Druhá varianta je složitější. Dotyčný skrytě naznačuje, že je mu známa jakási utajená exaktní norma, jak se má mít právě ve svém přítomném věku.

Je-li mu dejme tomu 78, tak v rámci zmíněné přiměřenosti by se tedy měl mít stejně jako všichni ostatní osmasedmdesátiletí. Že by na to opravdu existovala závazná tabulka?

Zajímavé je, že jsem se nikdy nesetkal třeba u dvacátníků ani třicátníků, že by na otázku, jak se mají, odvětili, že přiměřeně věku. Zjevně ta formulka patří teprve ke specifice vyšších věkových pater.

Osobně vítám, když odpovídající svůj výrok aspoň trošinku upřesní. Tak tomu bylo například v případě publikovaného vyjádření zpěváka Vladimíra Mišíka (před čtyřmi lety): „Cítím se přiměřeně věku. Je to spíš dobrý, než špatný.“

Odpovědi na danou otázku mohou vyjadřovat všeobecný pocit, ale jindy i konkrétnější. Třeba zdravotní. Ale ani v této sféře nejsou známa nějaká univerzální měřítka. I z úst lékařů jsem takovou formulaci párkrát slyšel. Jen jsem nevěděl, zda to znamená, že můj stav je dobrý, nebo na pováženou.

Docela by mě zajímalo, zda chilští lékaři říkali totéž dlouhověkému panu Villanuevovi. Dožil se 121 let. Aspoň podle data narození uvedeného v jeho občanském průkazu, jehož kopii jsem vlastnoočně viděl na internetu. Zmíněný průkaz byl zveřejněn u příležitosti letošního dubnového úmrtí jmenovaného.

Podle agenturní zprávy se nacházel až do posledního dne svého života v uspokojivém zdravotním stavu (úměrně věku?). K úmrtí došlo až nečekaným pádem z postele.

Výraz „přiměřeně“ může být ošidný nejen v souvislostech zdravotních. Trvale otevřenou otázkou zůstává například, jaké má být oblečení přiměřené vyššímu věku. V něčích představách by mělo jít u žen spíš o odění usedlé, až takzvaně babské. U mužů pak o notu takříkajíc páprdovskou. Jenže existují i názory právě opačné a okysličující vžité tradice.

Relativní význam přiměřenosti lze sledovat i u některých veřejně známých osobností. Tak například britská oscarová herečka Judi Denchová prohlásila vloni (ve věku 82 let) o spolužití s o osm let mladším ochráncem přírody Davidem Millsem: „Táhneme to spolu, ale chováme se přiměřeně věku.“

Leč stejně tak pokládala ze svého hlediska za přiměřené, když o dva roky předtím si jako dárek ke svým osmdesátinám přála tetování. Přiměřenost se zkrátka jeví jako termín dosti nepřesný. Ale zůstanu-li v kulturní sféře, jde někdy o výraz přitahující dokonce i mladší bytosti, jak to dokládá název jihočeského folkového dua s názvem Přiměřeně.

V jeho vizitce je s příjemnou ironií uvedeno, že oba členové jsou: „… přiměřeně neprofesionální, přiměřeně zapálení, přiměřeně nadšení a s přiměřenými ambicemi. Přiměřeně se snaží vytvářet vlastní texty i muziku, přiměřeně zkoušejí a přiměřeně vystupují a hrají k přiměřené potěše sobě i jiným.“ Nevím, zda vědomě, nebo bezděčně navazuje prohlášení onoho dua na legendární hlášku Vlasty Buriana (v roli rádce jménem Atakdále) ve filmu Byl jednou jeden král: „Přiměřeně, přiměřeně…“

Zdá se, že obsah takového sdělení je docela pochybný, neboť je natolik přibližný, že v nejednom případě se stává až mlhavý.

Ale budiž, výklad zůstává na naší představivosti – od toho ji ostatně máme! Závěrem bych rád ještě zmínil pozoruhodný (tedy hodný pozoru) aforismus neznámého autora:

„Opravdu nevím, jak bych se měl chovat přiměřeně svému věku, když jsem v tom svém přítomném věku ještě nikdy předtím nebyl.“