárek pro své blízké.