Zmíněná informace o čase budoucího vyjití té publikace byla vyřčena na rozhlasových vlnách v létě, a tak jsem byl postaven před rébus, co vlastně znamená avizovaný sklonek roku.

Že by šlo už o říjen? Nebo návazně o listopad neboli padolist? Možná však byl naznačován až prosinec. Tedy čas vánoční, kdy nakladatelé mívají pro své knihy největší knihkupecký odbyt.

Zjevně nejsem sám, kdo si neví rady s termínem „na sklonku roku“. Jednomu mému známému bylo kdysi na počátku podzimu sděleno v autoservisu, že pro jeho auto budou muset objednat z Německa náhradu za vadnou součástku. A že by měla přijít na sklonku roku. Můj známý se snažil být vtipný a opáčil: „Třeba k Mikuláši?“ Přijímací technik se nedal vyvést z míry a kontroval: „To vám nemůžu zaručit.“

Podobně vágní jsou i jiné související časové nejasnosti. Namátkou zmiňuji například sklonek dne. Ale stejně tak i sklonek století. Ba dokonce i sklonek druhé světové války. Byl jím už rok 1943, kdy jsem se narodil? Nebo teprve letopočet 1944? Nebo až 1945?

A taky: odkdy začíná být atlet na sklonku své kariéry? Je tomu tak od okamžiků, kdy se mu už nedaří tolik jako dřív? Ale co když pak náhle všem vytře zrak novým osobním rekordem?

V biografii věhlasného malíře jsem četl, že na sklonku života se začal učit anglicky. Formulace „na sklonku života“ však nebyla nijak upřesněna, a tak jsem se ocitl v informačním vakuu, odkdy onen malíř vlastně začal s tím jazykovým zájmem. Zmíněný sklonek mohl znamenat rok, ale i dva tři. Případně ještě víc. Dotyčný uvízl možná jen u lekcí pro začátečníky. Nebo se naopak delším učením přiblížil k mistrovství profesora Martina Hilského.

Pokud se týče seniorského věku, může jít někdy o varianty dosti zásadní. Například při sdělení, že někdo si teprve na sklonku života uvědomil omylnost svého světonázoru, ať už byl jakýkoliv. V takovém případě je docela klíčové, kdy k takovému „sklonkovému“ prozření došlo.
Ano, odkdy se vlastně u lidí dá hovořit o sklonku bytí? Z hlediska ukončené životní dráhy je sice datově přesně zapsán její závěr, jenže začátek sklonkování je nejasný. A u každého individuální. Včetně vyjádření Karoliny Světlé: „Síly mé jsou na sklonku.“

Podle odborníků je pravděpodobné, že pomyslné umístění sklonku života se bude v následujících letech postupně posouvat výše. Prognóza Českého statistického úřadu totiž věští, že obyvatelé ve věkovém rozsahu 70–80 let budou v naší zemi v roce 2050 úplně nejpočetnější skupinou. Ocitnou se tak v roli nyní dominující skupiny ve věku 30–40 let.
Seznal-li jsem, že sklonek je slovem z rodu nepřesných, neplatí to tak docela. V případě silničního klesání označeného procenty na dopravní značce jde o údaj exaktní. Ještě přesnější je v případě nakloněné roviny. Její sklon (sklonek) patří – jak víme z fyziky – k tzv. jednoduchým strojům.

Vrátím-li se zpátky k lidskému životu, pak není od věci připomenout zjištění, k němuž došla australská zdravotní sestra Bronnie Ware. Mezi nevyléčitelně nemocnými seniory zkoumala, čeho zpětně litují na sklonku života. Získané odpovědi shrnula do pěti okruhů vyjadřujících, co dotyční pokládají zpětně za osobní chybu ve své minulosti. Zde je výčet:
Nesplnili si některé sny, které si splnit mohli.
Příliš se věnovali své profesi a zanedbávali tak své blízké.
Po celý život se ostýchali upřímně vyjadřovat své pocity a dusili v sobě různé křivdy.

Zapomínali na zásadní důležitost vztahů s přáteli.
Styděli se sami sobě přiznat, že touží po štěstí, a zastírali to jinými cíli.
K tomuto výčtu připojuji ještě dodatek, že dotázaní odpovídali většinou jen s podmínkou, že jejich vyjádření budou zaznamenána anonymně, aby se jako respondenti nikoho z blízkých nedotkli.

Podle Michala Novotného, autora zasvěcených jazykových sloupků, je jedním z možných vysvětlení pro vzniklé sousloví „na sklonku života“ i skutečnost, že s pokročilým věkem se u některých starších lidí začíná tělo postupně sklánět. Abych však nezůstal jen u této seniorské konotace, tak doplňuji, že jako dlouhán jsem se skláněl už v časech puberty. Od rodičů jsem tehdy opakovaně slýchal: „Nehrb se, narovnej se!“
Rozličné nejasnosti ohledně formulky „Na sklonku“ si pak ještě závěrem dovoluji doplnit sdělením, že kolem tohoto výrazu přece jen existuje něco nezvratného: jmenuje se tak jedna z ulic v Praze 5.